PetrPan

Co všechno je člověk schopen obětovat pro své vlastní uspokojení? Svatá prostoto, tohle mi nikdy hlava nevezme, zřejmě nemám onu potřebu si neustále dokazovat svou velikost. Raději zůstanu malým, leč živým. Na druhou stranu, byli-li by všichni jako já, stále bychom asi obírali kosti v jeskyních. Everest je právě o těchto mně cizích touhách a nutkáních, které často vedou ke smrti či podobným úrazům a nedokázal se mi tedy patřičně zažrat pod kůži. Možná to však nebylo jen nosným tématem, ale i způsobem vyprávění příběhu o nešťastných horolezcích. Kormákur si zvolil cestu pouhopouhé citové vydíračky, kdy diváka nenutí přemýšlet, ale jen docela prvoplánově vzbuzuje lítost nad rozlitým mlékem. Ono to sice vcelku funguje, posledních třicet mrazivých minut je pak přímo dokonalou ukázkou této techniky, ale takhle už je to prostě ohraný. Chyběl mi varovně vztyčený prst (klidně i prostředník) vypovídající o tom, že bezpečí a profesionalita by měla být při takovýchto hazardních expedicích vždy na prvním místě, chyběla mi potřebná kapka dehonestujícího obvinění horských vůdců, kteří (SPOILER), byť sami zaplatili cenu nejvyšší, zavinili smrt těch, za něž nesli téměř plnou odpovědnost. Překonávejme své hranice, o tom žádná, ale vždycky by měl existovat někdo, kdo řekne Stůj!

"Tam za vodou v rákosí, Churchill s Benešem klábosí: Ty můj kvítku medový, ta smlouva se zas vypoví. Tví Češi jen Réňu odstřelí.... a budou zase v hajzlu." S Waldou se měřit nehodlám, mé neumělé veršovánky jsou jen malým odplivnutím si nad hořkou pilulkou historické skutečnosti, kterou jsme museli spolknout a zapít několika tisíci životy. Zhanobený národ řekne jednoznačné NE (jakoby ho neřval dávno před tím) nacistickému zlu a teprve pak se mu dostává satisfakce v podobě opožděného rozhořčení zrádcovských mocností a převlékání kabátů ve strachu o vlastní prdel. Ale nechme minulost minulostí a pojďme na film. Mé obavy z přizdisráčského britského selfie na téma: "Promiňte nám hrdinní Češi" se naštěstí nepotvrdily a Anthropoid je jen střízlivým, nijak pře(e)motivovaným dramatem o hrdinství, cti a povinnosti. Byť se, vzhledem k tématu i překvapivě, docela táhne. V závěru pak konečně nabírá na obrátkách a přestřelka v kostele má až nepříjemný nádech "by reality", kopec emocí a je prostě dechberoucí. Pochvalu si tentokrát zaslouží i česká stopa, která překvapila zejména civilním herectvím. Jen škoda, že pod taktovkou českého rejži by toho zřejmě nebyli schopni a ocitli bychom se někde v "růžových zahradách", ale to už sem nepatří. Anthropoid je každopádně křišťálově čistá čtyřka.

Návrat k Božské relikvii Jackiemu příliš nevyšel. Oproti předešlým dílům jsme sice méně crazy, ovšem to co z humoru zbývá už se nedá považovat ani za naivní či mile prostoduché, nýbrž pouze trapné. Scény na ostrově s "piráty z Karibiku" byly téměř k nevydržení. Připočtu-li si k tomu na první pohled levné triky, navíc hojně využívané, přehršel nacionalistických keců, dostal bych se ve svém hodnocení velmi nízko. Záchranný kruh však trojce házejí akční pasáže. Chan i v téměř šedesáti letech pořád dokazuje, že se pro tento žánr narodil a opět dokázal vymyslet originální a pohledné fičárny. A za to by si odřenou trojku i zasloužil, ale dal-li jsem pořád povedené dvojce tři, musím tu jednu ubrat.

Dvojka Božské relikvie je sice na první pohled dynamičtější než její o pět let starší sestřička a směrem k cíli postupujeme od jedné akce k druhé prakticky bez zástavek. Komediální složka tu však hraje bezvýhradně první housle a většina pokusů podráždit bránici spočívá v rozličném ječení, pitvoření a zmateném pobíhání. Za přímo otravné pak považuji hlavní ženské postavy, které se v tomto ohledu přímo překonávaly, ovšem kde nic není ani smrt nebere. Ani odhalené prdelky to tentokrát nezachránily. Přes veškerou nostalgii to víc než na tři nevytáhnu, a to i přes ten vykutálený a originální souboj u větráků ve finále.

Chanovská klasika napěchovaná vším, na co jsme u Jackieho zvyklí. Filmový cirkus, v němž se v pravidelných intervalech střídají ztřeštěná akrobatická a kaskadérská vystoupení a naivní šaškovská čísla. Zběsilá automobilová honička s poskakujícími vozidly a téměř legendární finálový souboj Jackieho se čtyřmi mužatkami patří k tomu nejlepšímu, co může tato bláznivá lehká komedie nabídnout. Prostá zábava dle mého gusta, navíc jednomu z pilířů úspěchu hongkongského artisty nemohu dát nižší hodnocení než čtyřku.

