MickeyStuma

Sammo Hung se vrátil k roli mafiánského bosse, jehož děj měl údajně být pokračováním či dokonce prequelem snímku ´Zóna smrti´. Ale protože tomu určitý vývoj a jeho vztahů právě postavy Samma dává patřičnou jinakost, udělal se z toho nakonec zcela jiný film. Příběh plný kšeftů, občasných bojů, korupce u policie, atd. je zcela typický pro gangsterku. Sammo je na svůj věk a postavu stále hbitý, což dokazuje při závěrečném souboji. Steven Seagal by si z něho měl vzít příklad. Dějově se to řadí spíše mezi thrillerové drama a byť se v některých pasážích snad nechtěně objeví nudnější místo, dá se považovat scénář za dobře napsaný. Volný přirozený vývoj všemu dává patřičný čas, což hlavně nabírá na síle celkové atmosféry. CGI krev během bitek už nijak nepřekvapí. Sice to ztrácí onu přirozenost, ale na druhou stranu to dostává alespoň komiksový háv. Vyloženě pecka to samozřejmě není, ale jako o špatném filmu se to říci také nedá.

Sestřihem TV seriálu z roku 2009 ´Ailiseu´ pod anglickým názvem ´IRIS´, vznikl tento filmový počin, který se snaží tvářit filmově, ale nějak se mu to nedaří. Snímek má vše, co typický asijský akční či thrillerový film po většinou má a tím je silný příběh, romanci a především velmi citové sekvence. Jenomže se to jihokorejským tvůrcům tak nějak nepovedlo. Velmi netypická akční kamera je živá až moc a podivný střih tomu dává spíše zbrklost a nepřehlednost. Díky tomu nefungují ani zmíněné citové záležitosti a to i přesto, že použitý soundtrack by mohl kdekdo závidět. Příběh jako takový je dobrý, ale bohužel takto prezentovaný hodně ztrácí na bodech. Filmových sestřihů TV seriálů vzniklo poměrně hodně a ne vždy se to povedlo. Tvůrci by si měli už konečně uvědomit, že když je scénář dějově obsáhlý a určený pro sérii, těžko se z toho vybírají části, aby to i v celovečerní stopáži mělo nějakou logiku.

Velmi impozantní filmové dílo plného dobrodružství, romance, kapky poetizmu a bojových scén. Vyprávění je poklidné, pro někoho snad zdlouhavé a zbytečně natahované, ale právě to dává všemu vyjímečnou atmosféru téměř jako u spaghetti westernů. Haruka Ajase v roli slepé Ichi pátrající po svém otci předvedla úctyhodný výkon dodávající této postavě veškerou soudnost, úctu a pochopení. Velmi silný scénář dokáže uchvátit svým příběhem a také hlavně citlivostí na veškeré aspekty dramatu jak po citové, tak i po té romantické stránce. Akční scény jsou úchvatné a velmi dobře choreograficky ztvárněné. Sice jich tu není moc, neboť se děj zaměřuje hlavně na příběh, ale to na své podstatě nic nemění. Snímek, kterému patří uznaní ze všech směrů.

Zmařený námět v televizním kabátě, který mohl být daleko zajímavějším, kdyby se přepracoval scénář k větší plynulosti děje a dostal daleko vyšší rozpočet hlavně co se týče výroby kvalitnějších speciálních efektů. Takhle je děj zbytečně urychlený, hodně skokový a vůbec nějak nesouvislý. Závěrečná akce nepatří vizuálně a choreograficky k nejhorším, což je i na televizi docela překvapení, jenomže celkově je to na celý film docela málo. Sci-fi snímek je tedy pro televizi ryzím standardem, jinak se po filmové stránce může honosit vyčpělou průměrností.

Námět úspěšného a děsivého snímku ´Vetřelec´, který se ve filmu ´Věc´ přenesl do prostředí Antarktidy, se také pro změnu ocitl i v hlubinách oceánu. A stejně jako u předchozích počinů si i zde dali tvůrci setsakramentsky záležet. Že jde o zcela stejnou šablonu se vůbec nesnažili utajit a naopak tomu dali patřičný důraz. A tak se lze setkat se stejnými či podobnými scénami a to dokonce i ze snímku Jamese Camerona ´Propast´. K danému prostředí se to zkrátka hodilo. Natočeno je to vskutku precizně, plynule a s důrazem na očekávanou dramatičnost. Bohužel pro diváky znající výše zmíněné snímky je tak děj značně předvídatelný, což kazí celkový dojem a kouzlo nechtěného. Ale to bylo v podstatě i u snímku ´Věc´, takže v tomto směru vlastně také žádné překvapení. Podmořské útočící monstrum je vyrobeno děsivě a do sebemenšího detailu, což je ukázkou dokonalé práce v době před počítačovými efekty. Zvládl by to dnes vůbec ještě někdo? Příběh je tedy jednoduchý avšak přesvědčivý a speciální efekty na svou dobu na vysoké úrovni. Snímek o útočícím monstru hluboko pod hladinou oceánu se vcelku povedl a je ohromná škoda, že se pomalu stává pozapomenutým.

