Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 689)

plakát

Stopy spravedlnosti (2017) 

Hodně let jsem Jackieho neviděl, protože jeho nový filmy mě už moc neberou, takže jsem zprvu s hrůzou zíral, jak sešel a zdědkovatěl. Ale samozřejmě že tu sešlost a zdědkovatění dost přehrával a umí pořád pár dobrejch triků, na který by se většina z nás nezmohla ani za mlada. Prošedivělej Brosnan s irským přízvukem je taky dobrej, určitě lepší než v časech, kdy vypadal jako bisexuální manekýn hrající si na Jamese Bonda. Každopádně celej Foreigner je nadprůměrně povedenej béčkovej akčňák, záživnej, svižnej, přímočarej, bavilo mě nakouknout do zákulisí IRA a dostal jsem taky přímo od Jackieho parádní tip na časovanou zápalnou bombu za pár pětek, kterej se někdy může hodit. Na druhou stranu velká vada na kráse Foreignera je ta, že v něm scénárista použil poněkud vyšeptalej, ba přímo z prstu vycucanej námět - bomby do veřejnejch autobusů a letadel totiž dávají úplně jiní chlápci, než irští katolíci. Ale o tom se přece filmy točit nemůžou, že jo, to by byla xenofobie, takže ať se zase rubou bílí s bílejma. A necháme to celý vyšetřovat Afrobrita. Eh, nějak mě tahle filmová virtuální současnost přestává bavit.

plakát

Radius (2017) 

Tak tohle se Kanaďanům povedlo, film za pár švestek a přitom za málo peněz hodně muziky. Skvělý béčkový "VHSkový" příběh (už jsem vymýšlel, co by se s takovou superschopností dalo všechno podniknout, kdyby šla ovšem ovládat), zajímavý mix sci-fi a kriminálky, spousta mrtvol s hezkýma mrtvolnýma očičkama, nečekané rozuzlení, to celé pak podbarvováno libými zvuky violoncella... nebo synťáku co hraje jako violoncello, to je fuk. Spíš zamrzí takový jakoby televizní "look" (inu Kanaďani), nemastní neslaní herci (inu Kanaďani), no a taky Jane Doe má po celou dobu dost výrazný a profesionální make up a vůbec je taková celá moc chic, když by přitom měla být po havárce a na útěku trochu víc rozvrkočená. A na tyhle detaily jsem já celkem citlivej. Závěrečný Liamův přerod pak působí možná trochu nevěrohodně, ale rozhodně je to to lepší zakončení scénáře ze spousty jiných možných zakončení. Nejvíc mě ovšem dostalo Liamovo civilní jméno - Diego Klattenhoff, to je fakt síla!

plakát

Prvotní vztek (2018) 

Nejapný pokus o kryptozoologický thriller. Porce blbosti v něm několikanásobně převyšuje porci zábavnosti, takže jeho sledování bylo většinou spíš utrpením než zábavou. Scénář je fakt výživný a je mi úplně jedno, jestli je můj komentář spoiler, potřebuju se z té hrůzy vypovídat a číst to nemusíte: Čerstvě propuštěného vězně a jeho ženu přepadne a pak honí bigfoot. Bigfootové zjevně touží po lidských blonďatých samičkách, protože tenhle ukradne ženě hadry, asi je to fetišista. Její muž jí dá triko, a pak musí chodit do půl těla, čímž se může chlubit svými vyrýsovanými bicáky, tricáky a břišáky. Ale stejně byste ho tipli na to, že v lapáku dělal koště. Jako by náš pár neměl dost trápení s bigfootem, narazí ještě na tlupu ukázkově vylízaných bílých vidláků, kteří nemají rádi kriminálníky. Jeden se pak jde vychcat asi půl míle do lesa, druhý jde s ním a třetího pošlou za nimi ať je přivede. Překvapení - dostane je bigfoot. Bigfoot umí střílet z luku a používat nůž i sekerku. Ještě že jsou tu tedy indiánští policajti s prastarou moudrostí Matky Země a jejich příbuzná šamanka, kříženec Klekánice a baby Jagy, která jistě poradí, jak na Bigfoota vyzrát... Byl snad scénárista tohohle potratu mentálně retardovaný? Nebo šílený dadaista? Nebo se snad jedná, což považuju za nejpravděpodobnější, o rafinovanou parodii, nadsázku a úlet dohromady? A zajímá vás jak to celé dopadne? Pokud jste zkouření, nebo aspoň přiožralí, nebo jste filmovým vkusem perverzní víc než já, tak se možná i zvráceně pobavíte. Mně ovšem tahle neuvěřitelná šaráda přišla spíš jako jedna velká tragédie. Jedna hvězda za vtipně roztrženou hlavu od ucha k uchu a za absurdní a nečekaný závěr a la Predator.

plakát

Nepříčetná (2018) 

Film děsivější než 99% všelijakých prvoplánových horrorů, protože dostat se do spárů fašisticko-psychiatrické mašinérie je noční můra horší, než frontální útok stáda hladových zombií. Film Soderberghovsky minimalistický a strohý, postavený výhradně na dialozích a hereckých výkonech a připomínající tak divadelní hru. Film natočený na kvalitní mobil se stabilizátorem obrazu, kterážto kamera je ve výsledku nesrovnatelně lepší, než 99% naschvál skákajících ruček v ručkách všelijakých kvazikameramanských hovad. Film nízkorozpočtový, ale vysokozáživný. Film svou formou naoko amatérský, ale profesionálně zrejžovaný i zahraný. Zkrátka po nějakém čase zase film, který mě zaujal svým netradičním zjevem a kvůli kterému jsem vyžahnul přes dva litry coly, abych ho mohl dorazit vcelku a neusnout. Claire Foy z hlavní role je nejenom hodně pěkná baba, ale i výrazná a zajímavá herečka, budu si ji muset podrobněji proklepnout. Pátá hvězda po delším váhání za nevšední, alternativní a zapamatováníhodný filmový zážitek. (pozn.: Abych nebyl příliš obézní, piju zásadně colu bez cukru. A prohlašuju, že nejlepší cola bez cukru, která má zároveň dost kofeinu a stojí nejmíň merglí, je Freeway Cola z Lídlu. Takže pokud to čte někdo z firmy pana Lídla, tak ať mě laskavě ihned zkontaktuje skrze naší zdejší poštu a domluvíme se, kolik mi vysolí éček za tuhle parádní reklamu. Jinak to do roka a do dne přepíšu a budu tvrdit, že chlastám Pepsi.)

plakát

Léto 84 (2018) 

Taková vážnější a o trochu drsnější Disturbia, ale stejně mě závěr poněkud zklamal, doufal jsem v psychopaticky nelítostná jatka a zatím finále proběhlo takřka v mezích středoproudového zákona. A rád bych viděl, jak pan vrah dostával do auta onoho nestvůrně tučného hrošíka. Ze čtveřice nepříliš zajímavých teenagerů mě trochu zaujal asi jen ten otyloň, nebavili mě šosáčtí Daveyho rodiče, nebavil mě nijaký soused zabiják, nelíbila se mi ani odrostlá kobyloidní aupairka. Za největší plus filmu považuju syntezátorovou hudbu a la 80's. A za největší zajímavost fakt, že patnáctiletí školáci v USA (i ti zjevně chytřejší) tápou v základech analytické chemie, NaOH a jemu podobné sajrajty jsme probírali snad už v šestce nebo sedmičce, jestli se nepletu.

plakát

Sweet Home (2015) 

Neočekávejte žádný realistický, "seriózní" thriller, z tohohle hlediska se jedná o prachsprostou chujovinu nehodnou komentáře. Nebo si snad opravdu myslíte, že by si vrah před porcováním mrtvoly fixkou naznačoval místa řezů? Že by tu řezničinu hodlal provádět v jakési zamřížované šachtě pár metrů pod chodníkem, přes kterou chodí lidi a do které leje jako z konve? A že by se neujistil, jestli je objekt jeho práce skutečně mrtvý? Ovšem pokud rádi oceníte klišé a brakovou nadsázku, budete možná vcelku spokojeni. Ale já tedy ne. To by totiž hlavní hrdinka nesměla být nesympatická slečinka s kuním xichtem, její ingliš spíkink bojfrend by nesměl být takový srábek a hlavně ruční kamera by nesměla tak zběsile poskakovat. Malé bezvýznamné plus za zdokonalenou postavu čističe, oproti kterému je Renův originál z Nikity vcelku lidský a komunikativní chlapík. Jeho španělská (respektive katalánská) varianta je totiž nemluvné, psychopatické, takřka démonické monstrum, se sklony k sadismu a s náklonností k hasičské sekeře.

plakát

Patient Zero (2018) 

Mrzí mě, že Pacientovi 0 nemůžu dát s čistým svědomím aspoň čtvrtou hvězdu, protože jeho vizuál, celková atmosféra, herci i některé momenty (vede řezání tlusťochovy ruky) jsou fajn, ale příšerně mě prudily časté telenovelické vztahové vložky, kteréhožto sajrajtu bylo vlastně nakonec ve filmu mnohem víc, než pravověrné zombijské akce. Walking Dead hadr. A z té cajdákovité hudby, podbarvující neustálé plkání o tom kdo koho má nebo nemá rád, by se snad poblil i sám kýčařský prasopes Špílberg. Jinak ale oceňuju netradiční pojetí zombií (která vlastně ani "pravá" zombie nejsou), bavil mě Tucci a líbila se mi Dormer.

