anais

Zatímco postava Billa Murrayho je s životem jakž takž smířená, Scarlett Johansson si teprve zvyká na věčné nepochopení okolím a stereotyp. Oba využijí příležitosti jak z opakujícího se cyklu vybočit. Pro něj je to možná poslední šance, pro ni první. Japonská metropole tu slouží jako symbol každodenního vězení nás všech. Je to do krajnosti převedená realita všedního života. Zaběhlé vzorce. Po Billu Murrym Japonci chtějí, aby to byl TEN herec, kterého znají z reklam a filmu, a on se tak chová. Dívka je obětí podobných stereotypů. Tísnivou atmosféru jejich existence podtrhují odosobněné elektronické rytmy... Stejně jako pro ty dva byl film jen odskočením z každodenní rutiny, tak je tomu bohužel i pro diváka. A já musím zpět k učení :(

Z Road to perdition se do hlavy zapíše několik fantastických scén: hra na klavir, která beze slov charakterizuje vztah Hanksovi a Newmanovi postavy, smrt v dešti a snad všechny scény s démonickým Jude Lawem. Jde z něj strach, je brutální a nemilosrdný. Film je až zbytečně krátký. Stručný. Je to příběh o konci jednoho zabijáka, a ne rozsáhlá freska ve stylu Kmotra (gangsterské téma díky Coppolovi a Scorsessemu vyvolává očekávání větší popisnosti). Ve své skromnosti je ale s velkolepou Corleonovskou ságou srovnatelný.

Krásný film plně využívající fotogeničnosti moderní architektury k vykreslení futuristického prostředí. Zajímavý příběh, skvělé obsazení (Jude Law!) a příjemná hudba. Je škoda, že Gattaca svého času prošla takřka bez povšimnutí (já film viděl dopoledne na čt2!), přestože je to naprosto dechberoucí podívaná. Jeden z nejkásnějších science fiction vůbec.

Nemám rád Toma Cruise....někdy mile překvapí, většinou ale předvádí ten samý holywoodsky zubatý kukuč. A s tímto předsudkem jsem přistupoval i k Vanilla sky. Cruise každý film, kterého se dotkne zastíní jakousi aurou ambiciózna za každou cenu - kvalitní obsazení, známý režisér, potenciál kasovního trháku - u každého filmu pak svádím boj sám se sebou, snažím se uvěřit, že příběh je skutečný, a že to není jen Cruisův kalkul (jasně, každý film je v podstatě kalkul, ale u Cruise to platí dvojnásob) U Vanilla sky jsem byl hned od začátku příjemně překvapen - Radiohead opakují slova "probuď se" a navozují zvláštně snovou atmosféru, a Cruis se tváří docela umírněně. Moc se mi líbilo, jak se děj přesouvá z "přeslazené romantiky" k "lynchovskému" mystičnu...příjemný dojem mi pokazil až závěr...něco tak hloupého jako (kdo neviděl at nečte za následující závorku - SPOILER!!! ) probuzení ze sna jsem nečekal...je trochu podraz, když se snažíte přijít na kloub nějaké záhadě a na konci se dozvíte, že vlastně žádná záhada neexistuje. Je to tedy dobrý film, ale posledních 20 minut je lepší vynechat.