anais

Spot si pro vás už jde

Formálne (obraz, hudba, herci), je to super a nedá se nic vytknout. I přesto mě první půlka přišla v něčem až moc šablonovitá (životopis), a tou stylizací snad až moc odosobněná - vztah ústřední dvojce je vyprávěný způsobem efektních náhledů do jejich života, než že by člověk opravdu měl pochopit, co k sobě cítí. Ale postupem času tak nějak vyhraje příběh nad formou, a začne to směřovat trochu jinam...a v ten moment to začne dávat smysl a film nelze než doporučit!

Skvěle vykreslený svět (ve zkratce a jaksi mimochodem), ale jako povídka je to zcela o ničem...

Skvělý film, prakticky tak dobrý jako jednička, jen to finále je zpackané až běda. Socha svobody, patos zpívajících newyorčanů, Viggo, který vypadý na obraze naprosto hrozivě, ale když z něj vyleze, je to taková divně se šklebící hrouda...Mám ten film pořád hodně rád, ale dokonalé to bohužel není.

Napíšu stručně, že je to kýč, který mě v prvních vteřinách každé situace většinou dost štval, ale do minuty jsem pokaždé změnil názor a říkal jsem si wow, tohle je fakt nejlepší:)) Je to konvenčně natočený seriál se skvělými charaktery, a stále geniální prací s odkazem původních filmů.

Z počátku je to opravdu neuvěřitelná záležitost, která formálně nemá obdoby. Postupem času se to ale tak nějak rozvolní - tempem i dodržováním divadelního konceptu - a film ztratí rytmus. Možná je to tím, že princip obsazeného divadle drží hlavně forma - zatímco herci v nezvyklém prostředí působí trochu strojeně. A když se forma začne narušovat a kamera snímá lehce digitální exteriéry, je pozdě aby se divák k postavám přiblížil...

Přibližně díly 3-4-5 jsou naprosto geniální. Způsob jak vynalézavě natočili šachové partie je vtahující a zábavný. Pokaždé jinak a vždycky svkěle. A Anya Taylor-Joy nemá chybu. Na druhou stranu příliš doslovné využití 3D šachů na stropě a častá nevěrohodnost scénáře (který se tak nějak snaží vyjít vstříc všemu), z toho chvílemi dělají opravdu velký kýč...Ale pro ty momenty, kdy to funguje - a je to často - stojí seriál za vidění.

První polovina moc fajn, taková mimózní atmosférická konverzačka z amerického zapadákova. Fajn charaktery, a náběh na poctivý artový bizár. Jenže pak se něco stane. Nebo naopak se nic nestane. A všechno se začne točit v kruhu a přestane to kamkoliv směřovat. Je to strašná škoda. Ale jak jsem tomu moc fandil, tak jsem nakonec dokoukal celý malátný a bylo mi to tak nějak jedno...

To už není sestup, to už je fakt, který je třeba přijmout. Luc Besson před dvaceti změnil styl i ambice, a rozhodl se točit francouzské žánrové filmy, které budou schopny konkurovat těm americkým. A svým způsobem se mu to daří. Já asi nikdy nepřestanu doufat, že se rozhodne zfilmovat něco náročnějšího, a asi nikdy už nezažiju tentýž pocit jako kdysi u Magické hlubiny, Leona, nebo Nikity. Anna je povrchní podívaná, která sází na efekt. Je zamrzlá v devadesátých letech a sází na estetiku ze které si dělal legraci třeba Zoolander. Anna má špatně obsazenou hlavní roli, rádobycool dialogy a zcela nepravděpodobný děj. Je pravda, že se na to lze dívat jako na čirou zábavu, komix či příslovečnou francouzskou potrhlost, a možná to ničím víc ani být nechce. Ale je to prostě smutný pohled...

Pokud to má člověk hodnotit jako film, tak jako by se snažil o dvě trochu rozdílné věci - popsat problém zneužití dat v obecné rovině, a krom toho vykreslit, jaký dopad to má na jednotlivé aktéry. A také, jestli se mohou očistit, pokud se na něčem podobném podíleli. Přiznám se, že mě bavila spíš ta první rovina, která je opravdu děsivá. Možnosti manipulace, které jsou dnes ve službách politiků, jsou prakticky neomezené. A zdá se, že s tím nejde nic dělat. Na druhou stranu příběh Brittany Kaiser jde vnímat různě. Asi mě trochu štve, že se tenhle typ dokumentu věnuje pochybnostem jednoho ze strůjců, než aby šel víc do hloubky například toho, jaký do má celé dopad na lidi z Trinidadu. V tomhle se The great hack zastavil někde na půli cesty, a začal řešit téma sice zajímavé, ale jakoby tím oslaboval hlavní výpověď.