Vezmeme-li námět ze snímku ´Věc´ a přeneseme ho několik kilometrů pod hladinu oceánu, dostaneme neméně dramatický příběh o útoku něčeho neznámého a děsivého. Je to tak, nic jiného v tom nehledejme. Neznamená to však, že by se mělo jednat o něco nepovedeně zkopírovaného. Naopak. Vyobrazuje se dějství sice velice známé a podobné i mnohým  snímkům odehrávajících se někde v hloubi vesmíru, ale po vypravěčské, dramatické a atmosferické stránce velmi povedené. Nikam se nespěchá a všemu se nechává zcela volný a přirozený vývoj. Takže žádná fofr akce, kdy by měla téct krev už po pár minutách. Diváci toto očekávající by se měli v takovém případě poohlédnout po něčem jiném. Snímek se honosí skvělými kulisami podmořského výzkumného střediska a výbornými efekty. Je znát, že se tady nešetřilo a že se tvůrci po vzoru snímku ´Vetřelec´ velice snažili navodit autenticitu prostředí. Objevují se tu i dnes už velice známí herci, což celý film ještě krapet více vyzdvihuje. Snímek se dnes stává poněkud pozapomenutým a je to škoda. Vesmír, Antarktida nebo dno oceánu, v podstatě je to jedno. Takový příběh se může stát kdekoliv a kdykoliv. A právě výše zmíněné filmy jako ´Vetřelec´, ´Věc´ a k nim se přidávající ´Leviathan´ jsou toho důkazem.

Další podmořské drama s hororovým nádechem za použití velice známé šablony se svou koncepcí může směle řadit za obdobné snímky jako jsou např. ´Deepstar Six´, ´Leviathan´ či ´Propast´. Krátký a stručný úvod vedoucí k jádru věci sice vypadá velice jednoduše, avšak později se vše mění v zajímavý biják. S ohledem na starší zmíněné snímky sice již nemá čím ohromit, ale jako alternativa funguje dobře. Na svou dobu vzniku se je také třeba na efekty dívat okem shovívavým. Pořád to ale vypadá daleko lépe, než mnohé dnešní takovéto filmové počiny. Tím zdravým Asylum. Stopáž je neobvykle krátká a je těžko soudit proč. Každopádně je děj na videofilm propracovaný, dynamický a bez hluchých míst.

Snímek poodhaluje svět financí, obchodů a s tím spojených rizik. Konverzační napínavé drama nabízí svět, o jakém mnozí nemáme ani tušení. Mnoho jednání a obchodů, včetně dluhových produktů a rizikových modelů, které vzkvétali i za cenu toho, že informace byli skoupé až žádné. Peníze se točili a to bylo nejdůležitější. Jenomže ne nadarmo se říká, že se chodí se džbánem tak často, až se ucho utrhne. Masivní potenciální ztráty, které by mohly ochromit celou společnost, náhle byli tu. Lze ještě zachránit co se dá, nebo je krach v nedohlednu? Když se divák zaměří na všechny ty obchodníky, manažery a další, nelze jim nic závidět. Šéf je prostě jen šéf a co poručí, tak se musí stát. A pokud v rámci touhy o masivním výdělku jde zodpovědnost stranou, následky jsou nadmíru nedozírné. Film s ohledem na finanční produkty a obchody je pro mnohé velmi těžkopádný a tak divákovi, který tomu vůbec nerozumí, přijde snímek zákonitě blbý. Ale je to škoda, neboť příběh upozorňuje a poodhaluje vše, co může takovou finanční krizi způsobit a jak se k tomu vlastně dojde. Náročný film, ale vyplatí se.

Třetí příběh se posouvá opět k tomu lepšímu a není divu. Na scénáři se kupodivu podílel i Wes Craven, který má na svědomí jak po scenáristické tak i režijní stránce zrod této série. A tak se na scénu vrací hrdinka prvního příběhu Nancy Thompsonová, tentokrát již coby psychiatrička nastupující do psychiatrické léčebny, kde jsou na terapii mladí lidé mající noční můry a strach z vraha, v jehož podobě se všichni shodují. Později se objeví i její otec, který je stále policistou. Psychiatrické léčebny byli vždy v hororovém žánru vděčným prostředím a tak ani v této sérii nesmělo chybět. Atmosféra děje už sice není lecjak strašidelná, ale přesto se jedná o velmi povedené zpracování. Po celou stopáž si vyprávění drží jedinkrát nenudící tempo, což je kupodivu tedy co říct. I samotný Freddy má v dialozích o něco více prostoru než dříve. Jinak co se týče originality, tak tu máme jen to prostředí, jinak vše postaru, avšak s daleko lepším vývojem. Wes Craven se asi nemohl smířit s chybami, jakých se ve druhém díle tvůrci dopustili a tak na tento díl krapet dohlédl. A díky zato, neboť tento třetí díl není jako obvykle ostudou a naopak dělá hororovému žánru čest. A to i bez potoku krve.

V podstatě by se dalo říci, že se jedná o příběh ze současného dění ve Francii. Několik zradikalizovaných mladíků, jejichž rodiče byli emigranti, osloví džihád k provedení teroristických útoků v Paříži. Co k tomu dodat víc. Dějová šablona o infiltrovaném člověku v této skupině, v tomto případě nezávislého novináře, je stále jednoduchý a vděčný motiv. Atmosféra temná, ale tempo velmi pomalé. Nejedná se o akční film, jak by se mohlo klasicky předpokládat, ale spíše o thrillerové drama. Někdy se to táhne až moc, takže ledabyle u diváka nastupuje zívání, ale dá se to přetrpět. Příběh jako takový vyvolává pocit, že je film něco jako filmovým doplňkem k televiznímu zpravodajství, neboť tam se lze dozvědět co se stalo a film ukazuje jak to probíhá na opačné straně barikády. Nejedná se o špatný výtvor, ale přeci jen by to chtělo alespoň krapet oživit. Pokud film donutí zívnout, někde není něco v pořádku.