Šandík

Grandhotel Budapešť je jako pestrobarevná, mnohovrstevnatá koláž, v níž není nic samoúčelné, všechno je "odkazem kamsi" a současně je všechno natočeno s opulentní dokonalostí... Děj je mnoha drobnými odkazy situován někam do Pobaltí a současně do rumunského Sedmihradska, také ale do Karlových Var, a trochu i do Polska, Německa či Švýcarska, historické události velmi zřetelně odkazují na první a druhou světovou válku a přirozeně i na krátké období mezi nimi a do jisté míry i po nich, základním prostředím filmu je zvláštní mikrosvět luxusního hotelu. Mnohé z odkazů a nabízejících se paralel zmínil ve svém výtečném komentáři Radek99 a asi nemá smysl je tu opakovat. Přečtěte si radši jeho komentář. Přidal bych jen několik vlastních postřehů. Vybroušený a distinguovaný hotelový svět upomene na některé části Hrabalova románu "Obsluhoval jsem Anglického krále" (knihy, nikoliv zcela zmršeného filmu), kontrast luxusního hotelového světa a válečného běsnění upomene na "Hotel Rwanda", metafora zchátralého hotelu jako specifického obrazu světa pak připomíná Wendesův film "Million Dollar Hotel". Scény vězení pak silně evokují film "Vykoupení z věznice Shawshank". Samozřejmě by bylo možno v hledání odkazů a paralel pokračovat ještě docela dlouho. Pro milovníka výtvarného umění jsou bezpochyby roztomilé i odkazy na díla Gustava Klimta či Egona Schieleho. Film lze chápat do jisté míry jako parodii, ale současně je jeho děj značně tragický. Způsob vrstvení jednotlivých scén se spoustou zvratů, labyrintickými prostory a do značné míry absurdními přesuny připomíná nejen starší filmy Wese Andersona, ale například také absurdní humor Monty Pythonů. Velkolepost a současně silná stylizovanost prostředí pak připomíná specifický svět kreslených komixů studia Marvel. Ostatně není náhodou, že právě tyhle komixy stojí za jedním z nejvýraznějších současných filmových trendů. Časté honičky a současně určitá tajemnost mohou upomenout na taktéž fantazijní svět "agentských" filmů typu Jamese Bonda... Otázkou zůstává, jak to celé drží pohromadě? Musím říct, že překvapivě dobře, celý film je ovšem v podstatě jakýsi velmi rychlý trip, v němž si divák téměř nic nestihne pořádně vychutnat a mnohé z četných odkazů mu prostě utečou. To je, za mě, suverénně nejslabší aspekt celého filmu, byť, jak už taky zmínil Radek99, i to je bezpochyby součástí výpovědi o našem zrychlujícím se světě... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, berg.12, Adam Bernau a jistě i mnohé další...

Na tuzemské poměry skutečně skvěle natočený televizní film. Jeho největší chybou je to, že se neinformovaný divák v tom příběhu bude nutně dosti ztrácet. Vysvětlit tehdejší složitou situaci je ale asi nad možnosti hraného filmu. Pomohlo by snad jedině vkládání vysvětlujících mezititulků. Možná je ale nepřehlednost děje signifikantní. Přesně takhle zmateně a se spoustou šumů totiž vnímali tehdejší situaci i běžní lidé, tedy pokud se k nim nějaké zprávy o Reicinovi, NKVD a obecně o tom, jak se Rusové postupně v Československu stále více chápou moci, vůbec donesly. Většina si nevšimla ničeho. Byla nadšena "návratem svobody" a bodře tleskala SSSR i "soudruhu Stalinovi". Žádné "osvobození". Jedna krutá totalita jen vystřídala druhou... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99

