JASON_X

Nebýt "srdcovky" z nostalgie zvané Pulp Fiction, je tenhle film od Tarantina můj jasně nejoblíbenější. Nenapadá mě nic co by se mu dalo vytknout, nebo co bych na něm rád vylepšil. Svou poetikou a pomalostí mi připomíná styl některých mých oblíbených krimifilmů ze sedmdesátek, na rozdíl od "modernějších" devadesátkových Pulp Fiction. Skvělý zážitek a následně kdysi velké překvapení z toho, že se o filmu zdaleka tolik pochvalně nemluví a nepíše jako o už vzpomínaných Historkách z podsvětí. A vynikající herecké výkony všech zúčastněných.

Pět hvězd je samozřejmost. Dodnes rád vzpomínám na onen památný den na sklonku roku 1994, kdy jsem tento snímek poprvé zhlédl v kdysi hojně navštěvovaném pražském kině Dlabačov. Ani jsem tehdy vlastně nevěděl na co přesně jdu, jen jsem o tom filmu někde něco četl či zaslechl, a navíc já jsem tenkrát chodil skoro na všechno. Po shlédnutí jsem byl, jak si vzpomínám, ve stavu mírné euforie z toho, jak mě oslovil režisérův nadhled nad realitou a jeho nadsázka a hravost, stejně jako se mi zhruba ve stejném období otevřely nové úhly pohledu na život a na svět při četbě Ladislava Klímy. Bylo to samozřejmě moje první setkání s Tarantinem. Vlastně napadá mě jedno malé "ale", přesněji vlastně "kdyby"... Kdyby tak Vincenta Vegu hrál raději Michael Madsen, jak ostatně Tarantino původně zamýšlel, než ten mně dost nesympatický Travolta... Ale co naplat.

Audiovizuálně podmanivý film, s překrásnými obrazy a s čarokrásnou klavírní hudbou, ze starého dobrého 19.století, ze starých dobrých koloniálních časů britského impéria. Po jeho skončení jsem měl výjimečně blažený pocit. Je to taky hodně o hercích, respektive o hereckých výkonech a musím říct, že všichni tři hlavní představitelé své role zahráli prvotřídně. Z postavy Harveyho Keitela se vyklube kladný a v jádru něžný samorost, ačkoliv zprvu ve mně vzbuzoval spíš negativní pocity, oproti tomu Sam Neil se projeví jako tyranský omezenec (což mi bylo jasné hned) a to mě uspokojilo, protože tenhle herec je mi strašně nesympatický. A Holly Hunter zahrála emocemi přetékající němou ženu naprosto parádně a nezapomenutelně, viděl jsem ji v tomhle filmu poprvé a měl jsem za to, že je to opravdu nějaká (hlucho)němá herečka.

Mám rád pomalé a realisticky točené filmy, s klidnou, "moderně" nerozklepanou kamerou, takže z tohoto hlediska jsem byl navýsost spokojený. Není to ovšem hraná rekonstrukce střelby v Columbine High School, jak jsem se zprvu domníval, nýbrž zcela fiktivní film touto událostí pouze inspirovaný. Ve skutečnosti se oba hošani zaměřovali na sportovce a jiné svoje neoblíbence (proč by probůh stříleli třeba na tu neškodnou a ubohou brýlatou myšku v knihovně??), nelíbali se (aspoň doufám) spolu ve sprše a nakonec si svorně vpálili kulku do hlavy. Ale i tak to byl zajímavý zážitek. A potěšily mě mé dvě oblíbené Beethovenovy klavírní skladby, i když se do filmu příliš nehodily. / Po druhé projekci po téměř sedmi letech nechápu, že jsem tomu kdysi dal čtyři. Snižuju na bídné tři. Zdlouhavost, nezáživnost, extrémně pitomý konec.

Scénář přitažený za vlasy k takovým filmům patří, ale tohle bylo už trochu moc. Snaha tvůrce vzbudit v divákovi všeliké emoční reakce se pak u mne naprosto míjí účinkem. A Perrineau je navíc se svou postavou a slušňáckým xichtíkem třídního premianta v roli sadistického bachaře-ranaře spíše komický. Na druhou stranu na nízkorozpočtový snímek to bylo vcelku ucházející. Chtěl jsem dát za tři, ovšem scéna s Porterovým mírně retardovaným synkem nesoucím v náručí tatínkovo prádlo zpátky domů k uslzené mamince mě hodně znechutila, na podobný slizký pathos jsem nadmíru alergický. Takže dvě a po použití šup do koše. Jo a musím popravdě přiznat, že až ze závěrečných titulků jsem zjistil, že v jedné z hlavních rolí účinkoval Val Kilmer, což mě nakonec aspoň trochu potěšilo, neboť mám podobná překvapení rád.

Ano, napoprvé zklamání. I napodruhé. Ale s odstupem času a po důkladném odhození všech předchozích očekávání (a z nich pramenících následných zklamání), dávám po třetím zhlédnutí jistou rukou čtyři hvězdy. Zraje jako víno. Jistě, z tématu šlo vytěžit mnohem více, ale díky bohům za podobné filmy, v posledních letech se jich takových (respektive takhle precizně vypravených) mnoho netočí. / Po další projekci (Fan Edit) už dávám s klidným svědomím plný počet. Úžasné scífko, které mi nakonec přirostlo k srdci.

Velkolepá, krásná a poetická sci-fi záležitost, temná, a zároveň prozářená děsivou blízkostí naší životodárné i zabijácké hvězdy. Smrt ve sluneční výhni je zde strašlivá i slastná zároveň, smrtelný orgasmus z prozáření žhavým zlatým slunečním světlem... Jeden z nejpoetičtějších, nejmeditativnějších, nejkrásnějších a "nejatmosféričtějších" sci-fi filmů, který jsem v životě viděl.

Skvostné. Výsostně temné, skličující, klaustrofobické a zároveň strašidelně krásné a poetické. Brilantně zobrazený fiktivní surrealistický svět s prazvláštními postavami a proklatě hustou atmosférou. Moc bych se chtěl v takovém městě aspoň několik hodin procházet... Ale pak zase odejít.

Bravo! To se povedlo. Roztříštěné? Spíš bych řekl pestré. Famózní úvodní scéna o stařecké posádce Crimsonovy pojišťovny. Porodnice a přístroj co dělá "pink". Katolíci versus protestanti. Sexuální výchova. Osvětový příspěvek k dárcovství orgánů. Jeden hodně hodně tlustý pán. Máte rádi úchylný a přitom inteligentní humor? Pak vřele doporučuju. "Dobrý den, jdeme si pro vaše játra..."

Bezkonkurenčně nejlepší komedie kterou znám. Nejlépe tento film ocení divák s alespoň základní znalostí judaismu, křesťanství, historie a se zálibou v ironickém a svatokrádežném humoru.