Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 636)

plakát

The Bewailing (2021) 

Pro horrorový žánr je neštěstím, že se atraktivních a zajímavých předloh často chopí neumětelští poloamatéři. A to je bohužel i tenhle případ. Nechal jsem se zlákat plakátem i anotací, ale nejhorrorovitější scény filmu byly nakonec zdlouhavé, prkenné, bezobsažné a místy až absurdní dialogy všech postav, ztvárněných navíc nepříliš přesvědčivými herci, s tuze ohavnou holčičkou v čele. A přitom zápletka je v rámci žánru výborná, jen její působivost na diváka bude kvůli mizernému filmařskému zpracování asi hodně mizivá. Ale nechci být zase úplně negativní, rejža nejspíš pracoval s hodně omezeným rozpočtem a několik okamžiků bylo dejme tomu i docela efektních, třeba komunikace v hmyzáčtině, nebo závěrečný obraz královničky ze sklepa. A Sára Navrátilová je od pasu nahoru docela hezká baba. Nicméně největší plus filmu spatřuju z mého hlediska v tom, že mi dal vzpomenout na Medvídka z Bogoty od Lucie, a já tak po stu letech tenhle skvělý klip s nostalgickou rozkoší znovu zkouknul.

plakát

Hejno kobylek (2020) 

Film zůstal někde na půli cesty mezi horrorem a sociálním dramatem, ale zklamaný rozhodně nejsem. Už jen syrové scény z nelehkého života podivínské matky a jejích dětí na venkovské farmě byly působivé samy o sobě, vydaly by na samostatný film a bez oné horrorové roviny by se klidně obešly. Ale s krvelačnými kobylkami a hysterickým finále to bylo ještě lepší, šťavnatější, to je jasná věc. Čistokrevně béčková zápletka zabalena do podoby málem festivalového artfilmu, tak takovou fúzi můžu, pokud je zručně zrejžovaná. A rád bych ještě vypíchl výkon představitelky dcery Laury, zajímavá holka. Samozřejmě leckdo si může postesknout, že z takového námětu šlo vytěžit mnohem víc nechutností a krvavých brutalitek, ale to už by byl zkrátka jiný film, ve stylu Slimáků apod.

plakát

Číslo 37 (2017) 

Nečekaně působivá komorní gangsterka z Jižní Afriky, která se téměř obejde bez exteriérů, protože kromě občasných záběrů z okna do ulice se prakticky celá odehrává v interiérech. Takže palec nahoru pro scénáristu. Děj má sice poněkud nerealistickou zápletku, ale které podobné filmy ji nemají, že jo. Naopak musím ocenit slušnou syrovost i surovost. A další palec nahoru za tuze pěknou Monique, kterou jsem už předtím viděl v novější Gaii a díky které jsem se k tomuhle filmu dostal. A i když jsem měl občas trochu problém s nějakým zdánlivě nešikovným střihem, je možné, že chyba je u mě, protože už skoro spím.

plakát

Ulice strachu – 3. část: 1666 (2021) 

Do třetice víc všeho špatného než dobrého. První, hodně nezáživná část, odehrávající se v podezřele multirasové vesnici 17.století, přináší banální a šablonovitý příběh o vylízaných vidlácích a falešném obvinění z čarodějnictví nekonformní lesbické dívky. Docela nuda. A po návratu do současnosti (tedy do devadesátek), nastane opět návrat i k překombinovanému a užvaněnému filmu pro mládež, v jehož závěru chudí a ponižovaní slavně zvítězí nad zlem a vše je završeno dlouhým a vášnivým lesbickým polibkem. Doufám, že jsem teď tímhle částečným spoilerem někomu nepokazil zážitek z kvalitního diváckého vyvrcholení při sledování vyvrcholení téhle "popcornistické" trilogie.

plakát

Ulice strachu – 2. část: 1978 (2021) 

Sekernická řežba v sedmdesátkovém školním kempu, okořeněná černou magií, nemohla přece dopadnout úplně špatně, takže druhý díl je určitě lepší prvního. Ačkoliv bohužel trpí podobnými neduhy, jako je třeba jistá rozvláčnost, překombinovanost a hlavně nezáživné telenovelické vztahování, cílené na tu hloupější/stádnější část teenagerského obecenstva. Takže i když coby ctitel žánru nejsem úplně zklamaný, přes třetí jít fakt nemůžu. Ale ta finální dvojitá sestrovražda byla mňamózní.