Především je nutné říci, že naprosto chápu každého, kdo tomu filmu dá jednu hvězdičku a je nadosmrti přesvědčen, že tohle byl nejdivnější film jeho života... V záplavě dnešních popcornových slátanin musí Nostalgie působit jako podivný neskutečně pomalý halucinogenní trip. Jen tipuji, že diváci odchovaní kinematografií padesátých a šedesátých let, Antonionim, Bergmanem, Kurosawou, Fellinim, Buñuelem atp atd, ten film asi přijímali o poznání snáz. Tvrzení, že je to pomalé a že by se to dalo sestříhat na polovinu a pak fy to možná byl fajn film můžeme číst u mnohých z nich. Nostalgie ovšem navíc není film odehrávající se v normálním prostředí a líčící normální filmový příběh, neboť zprostředkovává především vnitřní svět. Prožitky, obrazy, sny, básně, vzpomínky, pocity, šílenství... Jde mnohem dál než Bergmanovo Mlčení či Antonioniho Zvětšenina a používá při tom nesmírně silné obrazy, zvuky a situace. Jindy slunná Itálie má v Tarkovského podání neuvěřitelnou sychravost. Typicky italské jsou ovšem lokace, určitá nenucenost a takřka nonšalantní nezájem a zanedbanost. Silná je ostatně i ve filmu zaznívající italština, pouze v několika málo scénách promíchaná ruštinou... Co je však v Nostalgii suverénně nejsilnější, to je osamělost. Naprostá a dokonalá. Jistě by se dala krájet. Nostalgie je krásný, silný a ve své bezútěšnosti vlastně hrozný film. Musím se na něj brzy podívat znovu... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pan Filuta, Faye, Traffic, troufalka, mchnk

Podívaná především pro malé holčičky kupodivu neurazí ani dospělého chlapa ;o) Celkový dojem: 80%

Topinka skončil přesně tak jak po většinu dílů probíhal... Neví čí je. Zcela vážně míněné scény se proplétají s těmi dokonale absurdními, sem tam se mihne milý vtípek v podobě farářem oprašovaného kříže "na paměť farních kuchařek", místy jde o čirou trapnost. Klasická zápletka se záměnou dvou podobných krabiček je v tomto případě zkomplikovaná existencí dalších dvou krabiček obdobných, no zkrátka. Mohl by to být obstojný seriál, kdyby se někdo hned na počátku rozhod, cože to vlastně chce točit a pak se toho držel... Celkový dojem: 60%

Bída a utrpení: 50%

Po prvním díle nesmírně pozitivní dojem z (na tuzemské poměry) dobře zvládnuté bláznivé komedie se, po každém dalším díle, mění v intenzivní pocit, že to tvůrci asi fakt myslí vážně, což je opravdu dost smutné... Celkový dojem: 55%

Tak to byla teda "zapeklitá" historie... Co k tomu říct? Ve filmech, i těch opravdu dobrých, se zpravidla o výtvarných dílech tvrdí nehorázné pitomosti a tenhle Topinka v žádném případě není výjimkou: 1) Malířské cykly křížové cesty jsou zpravidla nejméně hodnotnou součástí umělecké výbavy kostelů. Pochází většinou z 19. století, malíři je malovali jak na běžícícm pásu podle jednoho mustru, bez nejmenší snahy po originalitě nebo výjimečnosti, a výroba jejich falz se tedy ekonomicky v žádném případě nemůže vyplatit, protože namalování podobného obrazu je bezpochyby dražší než takový obraz sám o sobě. 2) Samozřejmě ano, existují i výjimečněji dochované cykly z druhé poloviny 18. století, ty jsou poněkud cennější, ovšem to v žádném případě nebyl tenhle případ, neb to bylo čiré 19. století, umělecky téměř bezcenné. 3) Korunu tomu dodávají zcela novodobé rámy i moderní provedení rubových částí pláten. 4) Malovat jakoukoli kopii či odborně posuzovat obraz podle fotografie 10x15 cm je obecně na pár facek. Nesmysl, totální kravina. 5) Třešničkou na dortu v přehlídce nesmyslností byla návštěva onoho "profesora", jež na plátně předváděl výkon hodný žáčka šesté třídy, když mu paní učitelka zadá namalovat "abstraktní obraz". Zkrátka a jednoduše, reálie příběhu opět totálně naivní a zoufale nezvládnuté. Jen na okraj poznamenávám, že za panem farářem se na návštěvy obvykle chodí na faru, ne do kostela a že samozřejmě prakticky každý kostel u nás, v němž po nájezdech zlodějů z devadesátých let zůstal jakýkoli alespoň trochu cennější mobiliář, má elektronické zabezpečovací zařízení... Celkový dojem: 50%

Výborný a důležitý dokument!

Slušné psycho, dobře zahrané, bohužel ale se spoustou logických škobrtnutí a bez jakéhokoli poselství či přesahu... Celkový dojem: 65%