MickeyStuma

Ať je to tak nebo tak, žraloků ve filmu stále není dost. A tak tu máme další, který opět nemá absolutně ničím uchvátit. Začátek sice vyznívá dobrodružným dojmem, ale nakonec to sklouzne do statického etudy nikdy nekončící hrůzy a strachu. Námětově se bez problémů může zařadit mezi obdobné snímky, jako jsou ´Mělčiny´ (2016) či ´Útes smrti´ (2010).  Máme tu vše patřičné. Tři sympatické postavy a jednoho pruďase, u kterého netrvá dlouho a divák mu přeje jen to nejhorší, kteří vlivem daných událostí skončí na záchranném člunu někde v hloubi moře s neustále číhajícími žraloky, kterým samozřejmě nejde o nic jiného, než přežít. Některé scény se honosí  napětím, ale když je to už všechno naprosto předvídatelné, spíše nuda cloumá divákem na všechny strany. Jeden kýč vedle druhého a tak se jen každou minutou čeká, kdy žralok zase zaútočí a kdo bude na řadě stát se jeho objetí. A protože se tu do vody padá hodně často, diváci by si mezi sebou mohli snad i podávat sázky. Zcela průměrný film, který sice nepatří k těm nejhorším, ale jako z  nouze ctnost by posloužit mohl.

Běžný rodokapsový příběh westernového žánru o ukradených penězích a snaze je získat zpět, ve kterém nechybí ani patřičná romantická linka. Tento fakt je však spíše na škodu, neb se tím ztrácí westernová zajímavost v podobě napětí a na žánr správných přestřelek. Dalším podražením westernových noh je použití písniček, které tak snímek řadí spíše mezi hudební westernové snímky. Ono ani není divu, když byl do jedné z rolí angažován Elvis Presley, který už v hudebním průmyslu a u fanoušků něco znamenal. Původně žádné písně pro film plánovány nebyly, ale Elvis je prostě Elvis, tak proč ho nevyužít naplno. Aby tu nezazpíval by byl doslova a do písmene hřích. Jednalo se o jeho první filmovou roli a že uspěl dokazují jeho další pozdější snímky. Tento není špatný, ale fanoušky správných westernů prostě nemá šanci oslovit. Nemá to ten správný westernový úder. Ale je odpočinkově zábavný, pro romantické duše milostný, s Elvisovou písní ´Love me tender´ tak nějak fenomenální. Příběh o americké občanské válce, loupeži převážených peněz a lásce dvou bratrů k jedné ženě. Takže co si budeme povídat, po shrnutí všech daných sounáležitostí, je snímek cílen převážně na dámské publikum a Elvisovi fanoušky.

Ekologická témata se používala po desetiletí a tento příkladný snímek pochází z konce let sedmdesátých. Námět je běžný, problematika reálná a použitá mutace je vědecky potvrzena, i když ne zase až v takovém extrému, jaký ukazuje tento příběh. Avšak kde je napsáno, že se někdy v budoucnu něco takového nemůže stát? Jedná se tedy svým způsobem o varující snímek v oblasti ekohororu, který se může zařadit mezi monster movie. Úvod je přitažlivý, ale netrvá dlouho a vše sklouzne skutečně do ekologického rozmachu upozorňující na neduhy průmyslu k přírodě, ve kterém se tlačí do popředí zodpovědnost nás všech. Vadí vám zpracovávání dřeva a přitom ve velkém měřítku používáte papír? To už je pokrytectví, ne? Samozřejmě jde o používanou chemikálii usnadňující práci, která se dostává do řeky. A ta chemikálie si pohrává s DNA živých organismů tak, že jsou následky přímo smrtící. A šíří se to dál, když třeba někdo pozře chemikálií napadenou rybu. Takže ušetřen není ani člověk, což je tu také použito. Člověk je přece také součástí přírody a každý neduh proti ní se může proti člověku kdykoliv obrátit. Daný koncept má spíše dobrodružný kabát ničím nepřekvapující. Avšak závěrečný souboj se zmutovaným monstrem se nemá za co stydět. Šokující momenty a celkové napětí je prostě neoddiskutovatelné. Sedmdesátá léta jsou prostě jen sedmdesátá léta, ale nedá se říct, že by snímek svým stářím nějak utrpěl. Tématika o ochraně přírody, a přirozeného prostředí pro zvěř, je stále aktuální a byť je příběh snímku, kromě průmyslu znečišťující životní prostředí, samozřejmě fikce, jako taková varující agitka může i nadále posloužit.

