Ragnar

Patrně druhý (po Red Dwarf) nejkrásnější, britský sitcom. Nadčasový (ano, ta myšlenka platila, platí a platit bude), až černohumorný a občas téměř groteskní seriál. Říká se, že byrokracie je tou nejsilnější armádou každého státu a tento počin to prakticky potvrzuje. Vzhledem k tomu, že se státní správou mám velmi detailní zkušenosti, nejsem si občas jistý, zda-li bych měl plakat nebo se smát nad naprostou trefností děje. Je až absurdní, že i po tolika letech je téměř každý díl svým způsobem "autentickou" reakcí na aktuální situaci. Kontrast mezi "obyčejným člověkem" J. Hackerem, "rozeným" byrokratem sirem Humphreym a poradcem Bernardem, který se snaží neustále rozhodnout zda být blíže Humphreiho pragmatismu nebo Hackerově lidství, je na jednu stranu neuvěřitelně komický, na druhou téměř smutný. Rozhodně se ale jedná o seriál, který by si člověk pustit měl.

Já ty dva mám prostě rád. Je to krásná odpočinková podívaná, většinou proložená hezkými písničkami. Agent P a Candy jsou příjemným zpestřením. Celé je to velmi pohodová záležitost, u které se člověk zasměje a uklidní. A protože to je přesně to, co od pohádek vyžaduji, dokonale mi to vyhovuje.

Kdo neviděl, jako by nežil. Dvaapadesát dílů nejčistšího britského suchého humoru. Geniální, vtipné, občas až tragikomické situace třech mužů a androida, navěky odsouzených brázdit vesmír. Seriál beroucí si na paškál prakticky vše od mužského ega ("Nejoblíbenější činnosti byly ty, jimž se oddávali muži o samotě: golf, rybolov a opájení se svou výjmečností"), přes "psychologii" ("Je to přímo peklo, je to odporná páchnoucí díra plná hniloby!" "Rimmere, je to tvoje duše..."), po historické události a osobnosti ("...být jedním z Napoleonových maršálů. Kráčel bych Evropou s jedním z největších vojevůdců všech dob a kosil bych Belgičany! Nádhera!"), včetně otázek víry, filozofie a války. Vše je ale podáno stylově, vkusně a s humornou nadsázkou. Opravdu, podle mého není, nebyl a nikdy nebude sitcom natolik vtipný, trefný a nadčasový, jakým je Trpaslík.

Zajímavý film. Snímek o člověku, který hleděl tolikrát smrti do tváře a kterého tolikrát Zubatá tahala za ruce, že už bez toho nemůže žít. O chlapovi, pro kterého je adrenalin drogou. O muži, který už je uvnitř mrtvý, vyhořelý, a který svým způsobem vzývá smrt a vysmívá se jí do očních důlků. Zdálo se mi, že seržant James proplouvá životem aniž by jej dokázal vnímat a jediné okamžiky, kdy si uvědomuje okolní svět a žije naplno jsou ty, když někde poblíž odtikává budík na velkém množství plastické trhaviny. Na jednu stranu nesmírně odvážný a v zásadě i správný chlap, na druhou odlidštěný maniak, který nemá s ostatními lidskými bytostmi příliš mnoho společného. A jednou má navrch jedna jeho stránka, jindy druhá.

"Za běžných okolností by se zlem bojovalo dobro, ale v čase jako je teď by s ním mělo bojovat jiné zlo," Konečně něco, co se vymyká (ikdyž spíše jen zdánlivě) klasické koncepci Dobro kontra Zlo, která mi už neskutečně leze krkem. Zdánlivě proto, že Richard B. Riddick od prvního dílu trochu změknul. Sice opravdu jen trochu, ale poznat to je. První třetina filmu je poměrně poutavá, ikdyž atmosféra jedničky je ta tam. Prostředek je spíše nudný až otravný a konec snad až moc předvídatelný, nicméně poměrně atraktivně představený. Intermezza s Éreon mne štvala asi nejvíc. Přes to přese všechno si za svýma čtyřma hvězdama stojím, protože, zatraceně, je to Riddick. Pořád ten samý drsňák, kterého byste nechtěli vidět jak k vám kráčí s nožem v pazouře. Chlap, který jen s kožichem přežívá na nějakém kusu ledu, maniak, který je schopen "táhnout se za nocí, hezky před sluncem". Film plný hrdinských a frajerských klišé a nesmyslů, ale, zatraceně, dokud bude Vin Diesel Riddickem a dokud Riddick zůstane tím samým Riddickem, tak je stejně vše ostatní jen pozadím. A kromě toho se malá Jack hezky vyvinula, což v celkovém zhodnocení samozřejmě zohledňuji. :)

