JASON_X

Americký remake Let Me In nepovažuju za zbytečný film, protože jeho švédský vzor Låt den rätte komma in se mi natolik líbil, že jsem se rád podíval na jeho jinou variantu. A proč vlastně ti amíci ten remake natočili, když je skoro nachlup stejný jako jeho předloha? No protože přece průměrný americký divák nehodlá skoro dvě hodiny s obtížemi slabikovat anglické titulky a k tomu poslouchat nějakou podivnou hatmatilku, která se jmenuje "švédština", to dá rozum, ne? (A navíc když zhruba 99,9% všech průměrných amerických diváků nejen že nenajde Švédsko na mapě, ale nikdy o nějakém Švédsku ani neslyšelo). Mně se americká verze kupodivu dost líbila, protože se naštěstí nese úplně ve stejném "evropském" potažmo "severském" duchu i atmosféře. Dokonce v něčem se mi zdála i malinko lepší, třeba provedením některých scén, a taky americký Owen mi byl sympatičtější než švédský Oskar. Ale originální upírka Eli s vizáží pohlavně neurčité a jako půlnoc šeredné balkánské cigošky byla nesrovnatelně stylovější, než remaková Abby (Chloë Grace Moretz) s roztomilým a sladkým xichtíkem.

Tuhle naprosto úžasnou německou záležitost s vytříbeným suchým německým humorem a v parodujícím stylu instruktážních filmů z provenience DDR jsem kdysi viděl několikrát za sebou, prvotřídně se u ní pobavil... a pak na ní trestuhodně úplně zapomněl. Teď jsem si jí díky uživateli Seabeast znovu připomenul, tak díky!

Když jsem tenhle pětipovídkový film viděl kdysi v šerém dávnověku coby mladé naivní jelito, byl jsem z něj nadšený. Přišel mi krásně jednoduchý a přitom obdivuhodně nápaditý, světácký, vtipný, inteligentní, alternativní, zkrátka byl to přesně ten druh filmu, který se mi tenkrát líbil. Když si ho pustím dnes, coby sarklastický cynik v něm vidím mimo jiného i vyumělkovanost, nasládlost, kýčovitost, afektovanost a podobné nešvary. Tak třeba Winona Ryder - poprvé se mi zdála skvělá, dneska trapná a trapně přehrávající (asi jako když kdysi Lucka Vondráčková v jednom filmu od Jakubiska hrála dospělou a bylo jí tak patnáct). To je taky podle mne největší slabina filmu - že herci strašně přehrávají (Ryder, Stahl, latinská cuchta, Dalle, Benigni, páter). Ale film je to přece jen nadprůměrně dobrý a kupodivu dobře drží pohromadě, i když jeho jednotlivé povídky jsou dost rozdílné a mají dost odlišný rukopis, jako kdyby ani nebyly všechny od jednoho režiséra. Ta pařížská mi třeba Jarmusche připomíná jen vzdáleně, římská je ve stylu šílených italských komedií o Fantozzim, no a helsinská je samozřejmě křišťálově čirý Kaurismäki. A tu poslední mám taky nejradši.

Sice se mi příliš nelíbil konec, ale to je můj problém. Objektivně bez jakýchkoliv "ale" a "kdyby" naprosto jednoznačně plný počet. Neskutečný nářez. Stejně jako se svého času Kusturicovi v Arizona Dream skvěle podařilo dostat do amerických reálií divokou poetiku srbskou (balkánskou), Bekmambetov v zemi dollarů nekompromisně zabodoval v divokém rusko-tatarském stylu. Geniální dílo - výborný (prý comicsový) příběh, nádherná výprava, skvělí herci, přitažlivé exteriéry (třeba ty chicagské) i interiéry a parádní efekty (nejvíc se mi asi z té přehršle bombastických triků líbil ten s Wesleyho střelbou střešním oknem ze střemhlav letícího auta). Výjimečně promíjím třaslavou kameru v akčních scénách - nebylo jí mnoho a byla vykompenzována spoustou naopak úžasných záběrů. Nenechávám se takhle dětsky unést a okouzlit příliš často, to se povede tak jednomu filmu ze sta. Wanted je jeden z nich.