plakát

Ulice strachu – 1. část: 1994 (2021) 

Pocta osmdesátkovým slasherům, ať už mimovolná, nebo úmyslná? Takhle pozitivně to jistě může vnímat divák optimistický, otevřený. Já, zapšklý pesimistický škarohlíd, viděl ovšem spíš komerční, užvaněnou a zdlouhavou slátaninku pro současné týnejdžry, tedy s lesbami, barevnými a notně feminizovanou, neboť mužské role jsou v ní poněkud podřadné. Na druhou stranu je to Netflix, takže skvělá filmařina, hraje v tom jedna pěkná holka (ta s ve finále rozkrájenou hlavou) a nemůžu tomu upřít jistou neotřelost a šmrnc. Jsem zvědavý na dvojku.

plakát

Očista navždy (2021) odpad!

Další pokračování téhle očistně retardované série vypráví o tom, kterak spojené síly LNA (Latinsko-Negerské Aliance), duchovně vedené moudrostí a vojensky posílené luky a šípy nativních Američanů (tedy rudochů) a podporované několika bílými pravdoláskaři, parádně zatočí se zdivočelou vraždící chátrou, sestávající z bílých rasistů, voličů Trumpa, zastánců hraničních zdí a konspiračních teorií, a jistě i odpůrců roušek a očkování. Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, Indián se objal s Mexičanem (Gokhlayeh Geronimo aby se v hrobě obracel) a já, poté co jsem se vyzvracel z podoby, zaslouženě solím plný počet, rozhodnut udělovat ho propříště podobně tendenčním, současným úchylným společenským trendům poplatným svinstvům, už automaticky.

plakát

V kruhu ohrožení (2020) 

Ničím výjimečný povídkový a multirežisérský soft horror, jakých jsem viděl už mnoho. Tři příběhy se mi líbily mírně nadprůměrně (unesené dítě, šílená matka a falešný exorcista), ale ani ty ostatní nebyly špatné a špatná nebyla ani spojující dějová rovina, protože díky sehrané dvojici tvůrců předloh si film udržuje vcelku konzistentní obsahovou i kvalitativní úroveň.  Spotřební jednohubka po večeři, nic víc, ale ani nic míň.

plakát

Dealer (2012) odpad!

Další zbytečný remake. A navíc naprosto průserový. Vážně nevím, jak bych se na tenhle film tvářil, kdybych už dávno (v minulým tisíciletí) neviděl Refnův syrový dánský originál. Protože teď mám dojem, že takovou přehlídku trapnosti aby divák pohledal, skoro jako kdyby to točili Češi v devadesátkách. Navíc z Mila je Albánec nebo cikán nebo co, z jeho gorily vazouna Radovana jakejsi tlustej Hakan, Frankova kamarádka šlapka má sexappeal řeholní novicky... K zblití. Ale totální úlet jsou představitelé Franka a Tonyho, božínku. Jako kdyby světácký a drsňácký dealery hráli Vaculík a Tofi. Nebo ne, spíš Mádl a mladej homo Stropnický. A obchodník se zbraněma by byl třeba Liška. Eh, tak rád bych měl hlavu pisklavého kašpárka Tonyho ve svěráku ve sklepě, pomalu utahoval, hodně pomalu, sadisticky, až by se ozvalo slastné "křup!". Myšlenky psychopata? Kdepak, za to může tenhle paskvil!

plakát

Sebevražedný oddíl (2021) 

První díl mi moc nesedl - příliš patosu, příliš keců, příliš středoproudu, i když celkově jsem takový způsob comicsu považoval za skvělý nápad. Zato dvojka je lepší jízda ve všech směrech - propracovanější scénář, víc bizáru, víc ujetého humoru, lepší postavy, míň "seriózních" keců, snesitelné množství patosu. A žádné "ajlavjů dédy", namísto toho tu na sebe táta s dcerou řvou "fuck you!". Dostal mě už úvod s komandem kulervoucích superhrdinů (a jeho pointa), takovýhle druh humoru můžu. Vynikající alternativa k Avengerům, Thorům a obdobným komerčním infantilním sračkám.