Líbí se mi ty nádherný, krvelačný stroje na zabíjení (a jen pro upřesnění myslím ty vetřelce, ne mariňáky. Ti teda moc pěkní nejsou), pro změnu sympatický a kladný android a také to, že je to akčnější. Nic proti tísnivé atmosféře jedničky, ale mám raději, když mají obě strany zhruba stejné šance. Nebo aspoň když to vypadá, že mají zhruba stejné šance. Mohl bych si to pouštět stále dokola a dokola a dokola, protože z nějakého důvodu inklinuju k obětavým, charismatickým hlavním hrdinům, tedy pokud to nejsou nezranitelní pošuci, a Michael Biehn tu charisma vyzařuje o síle mnoha megawattů. Scénu z ošetřovny bych si mohl přehrávat každý večer, dokud by mi z toho definitivně nehráblo. A jak bylo už zmíněno - DC verze je L U X U S N Í. :)

Míň než pět hvězd? Neexistuje! Je to Johnny Pětka. Ne jednička, ne dvojka, ale Pětka. :) Jeden ze srdcových filmů. Stroj, stvořený a skvěle vybavený k ukončování existence jiných tvorů chce jen žít v klidu, což se jeho bývalým majitelům moc nezamlouvá. Jasně, námět, kdy si nelidská bytost uvědomí, že zemřít nebo nechat zemřít není správné, se opakuje poměrně často ať už jako nosná linie filmu nebo nějaká vedlejší zmínka. Nicméně tenhle chlapík mne vzal za srdce nejvíc. Film plný vtipných i roztomilých hlášek jak Johnnyho samého, tak jeho přátel i protivníků, krásný děj i výprava a hlavně dojemná oddanost robota-zabijáka svým lidským přátelům a "adoptivním rodičům" dělá tenhle film jedním z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl.

S oblibou si tohle pouštím, když mi není moc dobře. Líbí se mi forma, v jaké je podána ona hlavní myšlenka o smyslu života. Líbí se mi postava "Sokrata". Líbí se mi Joy. Fakt hodně se mi líbí scéna na věži. Líbí se mi každá chvíle filmu, protože: "Nejsou vlastně žádné obyčejné chvíle."

I s málem lze dokázat mnoho. Tedy, ne že by Vin Diesel byl "málo". Jeho ztvárnění Riddicka je prostě bezchybné. Hlášky z obou dílů Černočerné tmy by si zasloužily, aby byly vytesány do žuly. Nezapomenutelný výraz Riddicka, když se ptá "A kde je teď ten tvůj Bůh?" Lehce hysterická otázka R. Mitchell "Co je tak úžasnýho na tvým životě, že se tak bojíš smrti?" A další a další. Téměř co věta to perla. Atmosféra, primitivní, ale zneklidňující monstra, Riddickův chlad a pohrdání smrtí i "modrookým ďáblem", jednoduchý, avšak krásně zpracovaný příběh a úžasné, leč poněkud klišovité vyvrcholení. A Riddickovi oči. Kromě toho mám plný zuby klaďasů, co zachraňují zadky jiným, protože se jim pak v noci dobře spí. Richard B. mne fascinoval svou mentalitou typu každý sám za sebe, ačkoli to není krvežíznivá bestie, ale jen chlap zvyklý na nikoho se nespoléhat. Inteligentní a svým způsobem i čestný Riddick mi přijde jako třetí typ hrdiny. Ani světlý, ani temný, ale šedý. Z mého pohledu není absolutně nic, co bych mohl vytknout.

Perfektní herecké výkony, silný příběh, mrazivá atmosféra. Jeden z mála filmů, kdy na mne opravdu nepříjemně dýchly reálie druhého největšího válečného konfliktu historie. Vidět "naživo" fanatismus Sovětů je přinejmenším zneklidňující a zároveň fascinující. Souboj dvou historicky doložitelných postav a ukázky rudé propagandy i toho, že vše se děje ve jménu "vyššího dobra", byť hlavní aktér z toho má mizivý osobní prospěch jsou velmi nosným námětem. Film je perfektně natočený, má spád, děj je napínavý až do konce. Přestože se snímek opírá o historické události, není jim plně poplatný, nicméně zakončení jako takové má svou myšlenku. Víceméně jde o klasickou tezi, kdy se člověk snaží "jen" přežít a neúmyslně vytvoří legendu. Mimochodem, po Skále je tohle podle mého nejlepší role Eda Harrise.