Televizní cestovatelský film, jak se dnes mezinárodně  označuje road movie, který má v dnešní době už i historickou hodnotu, která se týká zachycené techniky. Příběh je značně jednoduchý a byť je to pro televizi dostačující, scénář by si určitě zasloužil o něco honosnější zpracování. Řidič nákladního vozu na stavbě se nechá vyhecovat v podnikové hospodě a tajně jede domů do Prahy zkontrolovat svoji ženu, jestli mu náhodou není nevěrná. A celé je to o tom, co všechno během cesty tam i zpět zažije. A co se týče události v Praze… No nic. To ať si každý divák přebere sám. Hlavní je, že závěrečný moralizační aspekt je dán jasně. Chlap by měl své ženě více věřit. Radoslav Brzobohatý svou roli pojal tak dobře, že si snad nikoho jiného na jeho místě nelze představit. Vlivem prostředí, ve kterém se to odehrává, se jedná o takzvaný výrobní film, ale to je tentokrát spíše pozitivum, neb je tak jasně dané, proč je hlavní postava dlouhodobě mimo domov. Místy v ději číší určitá naivita, ale to je jen určitá tvůrčí fantazie scenáristy Jiřího Marka, který tento příběh vydal i knižně a to v souboru povídek. Od režiséra Františka Filipa dobrá práce a to hlavně ve využití exteriérů. Takřka je až škoda, že film nebyl natočen jako kinofilm. I tak snímek stojí k tomu nejlepšímu z televizní tvorby, který si zaslouží daleko větší pozornost, než jaká nyní je.

Milovníci přírody se většinou našli jen na vesnicích a v této televizní povídce je máme dokonce ve dvou generacích. Děda a vnuk. Dějově jde o holubník stojící toho času již na nevhodném místě, který kdysi využíval pro chov holubů děda a nyní k tomu inklinuje i vnuk, i když ne zrovna kvůli holubům. Holubník však vadí majetnému pražákovi, který prostranství kolem zastavěl a chce za každou cenu holubník zbourat. Svým způsobem je to další filmová ukázka faktu, neb něco takového bylo použito skutečně mnohokrát, proč lidé z vesnic pražáky nemají zrovna v lásce. Kromě jeho zlovůle, kterého Josef Vinklář zahrál prostě nádherně, tu máme přiklánění se k ochraně ptactva prostřednictvím onoho vnuka v podání Gustava Bubníka a krásná poetika s Josefem Kemrem, coby dědou ve vztahu k přírodě a dobru mezi lidmi, ve kterém se poukazuje na příliv civilizace a ničení přírody. A samozřejmě na vztahy mezi lidmi. “Všechno se jednou promění v prach. Důležitý je, jaký jsou lidi. Jak se chová jeden k druhému. Mezi lidma by nikdy neměli stát věci. Věci jsou přece od toho, aby pomáhali lidem na cestě k sobě a ne naopak.” Svým způsobem tedy moralizační příběh v jednoduchém televizním podání, který má co říct i dnes. Jako zajímavost lze uvést filmový debut čtrnáctileté dcery Vladimíra Menšíka Martiny Menšíkové, kterou tu jistojistě nikdo nepozná.

Příjemná odpočinková televizní povídka o přechytračeném překupníkovi a laskavém starším kupci, který se nenechá ošidit. Osloví spíše starší diváky, kteří během sledování zavzpomínají na vynikající herce své doby. Josefu Somrovi podvodničina kouká z očí a laskavost z Bohuše Záhorského doslova září. A taková ta ženská nesmělost, avšak ve skrytu duše nebojácnost, postarší dámy, jakou předvedla Blanka Waleská, je doslova čítanková. Zkrátka vynikající herecké výkony, jaké marně u dnešních herců budeme hledat.  Josef Kemr je tu spíše jen do počtu, ale i tak je nepřehlédnutelný. Za povšimnutí také stojí, že snímek natočil Vít Olmer, kterému se po roce 1989 režisérský um nějak záhadně vytratil.

Temná československá filmová padesátá léta minulého století byla jen a pouze ve znamení bolševické propagandy a to napříč všemi žánry. Vznikly tak snímky oslavující dělnickou třídu a samozřejmě i varující proti zlému americkému imperialismu. Tento snímek je jeden z nich a dnes už slouží jen jako názorná ukázka, kam až může propagandistická zlovůle moci zajít. Námět byl sice použit na základě skutečné události, ale to je na celém počinu zcela všechno. K únosu dopravního letadla a donucení k letu na Západ skutečně došlo a tuto skutečnost, samozřejmě v naprosto jiné situaci, později použili i tvůrci slavného televizního seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79) a to v epizodě ´Mimikry´. Dějově  tu tedy máme nějaké ty třídní nepřátele, kteří se dopustí únosu dopravního letadla a donutí piloty k letu na západ. Mezi cestujícími jsou samozřejmě komunistickému režimu věrní soudruzi a tak západní pohostinnost odmítnou a požadují návrat do vlasti. Jenomže mezi cestujícími jsou také lidé mající všelijaké vědecké a technické dokumenty, které by se Američanům náramně hodily. A tak se vše rázem změní ve vězeňské drama, plná nejrůznějších donucovacích prostředků, jaké známe z doby německého Gestapa či komunistické StB. Natočeno je to zručně, o tom žádná, ale na něco takového prostě musí mít divák silný žaludek. Těm je tímto ukázáno, čeho všeho jsou američtí imperialisté schopni, čímž vzniká důvod se mít před nimi na pozoru. A to si říkají obránci míru. Snímek tedy plně politický a dnes už skutečně slouží pouze jako historická ukázka manipulování lidí silnou stranickou propagandou v hraných filmech. A právě z tohoto důvodu by se mělo na tento snímek přihlížet. Nebrat nic z toho vážně a jen žasnout nad bolševickými výdobytky.

"Kdo ví co je hrůza? Arogantní… Sebejistý… Cítíš se v bezpečí, protože jsi normální. Co je šílenství? Vidět démony, jak se potulují po chodbách nemocné mysli? Víš, že ve světě šílenství najdeš takovou pravdu, která je děsivější než fikce? Pravdu, která šokuje. Pojď se mnou do usoužené strašlivé temné zářící noci šílenství. Tohle je můj svět. Dovol mi, abych tě uvedl. Dovol mi, abych s tebou pronikl do mysli šílené ženy. Nemusíš rozpoznat věci tohoto světa. Jejich tváře ti budou připadat divné, protože svět, ve kterém není lásky, nebo naděje. V pokrouceném světě nemocné mysli jsou skutečné jen noční můry. Noční můry, dcery hrůzy."   Silný psychologický snímek ukazující stav šílenství v celé své nahotě. Určitě se někomu stalo, že něčí smích zpovzdálí patří vám. Že se vám zkrátka lidé opodál smějí. Nebo se vám, lépe řečeno, vysmívají. Tak něco takového prožívá žena, o které to celé je. Demence, jak zní snímek, má mnoho poloh a to se snaží v průběhu obrazového vyprávění osvětlit vypravěčský hlas. Je to vlastně taková malá filmová exkurze do života ženy, která si nikde s ničím není jistá a v každé maličkosti vidí jen to špatné vůči sobě. Běsi ji pronásledují všude kde se hne a je hodně těžké něco takového ukočírovat. Film je prost dialogů, takže vše je vytvořeno vizuální formou. K tomu expresionistická hudba, design a inscenační styl, který vytváří až hororovou senzibilitu. Noční můry či halucinace ženy se tak takřka, po divácké stránce, téměř prožívá s ní. Daný nepříjemný a ohlušující smích se nám zavrtává do hlavy stejně jako oné ženě. Je to ale všechno skutečnost nebo je to jen sen? Po probuzení ze spánku si takto trpící člověk nikdy není jist. Pochopitelně se jedná o značně nízkorozpočtový film, ze kterého byla enormní snaha vytlačit maximum. V podstatě němý film tak vytváří určitou uměleckou hodnotu snímku, čímž neoslní jen tak leckoho.

Jít do války byl pro chlapce vždy uznávaný způsob, jak se stát mužem. Snímků jsme o tom mohli vidět bezpočet. Třeba ´Na západní frontě klid´ (1930,1979) nebo ´Narozen 4. července´ (1989). Všechna taková zpracování mají společné. Ohromné nadšení vstoupit do armády, projít si tvrdým vojenským výcvikem a účastnit se první kruté válečné bitvy, která nezůstane bez ohromného počtu obětí. Takovou dějovou šablonu má i tento snímek s příběhem odehrávající v době americké občanské války, známé jako válka severu proti jihu. Tady jde však ale tentokrát o něco navíc. Ti nadšení jsou Afroameričané, kterým prezident Abraham Lincoln zrušil otroctví. Rasové předsudky však u některých důstojníků přeci jen stále přetrvávali a tak nadšenci s tmavou pletí museli během výcviku ukázat, že si jsou všichni lidé za každých okolností plně rovni. A jednoduché to  samozřejmě vůbec neměli. Snímek tedy vypráví příběh o vojenském pluku 54. Massachusetts složeného z afroameričanů, a o boji za to, aby si příslušníci tohoto pluku našli respekt nejen u bělochů, ale kupodivu i mezi sebou. Scénář byl zpracován na základě dopisů Roberta Goulda Shawa, z nichž je vypravěčskou formou občas jakoby citováno, a románu Lincolna Kirsteina ´Lay This Lauer´a historické knihy Petera Burcharda ´One Gallant Rush´. Film je sice smyšlenou etudou, navíc samozřejmě z pohledu bílého osazenstva, ale i tak je krásně poukázáno na danou problematiku nevinnosti a pochybností. Připomíná, že byla Amerika rozdělena kvůli otroctví a jak kvůli předsudkům vznikaly konflikty, mnohdy přesahující hranice války. Jak lidé projevují nenávist jeden k druhému jenom proto, že jsou vlivem odlišné barvy pletí lepší, než ti druzí.  A co si budeme povídat, děje se tak do dnes. Nejistá budoucnost spravedlnosti v rámci lidského kolektivu nás pustoší dnes a denně. Utlačovatel je špatný, utlačovaní trpí a potom, někdy později, možná dojde k vykoupení. Tématika sice jednoduchá, ale snímek jako takový se naopak jeví přeci jen složitěji, než jak na první pohled vypadá. Je tu mnoho postav, každý se svou životní poutí, takže charakterizovat dané jednotlivce není zrovna jen tak. Příběh sice zpracovává důležité téma, ale spíše o jednotlivcích si tímto procházející a naopak si nevšímá příčin. I tak se jedná o výborný film probouzející jakékoliv emoce. Svoboda pro otroky v tom nejbolestivějším osudu. Rovnost prokázána nikde jinde, než na bojišti.

Krutost války bez použití hrubé síly. Tak by se jednoduše dal popsat ruský snímek z rusko-čečenského konfliktu, který překvapuje svou sirovou reálností dané atmosféry. Ačkoliv se jedná o válečné drama, bitvy tu k nalezení nejsou. Jen ke konci v rámci vývoje děje se nějaká ta přestřelka mezi jednotlivci objeví, což někteří označují jako finále dle Hollywoodských vzorů. Příběh je z válečného konfliktu o únosu a o snaze unesené zachránit. Příběh, který se může odehrát kdekoliv a kdykoliv. Mír nebo válka, jak se ukazuje, v podstatě je to jedno. Do všeho zasahuje politika a nastavená pravidla. S únosci se prostě nevyjednává a nějaké vykupování zajatců už teprve ne. Režisér Alexej Balabanov, který si napsal i scénář, tímto kriticky nahlíží na stav věci takové situace. Do zajetí se může dostat každý, a to i náhodně, a představitelé vlastní země prostě prokáží jen lhostejnost. Každá oběť je přijatelná. A tímto filmem máme možnost vidět, jak unesení lidé také mohou v zajetí trpět. Příběh vypráví nějaký Ivan, který se vydá s angličanem Johnem na vlastní pěst osvobodit unesené. Dva ruské vojáky a dva britské manžele. Sami proti čečenským rebelům. Ano, svým způsobem hrdinský film, ale zcela jiný, než jak známe z výše zmíněného Hollywoodu. Má to silný potenciál cílit na psychiku diváka. Dostat ho vnitřně do problematiky a vůbec do celé atmosféry. Situace jaká je a ne lecjaké popcornové výstřednosti. V celém průběhu děje se emoční stavy střídají pomalu. Od hrůzy k soucitu, od beznaděje k lehčímu pousmání. Takhle nějak se totiž setkáváme se soudy o nenávisti, válce a smrti. Sledovat tento film proto není zrovna jednoduchá záležitost. Upozornění na škodlivé informační vlivy k ovlivnění veřejnosti je tímto více než výrazné. Nic není tak, jak se říká. Snímek není žádným mistrovským dílem, ale tematicky k zamyšlení rozhodně je. Stačí jen pozorně naslouchat, co Ivan ve svém vyprávění říká a udělat si obrázek svůj. O nic jiného tu ani nejde.