Zodd

Magic show. A důkaz, že i přes postupnou komercializaci každého pohybu a pozdravu ve filmovém průmyslu stačilo ze začátku pro filmové umění opravdu málo. A furt to má svoje kouzlo, i když to vyšlo ven víc než století před mým narozením.

První kočičí video a určitě jeden z prvních přírodovědných dokumentů (přikrášleno dle informací na Wikipedii) v jednom. Sám se na kočičí videa jako milovník těchto domácích šelmiček rád podívám, najdou se roztomilá i vtipná. Pokud jim nějaký idiot nedává toast na hlavu (hezky se do té absurdity trefili v South Parku) nebo nejsou tam schválně stresovány či provokovány pro pobavení. Očividně bych potřeboval více informací, abych si udělal lepší názor, ale tato roztomilá bílá (podle těch odstínů určitě) felis cattus u mě všechny zpomalené akční hrdiny strčí do kapsy. Pokud tedy najdete záznam i s těmi slowmo variacemi, pouhé dvě sekundy vás víceméně ošidí o detail různých poloh míci. Žuch na deku a finito. P.S. Zde najdete celou sérii kočičích videopokusů stejného tvora, byť zdejší film je vlastně jen jedna jeho část. https://m.youtube.com/watch?v=7RBj6Eit7ug

Zpět v roce 2009 jsem se občas podíval, když měl Daneboe svá videa ještě na svém kanále, nijak zvlášť nevyčnívala nad jinými jeho blbůstkami a web měl jěště svůj 5-star rating systém. Někdy velice trefné, narážka na Pac-Mana i Maria (a bylo toho víc) potěšilo, ALE z té šablony se skutečně nedá dlouho těžit. I když ovoce s lidksými xichty mají své kouzlo, dřív nebo později z toho název vyjde jako nejvýstižnější vtip. Navíc mám pocit předzvěsti nynější zatuchlé internetové kultury, která se stala bitevním polem infantilního pohlavkování mezi různě politicky uvědomělými občany(?) a nezdravým množstvím repetitivních memů, které jsou prý pořád vtipné, pokud si dělají zádel z někoho jiného. A já osobně jsem z toho na facepalm. Předtím sice internet ovládali provokatéři a trollové a byl taky nesnesitelný, ale dokázal si přiznat svou stupiditu, být jakoby nad věcí. Možná to přežívá, ale já to nepoznám, “jazyk” suplující mimiku v psaným projevu už je - zdá se - přežitkem. A tak se osobně snažím králičí noře internetu vyhýbat.

Romantická dramedy o Tichomořské Princezně a její posádce, kde se vystřídá mnoho hvězd, ovšem starší generace než s jakou je elita tohoto webu převážně obeznámena. A s občasným laughtrackem v pozadí, který působí vtipněji než seriál samotný. Nu což, Gopher (Fred Grandy) a Isaac (Ted Lange) si to občas dávají. Před pár dekádami hit na americké ABC.

Scénáristicky sterilní CGI opruz, který ve vizuálně temnějších a prostorově uzavřenějších scénách paradoxně působí o dekádu dvě starší, než je ve skutečnosti. Yates sice před lety slepě nadchnul se svým prvním Potterem, ale od té doby hraje furt na stejnou strunu a je jen na ostatních, jak ten orchestr ukočírují. Margot Robbie - jejíž hvězda v posledních letech vzplanula naplno - stejně jako jiné části castu tak jako tak s návnadou jejich vzhledu či herecké minulosti budou někomu stačit ke spokojenosti, jinak by film měl sotva co nabídnout.

Je to už asi půlrok, co jsem zhlédl tuto téměř století starou němou grotesku. Slavný stunt šplháním po budově performoval většinou Harold Lloyd sám, což diváky sebralo a proniklo hluboko do popkultury, i když pochopitelně si při natáčení pomohli nějakým lešením a optickou iluzí z určitých úhlů. Ale ten je až na konci filmu. Scéna tyjátru v kanceláři není o nic méně dobrá a je toho víc. V podstatě v mnohem novějších romkomech je cítit evoluce zdejší naivity, ale Lloyd zůstává nezapomenutelný sám o sobě.

Jednou jsem viděl večer na mladém kanálu ČT Art. V podstatě se mi otevřela brána do jiného světa, byl jsem maximálně z hlediska dopravní/finanční dostupnosti a vrcholu umění nejdále na baletu Labutím jezeře v Národním. Přeci jen televizní záznam úplně nezachytí atmosféru celého sálu. Na deuhou stranu mé srdce není tak daleko se k tomu dostat tak blízko.

Jak ta svérázně ilustrovaná kočka bez varování v malém zlomku sekundy doslova vybafne na konci pořadu, tohle mi v mladém věku nedělejte, hergot! Jinak lidovým písničkám se aspoň tehdy vyhnout nedalo (vždyť jsme v Evropě a ne USA, jeez), ale pořad samotný byl hezky udělaný.

Rave party s kamerou, která chce účelně bavit svým amatérským randomness, nic jiného se od internetové srandy (byť jednaačtvrthodinové) ani nedá čekat, v opačném případě by nedávalo smysl do toho jít, ať už z pozice autorů či diváků. Ale pokud zde čekáte nějakou alternativu v jádru scénáře oproti parodovanému filmu a ne jen slepenec fan-parafrázovaných původních scén otrocky podle osnov nebo nedejbože substanci v celkovém výsledku, jste bohužel vedle. Snad jen ten vzdušný bludný holanďan a panenky, ale co z toho. Ovšem všudypřítomná rekvizita v podobě lahváčů vysvětluje mnoho. Vzhledem k tomu, že to nemá žádnou filmovou hodnotu ani ambice být jí, se na to doopravdy nemůžu zlobit. V současné době ale králičí nora internetu s tímto dílkem na druhém konci bude nejspíš dlouhá, ne-li neexistující, to mluví za hodně.

Nikdy jsem nevěděl, že to režíroval ten Maďar, který nám dal 90s toony z Nickelodeonu/SuperMaxu. S označením fantasy žánru bych váhal, je to prostě dětská pohádka s překvapivě fajn dětskými herci a vlastně smutným příběhem. Zdejší role Anny Sophie je přesným opakem té snobské potvůrky z Karlíka, takže ji musíte mít rádi. Přesto mi to tehdy ve dvanácti sedlo tak napůl.