Saraph

Rozhodně jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. Není nad hulícího plyšáka šu*ající holky.

Původní soutěž mi přišla téměř dokonalá, pozdější pokusy o obnovení ale naprosto zoufalé.

Povedlo se, ale něco tomu stále chybí. Je to přeci jen movie a story nic jako Hunter exam arc. Jelikož jsem to tak nějak zapojil mezi díly seriálu, už si pořádně nevzpomínám, které všechny scénky byly přesně z tohoto movie. Určitě to ale bylo příjemné oživení Phantom Troupe, kteří jsou v současné pasáži seriálu poněkud zapomenutí.

Ten chlápek ze Screenjunkies, který si vždycky pozve nějaké zarostlé filmofily na rozhovory, vždycky dokáže vytvořit něco, co sahá daleko za nudné klišé, při jejichž sledování bych sebe skoro označil za prokrastinujícího člověka.

Člověk by řekl, že lidsvo je od generace k generaci horší, ale ono ne, rok 2032 je plný neviňátek a policie dokonce ani nemá prostředky k nakládání s příliš nebezpečnými lidmi. Přesně jsem si vzpomněl na Back to the Future, další zkreslený pohled na budoucnost. Na to, že rok 2032 tu bude za 19 let, to tedy máme co dohánět. ;) Snímek pěkný a vtipný. Když Stallone použil pokutní lístky jako toaletní papír, málem to se mnou seklo. ;)

Trháček a pěkný krváček. Mně osobně se líbil víc, než první film - Blade jako kdyby najednou měl mnohem větší šmrnc a smysl, zároveň je příjemným spestřením přítomnost Nyssy. ;)

Nebudu se koukat na míru toho, jak se song / klip stal mainstream. Pro mě to byla příjemná novinka na scéně K-Popu, klip mě pobavil a i hudba mi přijde velice chytlavá. Mám pro Asii prostě své místo v srdci. ;)

Místy velice vtipné, sice mě Ichiko dost často lezla krkem, ale to mohl být úmysl tvůrců. Ach, ty miliardy referencí, jako například Death Note, Dragon Ball, Tasogare Otome x Amnesia a další.. ;) Opravdu jedna z mála anime komedií, která mě dokázala i pobavit.

Typická americká akční komedie. Ty hlášky Mika s Marcuse místy velice pobaví. Původně jsem zamýšlel dát 3*, ale závěrečná scéna to rozsekala.

Do sledování tohoto kousku jsem byl vtlačen kamarádkou, která to hltala tak moc, že jsem se rozhodl zjistit, o co vlastně jde. Prvních pár dílů jsem především špatně nesl naprosto specifický art style (podobá se Code Geass, možná trochu i One Piece) - tak moc hubeně nakreslená těla, že jejich končetiny na oko diváka působí, jak kdyby byla každá z nich pětimetrová. Tohle jsem velice brzo přestal vnímat a naprosto nečekaně se zažral do hlavních postav a to dokonce i poté, kdy jsem začal školní tématiku do značné míry omezovat z důvodu postrádání příběhu, klišé scén, postav a hlášek. Jednu takovou nesympatii s postavami tohoto díla jsem shledal u Hikari, která v posledních pár epizodách najednou začala působit tak paličatě, až bych řekl skoro dementně. Dále bych asi zmínil roztomilou holčičku šetřící svůj hlásek tak přísně, že musela komunikovat pouze psaním na papír. Nehledě na detaily, které samozřejmě přináší anime jako takové, jsem toto dokoukal s velice dobrým pocitem.