kubilov

Jeden z možná vůbec nejlepších Hitchcockových thrillerů s vynikající mysteriózní zápletkou a ještě lepším nápadem, kdy částečně paralyzovaný James Stewart sleduje ze svého okna chování v jednotlivých bytech v celém dvoře. Nápad za milion a pro film naprosto úžasný koncept, který by ovšem v té době nikdo nenatočil lépe než právě Hitchcock. Rear Window je vrcholem vynikající trojdílné spolupráce Mistra s dokonalou Grace Kelly.

Sabrina je ten úplně první celý film, který jsem kdy s božskou Audrey viděl a už mě dokázala svým neskutečným šarmem uchvátit. Ať už to bylo svou krásou, vyslovováním slova "garage", svým zpěvem či snad svou francouzštinou, jednoduše už v prvním filmu jsem v ní poznal tu pravou královnu Hollywoodu. Okolo okouzlující mladé Sabriny se točící příběh o dvou soutěžících bratrech měl přesně to tempo, tu atmosféru a tu krásu, že mě naprosto uchvátil. Perfektní romantická klasika a velmi povedený Wilder.

La Strada je nádherným filmem o lidskosti v posledních deseti minutách, kam celý snímek graduje hodinu a půl během různých epizodek, na které ústřední skvělá dvojice narazí. Arguably možná nejlepší neorealistický film vůbec. --- Nakonec jsem přehodnotil, je lehce pod Cabirií.

Sociálně kritické drama z prostředí newyorské dělnické spodiny, která má díky útlaku vrchnosti (mafiánské podsvětí) velmi hluboko do kapsy. V hlavní roli opravdu nevídaně exceluje perfektní Marlon Brando, pro kterého byl tento film tím, který ho vynesl až do úplných hereckých nebes, do kterých už stejně dříve téměř nahlédl. Úžasně komplexní výkon a potvrzení toho, že v kombinaci s režisérským géniem své doby, Eliou Kazanem, byl Brando ještě dvojnásobně lepším a soustředěnějším hercem. O nesporných kvalitách, ať už zjevných na první pohled nebo po hlubším průzkumu, svědčí i fakt, že i Akademie si On the Waterfront nevídaně oblíbila, vždyť není moc filmů, které se můžou pochlubit osmi soškami a dalšími čtyřmi nominacemi. Z toho po herecké stránce z toho bylo rovnou pět nominací a po třech neproměněných šancích i první zlatý plešoun pro Branda. Kromě právě tohoto excelujícího fenoména své doby mě mile překvapila Eva Marie Saint, která se k němu perfektně hodila, a to i přes obtížnost svého charakteru. Prostě a jednoduše, komplexní dílo s mimořádným přesahem.

Můj první Hitchcock, kterého jsem si vybral hlavně kvůli úžasné Grace Kelly, která mě rozhodně žádným způsobem nezklamala, právě naopak, podobně jako celý film. Vynikající zápletka, vynikající režie, napínavý jak guma od trenclí.. co víc si přát.

Druhý Felliniho film v mém chronologickém pořadí za 4*. U Darmošlapů je vidět, že si Fellini vybral silné téma, které v té době hýbalo s italskou společností a které vlastně do dnešních dnů úplně ze života italské společnosti nevymizelo. S tímto tématem a s partičkou 5-6 mladými muži pracuje velmi inteligentně a jejich neustálé střídání se jen podtrhuje výjimečnost hlavního námětu a nápadu, který tak získává na větší síle. Komické melodrama o neschopnosti postavit se na vlastní nohy a nést důsledky svých činů, tak nadčasové. Výborný Fellini a české oko potěší i Lída Baarová ve své poslední zásadnější roli.

Na to, že film vznikl prakticky na začátku konzervativních padesátých let, je to velmi odvážný snímek, který podporuje a velmi rád ukazuje neposlušnost při jakékoliv příležitosti, ať už v hlavní zápletce nebo v těch nejmenších detailech (závěrečný úsměv). S takovouto náturou by se Divoch hodil spíše do rozvolněnějších let šedesátých, jenže tam by ztratil tu neodolatelnou bouřlivost, která je přímo zosobněná hlavní postavou vynikajícího Marlona Branda v té nejlepší formě. A konfrontace s šéfem druhého gangu, Lee Marvinem, byla opravdu výstavní. Díky významnému budoucímu vlivu na Brandovo herectví, které ovlivňovalo celé generace po něm, si film zaslouží maximum.

"Aaah, kangaroo!" Zvláštní vztahový čtyřúhelník, který se sice již od začátku vzhledem k době vzniku a skladbě obou dvojic vyvíjí do předem daného konce, tvořený třemi charismatickými a jistojistě kvalitními herci (Gable, Gardner a Kelly!) a Donaldem Sindemem, dává nahlédnout do tajů a krás koloniální Afriky. K lidoopům se pak příběh stočí až k samotnému konci.

Jedna z těch úplně nejklasičtějších romantických komedií s v hlavní roli debutující Audrey Hepburn a s charismatickým gentlemanem Gregory Peckem v (tehdy možná) originálním příběhu o emancipované princezně v krásných kulisách černobílého Říma. Prázdniny v Římě sice nejsou mým top oblíbeným filmem s Audrey, ale vzhledem k tomu, že padesátá léta v Hollywoodu moc nemusím, tak právě v té konkurenci jsou pro mě Prázdniny takovou zářící výjimkou v jinak nevzhledné temnotě tehdejší filmové tvorby, proto hodnotím maximálně, jednoduše proto, že ve své době se tento film stal na dlouhou dobu vlastně nedostižným. Pátá hvězdička je pak strašně lehce ospravedlnitelná, a to tím, že má naprosto (ne)kouzelný konec.

I Confess mi ze začátku vůbec nepřišlo jako to, v co se nakonec vyvinulo. Zapadlá Hitchcockovina těsně před obdobím spolupráce Alfreda s Grace Kelly se nakonec z malého a relativně fádně vypadajícího příběhu vyvinula do moc dobrého thrilleru, který by si možná zasloužil 15 minut navíc kvůli prokreslení závěrečných událostí, ale i tak jde o velmi nadprůměrný kousek. Má to vše co by měl správný film o knězi mít. Problémy se zpovědním tajemstvím, zastřelené lidi, vztah kněze Montgomeryho Clifta s aristokratkou Anne Baxter a v neposlední řadě i Quebec.