Denní hlídka není o nic horší než geniální první hlídka Noční a můžu jí tedy charakterizovat stejnými slovy - dobrý příběh, akcí a skvělými nápady nabitý děj, originální atmosféra, specifické a neokoukané ruské reálie (které v záplavě těch amerických působí osvěžujícím dojmem), nestandardní (nehollywoodská) filmová řeč, pár povedených triků a efektů... Jen škoda té nevyrovnanosti v práci kamery (kameramana) - některé záběry jsou opravdu brilantní, ale na druhou stranu to časté "akční" kinklání a třesení kamerou spolu s místy kokainistickým střihem už mě ke konci dost unavovalo a otravovalo, zvlášť při tak dlouhé stopáži (144 minut). U jedničky jsem to v euforickém nadšení pominul i prominul, tady už ne.

Starej dobrej (vlastně mladej dobrej) Steven se svou huhňavou a topornou italštinou je k sežrání. Coby nekompromisní policajt Gino se probíjí nočním i denním Brooklynem v honbě za vyšinutým vrahounem Richiem. Za ním zůstávají řezné, sečné, bodné i střelné rány, vyražené zuby, zlámané ruce, ustřelené nohy, rozbité hlavy a přeražené nosy. Richie (skvělý William Forsythe) je Talián, gangster, vysavač na koks a psychopatické vraždící hovado (nejvíc mě pobavilo, když odbouchl babu, která si na něj dovolila zatroubit). Gino je samozřejmě taky Talián, ale Rodinu má těžce na háku. Má na háku i všechny grázly, protože se nikoho nebojí. Všechny totiž dokáže zbouchat. Bez problémů třeba vymlátí kulečníkovou hernu plnou pokérovaných rváčů. Gino je sice tak trochu trapák, jeho výrazy, pózy i hlášky jsou často k smíchu, ale jedna hláška se mu zatraceně povedla: "VYŘIĎ BRÁCHOVI, ŽE MU UŘÍZNU HLAVU A NACHČIJU MU DO KRKU!" Není to úžasný? O tomhle filmu přesně platí rčení: "Je tak blbý, až je roztomilý".

Našincům je evidentně bližší a srozumitelnější filmová poetika a filmový styl americký, případně západoevropský, nežli ruský, případně východoevropský. Jinak si neumím vysvětlit zdejší nízké hodnocení tohohle brilantního skvostu. Podobné kousky ale asi nadšeně a nekriticky ocení jen rusofilové, alternativní fajnšmekři, nebo všelijací podivíni. Já tedy do téhle party patřím asi taky, protože Nočnoj dozor považuju za vrcholně pohledný a zábavný biják - dobrý příběh, akcí a skvělými nápady nabitý děj, originální atmosféra, specifické a neokoukané ruské reálie (které v záplavě těch amerických působí osvěžujícím dojmem), nestandardní (nehollywoodská) filmová řeč, pár povedených triků a efektů... Šílený Tatar Bekmambetov tímhle majstrštykem svého času převálcoval veškerou obdobnou americkou produkci a zazářil a explodoval jasně a hromově jako kdysi dávno meteorit nad Tunguskou... T1: Novější HD verze mají jednu malou, ne, VELKOU vadu - na jejich konci nezazní výborná ruská titulní (a titulková) píseň "Ночной дозор" od grupy Уматурман, ale nějaký blivajzní anglicky zpívaný cajdák. T2: Knihu jsem nečetl, a proto nemůžu srovnávat. Ale snad to někdy napravím.

Scénáristicky hodně slabá nápodoba Saw, ale to nepíšu nic originálního. Nevím však, co o tomhle neoriginálním a rádoby psychologizujícím thrilleru originálního napsat... Ale na druhou stranu podle zdejších komentářů jsem čekal daleko větší hnůj. Začátek byl tedy naprosto příšerný a notně zaváněl amatérštinou (kterak muž v masce chytal svoje oběti). Ale pak už to jakž takž šlo, viděl jsem mnohem horší blbosti. Překvapilo mě třeba, že na konci diváka nečekalo žádné překvapení, na to nejsem u podobných filmů zvyklý. Autor předlohy je také možná trochu misogyn, soudě podle toho, že tak odporně zápornou a nesympatickou ženskou postavu jsem už dlouho neviděl. A například Lawrence Turner jako vilný násilník podal dobrý výkon. Slabé tři.

Slibný námět s velkým zábavnostním potenciálem, ale nehorázně zmršený příšerným amatérismem tvůrců i "herců" (toho neohrabaného mentála, který hrál Johna, snad odchytili v nějaké zvláštní škole). Kdyby to aspoň bylo vtipné...

Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho.