JASON_X

Další naprosto zbytečná a stupidní sci-fi primárně určená pro tupého a stádního diváka typu "žrout popcornu". Začátek filmu z bezútěšných favel blízkobudoucího Los Angeles, ve kterém se opět mluví španělsky, jistě u mnohého popcornového jedince vyvolá kýženou reakci v podobě hlasitého "WOW!" a následné obrazy z rajského Elysia pak dozajista potěší nejednu prostou romantickou duši. Ale tak obludně dementní příběh, jaký se vzápětí rozehraje, asi zklame i průměrně inteligentní publikum. Je tak třeskutě blbý a narvaný takovou spoustou klišé a uslintaného pathosu, že se mi příčí plýtvat na něj jakýmikoliv dalšími slovy. A téměř celý tenhle "velkofilm" je pak snímaný rozklepanou ruční kamerou. WOW!

Ta čtvrtá hvězda je za výbornou oldschoolovou kameru a za výbornou atmosféru - pochmurnou, temnou a napínavou. Filmu by ovšem slušelo ubrat minimálně půl hodiny někde v jeho prostředku - nevadí mi sice dlouhé filmy, ale vadí mi zbytečně dlouhé a rozvláčné filmy, což je třeba tenhle případ. A taky by se dalo scénáři vytknout místy nepravděpodobné a nelogické jednání postav. Ale ve svém žánru jsou Prisoners určitě nadprůměrný krimithriller, jevící se místy až mysteriózním, nadpřirozeně záhadným. Jeho zápletka je sice nakonec sice přirozená a celkem všední, ale určitě překvapivá (aspoň tedy pro mě). Gyllenhaalův detektiv je hodně zajímavá postava (esoterická tetování, zednářský prsten, zjevná neurotičnost), škoda že nedostane víc prostoru a že se o něm divák nedozví nic bližšího. Jackman přesvědčivý i uvěřitelný, Maria Bello jakbysmet a navíc vypadá pořád zatraceně dobře.

Nebýt faktu, že v tomhle filmu hraje jednu z hlavních rolí Rooney Mara, na jejíž filmografiii občas mrknu, asi by mě Ain't Them Bodies Saints minulo ještě něco déle, možná dokonce nadobro. A to by byla škoda, protože se mi tenhle syrově poetický, meditativně pomalý a krásně obyčejný texaský novodobý western moc líbil. A navíc k němu hraje nádherná hudba. Uživatel Isherwood v souvislosti s ním zmínil knihy Cormaca McCarthyho. Jestli je máte taky rádi, možná se v průběhu filmu tak jako já několikrát udiveně zeptáte: "Cože? Tohle že NENÍ Cormac McCarthy??" Kdybych nevěděl, vsadil bych boty že je.

Zprvu se mi to svou nekomplikovanou přímočarostí líbilo, mělo to mnohem blíže k originálnímu korejskému pojetí než první díl. A vraždičky byly velmi efektní. Nick Stahl byl ovšem pro svou roli naprosto nevhodně zvolený. A také mě značně znechutily jedny silikonové cecky jedné brunety ve sprše - takové věci mi přijdou mnohem hnusnější než vyhřezlá střeva nebo vyteklé oči. Nejhorší na filmu ovšem byla ta fádní a idiotská zápletka, která ke konci vypluje na povrch - naprosto mě otrávila a zbytek filmu už pak pro mě byl jen nudné utrpení...

Bohužel (nebo vlastně spíš naštěstí) jsem před tímhle filmem viděl jeho korejskou předlohu Geoul sokeuro (2003), a tak mi nezbývá než srovnávat. Popravdě decentní asijský (korejský) způsob filmové mluvy s introvertním herectvím je mi bližší, než ten velkohubě rozeřvaný a pompézní americký (hollywoodský). Úplně stručně a jednoduše: Mirrors se mi líbil míň. Kdybych neznal originál, díval bych se na něj určitě jinak a byl bych s ním určitě i více spokojený. Třeba úvodní zrcadlová scéna by se mi jistě jevila jako úžasně originální... Ale ta korejská je ještě o třídu lepší. Americká verze má pravda hezkou hudbu a bohatší a propracovanější výpravu a efekty, ale nemá toho správného horrorového ducha, je zkrátka více bezduchá. Ani herci nestojí za moc. Sutherland mi přijde divný, nevzhledný a bezvýrazný, a taková je i jeho role. Jako pěst na oko pak vedle něj vypadá jeho žena, která má vizáž Miss Exotica a herecký projev hodný Bollywoodu nebo latinskoamerické telenovely. A samozřejmě opět, jako v každé správné americké debilitě, musí matka-bojovnice bojovat za záchranu svých dětiček a otec-bojovník pak nejen za záchranu svých dětiček, ale i své ženušky. Jděte se už s těmihle retardovanými schématy bodnout, vy stereotypní scénárističtí potratáři. Třetí hvězdu dávám jen a pouze za Amy Smart a její geniální koupelnovou scénu, která je vskutku kulervoucí! (...vlastně huburvoucí)

Nadprůměrně dobré sci-fi, ovšem s nasládle zatuchlým odérem špílbergovštiny. Minority Report je přesně ten druh filmu, u kterého vždycky váhám, jestli dát tři a nebo čtyři. Kdyby těch hvězd bylo šest, dám čtyři a hotovo. Hodně se mi líbil námět, výprava a efekty, o něco méně už scénář a herci. Námět je zajímavý a přemýšlivého člověka možná přiměje k úvahám o predestinaci, o svobodné vůli a o věcech s těmito tématy souvisejících. Líbily se mi trikové scény (třeba ta se špionážními roboty-pavouky, nebo s Cruiseovou změnou ciferníku). Vizuální stránka filmu je celkově samozřejmě na vysoké úrovni - je to přece Spielberg. Ve scénáři je samozřejmě spousta otravného sladkobolného pathosu - je to přece Spielberg (Cruise a videa/flashbacky s jeho mrtvým synkem, scény s protivně afektovanou Agathou, nevybíravé zneužívání "tušitelů"...) Cruise nemusím, Farrella také ne (i když tady se mi popravdě docela líbil), vůbec se mi ale nelíbila divná a děsivě opižlaná Samantha Morton (Agatha), no a švédské duo von Sydow & Stormare bylo dobré jako vždy... No, je fakt, že tři hvězdy by byly nespravedlivě málo, je to myšlenkou i obrazem povedený film. A závěrečný obraz je fakt pěkný.

César je domovník ve velkém domě. Je odmala hluboce nešťastný. Přesněji řečeno neumí a nemůže být šťastný. Každý den hledá důvod proč žít dál a proč neskočit ze střechy. Jakýsi ekvivalent pocitu štěstí zažívá jen tehdy, když jsou nešťastní ostatní lidé okolo něj. A nejlépe se cítí, když jsou nešťastní jeho přičiněním. A věřte, že pro to snaživý César dělá opravdu hodně. César má totiž jako domovník kllíče ke všem bytům... Po druhém zhlédnutí marně přemýšlím, kdy jsem viděl něco tak příšerného a přitom zároveň tak všedního, obyčejného... Horror? Pche! Ani náhodou! Jen takový poklidný, realistický a komorní thriller o jednom výjimečně zlomyslném a závistivém sviňákovi, jakých je kolem nás určitě spousta. Tohle se tedy Španělům hodně povedlo.

Jako žáka ZŠ mě kdosi obalamutil zaručenou informací, že v západním Německu se prý v obchodech prodávají v konzervách hovna slavných osobností, protože někteří lidé zkrátka považují za čest mít doma lejno nějakého slavného umělce, sportovce apod. Dost jsem se tenkrát napřemýšlel nad tím, jak by asi výroba takových konzerv probíhala, jak by probíhalo získávání oné suroviny, jejího transportu do konzervárny, manipulace s ní, ale pak jsem tuhle ptákovinu pochopitelně pustil z hlavy. Až tenhle mile deviantní film mi tu vzpomínku oživil. Cronenberg II. sice nepracuje s fekáliemi, ale s viry a svalovou tkání (tedy masem). Tento jeho film je taková úchylně fetišistická vize z trochu alternativní reality, ve které obdiv lidského stáda k tzv.celebritám dospěl tak daleko, že lidé houfně konzumují maso své oblíbené hvězdy uměle vypěstované díky technologii klonování buněk, a dokonce se nechávají dobrovolně ba nadšeně nakazit jakýmkoliv virem, který prošel organismem jejich idolu. Čekal jsem minimalistickou nízkorozpočtovou šílenost typu Human Centipede, ale Antiviral je aspoň po výpravné a herecké stránce mnohem dál. Bohužel kvůli špatnému scénáři a nesmyslně dlouhé stopáži je to hodně nudný a mdle rozvláčný film, i když se zajímavým a originálním námětem. A byl by to film ještě nudnější a nezajímavější, nebýt zrůdně zajímavého zjevu Caleba Jonese. Už v Byzantiu vypadal ten chlapec tak velmi nezdravě, že by mu divák tu jeho leukémii skutečně uvěřil. No a tady už je spíš než člověku podoben nějakému nepodařenému lidskému klonu, který chybou při zápisu genetické informace začíná postupně chátrat, degenerovat, rozpadat se... Tři hvězdy - 1. za Jonese 2. za námět 3. za místy působivou nechutnost.

Myslím, že téhle slaďoučké fantasy dá kromě mne pět hvězd asi jen pár emo teenek, ale co, kašlu na to, líbilo se mi to a basta. Občas mám i já, otrlé a cynické prase, chuť na nějaký ten romanťák, no a tenhle mi zrovna sedl do nálady. Bylo to dílo vizuálně velmi pohledné, hudebně příjemné, roztomile kýčovité, lehce dekadentní, mírně melancholické, snesitelně patetické, no a taky se mi samosebou líbila Gemma Arterton (která se mi už moc moc líbila jako Gretel). Saoirse Ronan se mi ovšemže líbila taky, ale jinak... No a podle konce filmu lze soudit, že bychom se mohli v případě jeho úspěchu dočkat dvojky, nebo snad dokonce celého seriálu. Júúú, to by bylo žúúúžo...!

John Cusack je malý vyčůraný podvodníček (ale nepříliš velký hajzl), živící se drobnými kšefty typu podvod při placení v baru, nebo obírání opilých námořníků při hře v kostky. A naprosto mu to tak vyhovuje a výš nepohlíží. Jeho přítelkyně Annette Bening už je podvodnice (a příležitostná prostitutka) trochu většího formátu a hlavně ještě větších (a nezdravých) ambicí. A nebezpečná mrcha. Ovšem mrcha ještě větší a nebezpečnější je Anjelica Huston, Cusackova krkavčí matka a bezskrupulózní zlodějka, okrádající svého gangsterského zaměstnavatele i přesto, že moc dobře ví, že je to tanec na ostří nože. Ale její přirozenost je silnější než strach z následků. Mezi těmito třemi postavami se rozehrává zajímavá hra, ve které se jeden snaří přelstít nebo ovládnout druhého, druhý třetího, třetí prvého a tak dále, nikdo nikomu příliš nevěří a to vše se stupňuje až k zajímavému finále. Na rozdíl od většiny zdejších komentátorů se mi tenhle film hodně líbil, vůbec mi nepřipadal nudný, líbil se mi výkon Johna Cusacka a za posledních deset minut bych dal nejradši pět hvězd. Silné čtyři.