plakát

What Keeps You Alive (2018) 

První půlhodina sestává z nudného plkání dvou leseb, jedné celkem hezké ale nepříliš charismatické, druhé nehezké chlapice. Nic nenasvědčuje tomu, že půjde o thriller. Ujišťuju se, jestli jsem si náhodou nepustil jiný film a nejedná-li se o nějakou dementní konverzační srágoru pro LBGT komunitu. Nepustil, nejedná, opravdu to je prý thriller. Ok, pokračuju tedy dál a vzápětí přijde nečekaný moment na skalní vyhlídce. Zbystřím, zadoufám, ale nadarmo, ve zbytku filmu už je jen jeden dobrý a zajímavý okamžik (zpomalená scéna před útokem nožem při Beethovenovi), jinak hromada scénáristické blbosti a absurdity nehodna hlubšího rozboru. Použít k takovéhle slabomyslnosti božskou hudbu Ludwiga vana je barbarská svatokrádež. P.S.: Tak ona 'nehezká chlapice' může v paruce vypadat i jako celkem sexy coura, docela překvapení https://www.csfd.cz/film/464996-krvave-pisky/komentare/

plakát

Alyce Kills (2011) 

Nejde mi do hlavy, že tenhle brilantní, lehce psychologizující, těžce ujetej, černohumorně vtipnej, místy takřka artovej a přitom zjevně poloamatérskej thriller rejžoval stejnej týpek, jako imbecilní megasračku Zombie Strippers. Ale každej se holt měníme a vyvíjíme a ti šťastnější z nás k lepšímu. Zprvu jsem měl obavy, že rozjezdový žvatlání dvou přiožralých pipin bude smrtonosná nuda, podobně jako třeba žvatlání pipin v Tarantinově smrtonosně nudným propadáku Death Proof, ale kupodivu nebylo to tak hrozný, Alyce se mi navíc docela líbila, no a když zanedlouho začalo konečně propukat v plný síle její halucinační sadomasochistický šílenství, líbila se mi čím dál víc. Pětihvězdový scény: Návštěva u Carroll ve špitále, lesbicko-nekrofilní záchvat na pohřbu, vyjebání s Kurtem, porcování Vincenta, střílečka u dealerů... Sakra chtěl jsem dát "jen" čtyři, ale proč vlastně, když tohle netuctový a záživný béčko nemá žádnou zásadní chybu?!

plakát

Mandy - Kult pomsty (2018) 

Pokud taky s nostalgií vzpomínáte na filmový časy, ve kterejch mladej Coppola řádil se zběsilostí v srdci v saku z hadí kůže a upíjel se k smrti v Las Vegas a myslel si že je upír a podobně, prostě na dobu, ve který ještě hrával v příjemně divnejch a zajímavejch filmech, dost možná budete z Mandy taky tak nadšení jako já. Teda ne že by ten obstarožní oteklej Talián podal nějak výjimečnej výkon, ale výjimečnej je ten film. Není to totiž jen obyčejnej klasickej spotřební thriller o partě jurodivejch magorů, která unese manželskej pár, je to neobyčejnej a alternativní a menšinovej a psychedelickej a okultní a místy až artovej thriller. A taky praštěnej, co praštěnej, totálně máklej a brakovej a navíc takovej jakoby nezdravej, tak trochu ve stylu fantasmagorickýho gurua Lynche, prostě takovej ten druh béčkovýho bizáru, jakej mám tuze rád. Jednou větou - ujetější krávovinu jsem už pěkně dlouho neviděl. Kdyby to celý nesklouzlo do absurdní grotesky a udrželo si to artově psychedelickej náboj první poloviny, dám bez váhání plnej počet pěticípejch. A jestli mě Nico sice příjemně překvapil ale v zásadě nijak zvlášť neoslnil (a třeba ty scény ve slipech si mohl odpustit), zbytek hereckýho ansámblu mě dostával, panoptikum tak podivnejch týpků a typek v jednom filmu aby divák pohledal. Vedla u mně s přehledem Mandy, s xichtem i fluidem femme fatale všech šílenců a podivínů, dokud jsem z obrázků Google nezjistil, že je to jen další tuctová komerční hérečka ze stejnýho vrhu, jako devadesát devět procent všech ostatních tuctovejch komerčních héreček. Život je holt plnej zklamání, děkuju teda tímto aspoň jejím maskérům.