Zatím poslední přírůstek do rodiny policejních story Jackieho Chana jede opět v duchu nové a již mnohem starší tváře bývalého hongkongského třeštidla. Ve své podstatě levná a až komorní jednohubka nenabízí žádnou šťavnatou akrobatickou jízdu, ale pokouší se jít cestou akčního dramatu s citově vypjatým finále. Zjednodušující a předvídatelný konflikt mezi povinností a vlastním zájmem, tedy středobod veškerého dění, mne nijak nepohoršil. Patří totiž ke klasickému a nezávadnému klišé svého žánru, a to zcela nezávisle na tom, zda jsme v Číně nebo třeba v USA. A i když je tu Jackie Chan už viditelně opravdu starej a evidentně se nechce pouštět do žádných větších akcí, pořád by chtěl všem vzkázat, že ještě není na odpis, už to ale bolí. Jeho zápas v kleci s šampionem MMA byl přesně takovým mile dojemným výkřikem. Důstojné završení celé série trochu kazí jen poněkud zmatené a místy trochu nepatřičné flashbacky, které mají pošmourný příběh zřejmě trochu oživovat. Klidně bych je i oželel a víc si pohrál s akcí v uzavřeném klubu. Přesto však pohodová čtyřka.

Pátý příspěvek do série policejních příběhů vykročil zcela jiným směrem než tomu bylo dřív. Místo do této doby nezbytného humoru sází na vážnější tón a máme tu de facto moderní akční film s Jackiem, jak ho ještě neznáme. Asijské filmy bývají velmi často protkány menší či větší měrou nefalšovaným patosem. Ve snímcích tohoto hongkongského akrobata však nikdy příliš nešlo o snahu diváka uzemnit útokem na city, ale jen o lehkou a neškodnou zábavu. New Police Story však na vás vychrstne kýbly kapku přepálených emocí a pokud nejste na tenhle způsob filmu zvyklí, může vám připadat minimálně poněkud nešťastným. Mně jako již přece jen zkušenějšímu konzumentovi východní kinematografie přišlo vše ve snesitelných mezích. Kecám, já si v téhle prvoplánové lacinosti vlastně doslova rochním. Pravda, z Jackieho asi charakterní herec nikdy nebude, ale Wing taky nebyl kralevic dánský a v tomhle žánru přece stačí stravitelný standard. A ten v pohodě dal. Co do akce je pak nový policejní příběh naprosto skvělé řemeslně zvládnutý a patří k solidnímu žánrovému nadprůměru. Čtyřka, kterou však zřejmě ještě přehodnotím.

James Jackie Bond Chan zasahuje. Bez technických fičáren agenta 007, ale se zběsilostí absolventa čínské dramatické akademie. Čtvrtý policejní příběh Jackieho Chana je doslova napěchován akcí, ovšem klasických bitek se příliš nedočkáme, ve filmu jsou de facto jen dvě. První s žebříkem hýří pohlednou choreografií a druhá zase originalitou, podvodní souboje za účasti plastikových žraloků se opravdu povedly. Nepočítám slibný náznak Jackieho souboje se světlovlasým obrem, který bohužel nebyl dotažený do konce. Ve zbytku už tu máme jen ničím výjimečnou směsku přestřelek a honiček typických pro hongkongskou akční komedii osmdesátých a devadesátých let a pochopitelně spoustu neškodného infantilního humoru. Klasická trojka.

"My Číňané jsme jiní, my chceme mír pro všechny národy" Křišťálově čistá a naivní propagandistická "lahůdka" s patosem dosahujícím olbřímích rozměrů a nejotravnějším dětským hrdinou poslední doby, kterého český dabing povyšuje na největší filmovou osinu všech dob. Za to, že se Jackiemu do téhle srágory podařilo propašovat alespoň ždibec humoru a taky za mnou milované akční zpomalovačky bych se možná nakonec přiklonil i ke třem odřeným hvězdám, ale díky americkým krajánkům Cusackovi a Brodymu nakonec zůstanu u dvou. Chápu, že když už po vás skoro ani pes neštěkne, tak ani čínský prachy nesmrdí, nicméně tohle byl opravdu trapas srovnatelný s budovatelskými komediemi padesátých let v naší kotlině. S tím rozdílem, že naši herci neměli moc na výběr.

O ten pověstný chlup lepší než jednička. Jackieho akrobatické kousky jdou minimálně v bojových sekvencích mnohem víc na dřeň, což napoví hned úvodní řezanice v hotelu, kde to schytává pěstmi, otlouká se o schody, naráží na zábradlí, demoluje nábytek a vytírá podlahu, ve stejném duchu se pak nese i celý zbytek filmu. Co do příběhu je to nemlich to samý a vzhledem k tomu, že na skřípající humor už jsem zvyklý, jdu o hvězdu výše. Možná i díky menší roli Rosamund Kwan, na kterou se prostě vždycky dobře dívá.