JASON_X

Báječně pokleslá zábava pro dlouhé večery, líbí se mi to stejně jako první díl. Ruku na srdce - je to hrozná ptákovina a vnitřně rozpolcená měnící se Brigitte je na konci už vyloženě k smíchu, ale na druhou stranu je ta ptákovina svým způsobem hrozně zábavná. Prostě si podobné filmy k smrti rád pouštím a baví mě. A navíc v porovnání s podobnými "teenagerskými" horrůrky má tahle série takovou příjemně vážnou atmosféru... Emily Perkins je skvělá a role jí sedne, její rašplování zubů i střihání ušisek je fajn, ale nejlepší postavou filmu je určitě ošklivá odbarvená trpaslice Ghost s rovnátky, se zálibou v comicsech a s notně narušenou psýchou. (A moc mě pobavila Polly Ester, respektive to její úžasně šílené jméno...)

Tak takhle si představuju správný film pro teenagery - dekadence, morbidita, cynismus, oplzlé žerty, zvrácenosti, bizarnosti, nechutnosti, krev, vnitřnosti, popcornové nadpřirozeno, a to vše zjemnělé odlehčeným žánrem horrorové komedie ze středoškolského prostředí. Bravo. Závěr filmu je sice trochu utahaný a nenápaditý, ale nutno ocenit absenci happyendu a těžkomyslný konec podbarvený příjemnou melancholickou hudbou.

Nerozumím, nechápu... Tahle oldschoolová "elvisovská" pecka v modrých číslech?! Viděl jsem ji už několikrát a vždycky mi sedne jak prdel na hrnec. Alfou i omegou filmu je nadupaný, skvostně béčkový scénář, který jako by v návalu inspiračního přetlaku vyejakuloval mladý nadržený Tarantino. A taky ústřední dvojice Russell - Costner je excelentní. Kotlety jako hokejky, šmrncovní vohoz, chlapácký hlášky... Hlavně Costnerův Murphy, psychopatický syn samotného Krále, je fantastická postava... "Jsem rád, že se nevzdal..." Chtěl jsem dát čtyři, protože nějaké ty mouchy bych na filmu přece jen našel (třeba nepřesvědčivou C. Cox, nebo jistého raperského opičáka), ale závěrečný Elvisův song "Such a Night" od Russella s Costnerovým "Dances with Guns", mě (jako vždycky) dostal do povznesené až euforické nálady.

Brilantní černočerná komedie z arizonského bohem zapomenutého zapadákova, ve kterém nelítostné Slunce tamním křupanům vypaluje mozky z hlav a jedinou nadějí na únik je skok ze skály, nebo uchlastání se. Je jasné, že městský týpek, který nešťastnou náhodou do téhle díry zabloudí, je předurčený k tomu stát se obětí místního všeobecného šílenství... U Turn se mi nejvíc líbí pro svůj nezaměnitelný Stoneův režisérský rukopis, který je patrný už od úvodních titulků. Pak samozřejmě boduje silná herecká sestava, z níž mě nejvíc dostává nerozpoznatelný B. B. Thornton v roli toho nejlepšího vypatlaného vidláka, jakého jsem kdy viděl (výborná je třeba scéna s hodinkami). Kdysi dávno jsem docela žral i seňoritu Lopezovou (i když je na první pohled bezduchá a navíc neumí hrát), ale to jsem ještě netušil, že se jednoho dne nesmazatelně zapíše do mého análu tím, že si nechá pojistit svoji prdel. Tím se mi tahle vylízaná cigoška definitivně zprotivila po celý zbytek svého bídného života... A propos - zaregistrovali jste někdo Liv Tyler? Já bez titulků ne.

(možná trochu spoiler) Vizuálně krásný, "artový", lehoulince erotický soft thriller, prvoplánově erotický minimálně, ale zato napěchovaný dusnou atmosférou smyslnosti a doutnajícího chtíče, zobrazující tři kapitoly z dětství, dospívání a dospělosti francouzské dámičky z vyšších vrstev. Hned první kapitola s šílenou tetičkou a mrtvým dědečkem, laděná jemně do horrorova, se hodně povedla, ale asi ještě víc se mi líbila ta druhá, scénáristicky bravurní, s leitmotivem dívčiny probouzející se sexuality konfrontované s žárlivostí její odkvétající matky; pochybuju, že by se tenhle námět dal zpracovat nějak výrazně lépe. Třetí část začíná skvostnou jízdou taxíkem a končí opět v domě ženina dětství, ve kterém se jí začnou vracet staré obavy, fantazie a naplno propukne její schizofrenie... I jako vzpomínka na sedmdesátá filmová léta je Amer hodně přesvědčivý - nejen že k němu hraje perfektně zvolená dobová hudba, ale už úvodní titulky mě nadchly a vyvolaly mi všelijaké myšlenkové asociace na staré francouzské nebo italské filmy. Učebnicový příklad filmu, ve kterém jsou obrazy tak výmluvné, že dialogy téměř nejsou potřeba. Skvělá režisérská práce.

Hodnotím po paměti, protože tenhle mládežnický seriál jsem sledoval někdy před dvaceti lety. Určitě byl americky přihlouplý, byla v něm spousta pathosu, polopatismu, polovzdělaneckých polopravd a jiného hollywoodského sajrajtu, ale líbilo se mi na něm, že nenásilnou a vizuálně přitažlivou formou obeznamoval diváky alespoň s jakous takous historií a se zajímavými historickými postavami. Fakt nevím, jak bych to obodoval dneska, asi sotva za tři, snad bych to asi ani radši nechtěl znovu vidět, ale tenkrát se mi to dost líbilo.

Slabší než jednička. Je to sice dobře udělané, občas i trochu vtipné, ale strašlivě hloupé, trpěl jsem u toho jako zvíře. Trapně teatrální irčanství a drsňáctví "svatých" bratrů (které by se snad dalo uvěřit Reedusovi, ale určitě ne Flanerymu, kterého stále vidím jako toho mladého panického neochlupeného hezounka v roli mladého Indiany Jonese), trapné submisivní šaškování "uzenáče" Collinse (chvílemi jsem se za něho až styděl), vrcholně trapná postava agentky FBI (tedy ta filmová, jinak Julie Benz má postavu i ciferník samozřejmě maňifik), trapná snaha o cool image vatikánské svaté stolice, prostě třeskutá blbina, jejíž smysl moc nechápu. Tarantinovi rozumím, tomuhle ne.

Očekával jsem samozřejmě naivní pohádku, ale ne hloupou, sentimentální a zideologizovanou pohádku. Nacionálně socialistický blábol made in China s ohavně polopatickou a infantilní snahou o výchovně vlastenecké působení na čínskou mládež. A ani kung-fu si v něm divák mnoho neužije. Ve srovnání se Zradou a pomstou z roku 1986 totální propadák a velké zklamání, třetí hvězda je jen a pouze za pěknou vizuální stránku.

Samozřejmě Zradu a pomstu nehodnotím jako dospělý, ale jako kluk ze základky, který tuhle euforickou záležitost viděl kdysi dávno v letním kině na venkově u babi a dědy a byl to pro něj jeden z vrcholů jeho dvouměsíčních prázdnin. U všech bohů, jak já jsem tenhle film kdysi žral! Možná ta nejlepší věc, která k nám za komoušů ze spřátelené Kitáje dorazila. Po dlouhých letech, po zhlédnutí jakéhosi extrémně mizerného VHSRipu, cítím sice trochu rozčarování, ale některé scény ve mně stále vyvolávají příjemné mrazení. I přes svůj věk nadprůměrně pohledný a povedený kung-fu film se zevrubnou přehlídkou několika "zvířecích" stylů. Hlavně figury (myslím bojový figury) přítomných ženských mě dodnes berou, mám pro kung-fu baby slabost.

Soft thriller z telefonní budky s dvojníkem Sagvana Tofiho (Phone Booth) jsem kdysi přežil bez úhony, a tak mě nevyděsila ani extrémně komorní a minimalistická one man show jednoho chlápka, vykecávajícího se hoďku dvacet za volantem do mobilu. Šel jsem tedy zvědavě do toho a nelituju, i když namísto filmu by Lockemu stačil (a možná i více seděl) formát rozhlasové hry. Nevěřil bych, že film s téměř nulovou epickou stránkou mě zaujme natolik, že ho dám bez přerušení na jeden zátah, aniž bych si od něho odskakoval na hajzl nebo do ledničky, a to je pro něj myslím hodně dobré doporučení. Proletářská dějová (vlastně hovorová) linie s tématikou lití betonu byla kouzelná a já se slzou v oku zavzpomínal na reálně socialistické zhovadilosti z pera sračkopsavce Dietla, jako třeba Okres na severu. Uslzeného pathosu bylo v závěru filmu na můj vkus sice příliš, ale dalo se to vydržet, kufr mi to neobrátilo. Slušná scénáristická práce a velké herecké sólo pro Thomase Hardyho plus pár hlasů v telefonu. Jen mě štve, že nevím, jak nakonec dopadlo to lití betonu. Ale parta polských betonářských fachmanů si s ním doufám poradila na jedničku.