PetrPan

Po čertech povedená pohádka s nádherným vizuálem a vůbec výtvarnou stránkou.  Zároveň se však neopájí jen obrazem, ale třeba i švihnutím kladiva přes rypák či několikerým sklapnutím pasti na škodnou.  Ztvárnění rohatých či pekelné předsíně parádní, hned se mi vybavilo naše lože vyvrhelovo. Menší problém jsem měl jen s postavou samotného kováře, po jeho představení bych čekal výraznější figuru, byť s maskou mu to  nakonec slušelo.  Konec pak prakticky slibuje druhý díl, škoda že zřejmě nikdy nebude,  před něčím  takovým by totiž složil zbraně i John Wick. Aspoň čtyři kruhy pekla ale mohli ukázat...

Dovolím si to říci písní. Asi tak.

Tak tady asi jen všechny, co to dostali do modrých, pošlu do prdele a považuji celou věc za vyřízenou.  Jo a ode dneška miluju (i) Jasmine Trinca.  V těch závorkách je normálně jen písmeno I, to jak to  společně vypadá, nemá nic společného s tím, co bych na Jasmine Trinca miloval. I když... Nic.   Tak pět hvězd.

Skvěle vygradované drama o bezbřehé lásce rodičů ke svým dětem. Nezvratný pád do zoufalství rámovaný i fyzickou proměnou otce a matky v trosky bez šance  a na konci facka černější než noc. Kdyby pak místo objetí přišla krvavá odplata, vůbec bych se nedivil.  Jenže jsou tu  s námi. Jedinou útěchou nám budiž to, že s velkou pravděpodobností budou za pár let i s nimi...   K plnohodnotnému chuťovému prožitku pak přispěl i až překvapivě a osvěžujícně nekorektní agent Krycek, který jen dělal svou práci.

"Takhle to dopadne, když necháš genetický obludy, aby zachraňovaly tvý město. Lidi se musej naučit řešit svý problémy sami"  Sly má zase jednoduchej slovní morální status, za kterej by rozhodně nedostal žádnou pokutu.  Návrat k původnímu konceptu superhrdinů, tedy vzorů především pro děcka.  Tím  nemyslím tu kohortu, jak jim říká verbal, "neomarxistických mrdek", jenž nám dnes vytváří koncepty správného myšlení o všem, ale jako vážně úplně  normální děcka.  Což může být pro mnohé (a jak je vidno na ratingu i je) zcela  nepochopitelný záměr. Navíc když se na konci hlavní hrdina nefalšovaně nasere a ty hajzly nebude jen neutralizovat, on je prostě vystřílí do posledního kreténa. Osobně jsem pak až zamáčkl nostalgickou slzu, když v posledním záběru Sly zase odkráčel, tak jak to vždycky uměl jenom von.  A tak zase jednou o jednu protestní hvězdu víc.

V první půli svou pohodovostí, veselou hudbou a výletováním v přírodě  tenhle snímek spíš připomíná staré italské kanibalské horory a chvíli jsem si i myslel, neznaje pozadí skutečného příběhu, že i zde se nakonec dočkám nějaké podobné zápletky nebo  thrillerového zvratu stran průvodce Karla. Ale chyba lávky, byť Karl svým způsobem  vlastně své temnoty dosáhl, jinak  šlo jen o "obyčejné" přežívání v lese, což ale rozhodně nebylo žádné zklamání. Ba naopak! Po delší době nepřepalovaný survival, kde si sice zrovna neokusujete nehty napětím, ale ani se neošíváte nudou. Radcliffe sice není bůhvíjaký mimický kouzelník, ale kdo by se mu díval do tváře, když si tahá z čela červy nebo leze z blátivých pastí. Pravda,  u ohnivých mravenců (tedy v jazyce kmene Pomo "niečo ako  fire ants" - kriste to je vůl) mu  mohl někdo ze štábu dát aspoň limetku pod jazyk, ale jinak se dal snést podobně jako  třeba Arnie ve všem, v čem kdy hrál.  Bavila mě krásně nasnímaná příroda, paraziti pod kůží, jaguáři v temnotě noci  i dravá řeka plná balvanů.  Nejhezčí  byla ale ta turistka s láskou k přírodním drogám, té mohlo být i víc.  Tři přátelé odchází do džungle, kolik se jich vrátí?

Začínal  jsem s předsudkem a opatrností, končil okouzlen a zdrcen.  Očekával jsem intelektuální  užvaněnou onanii a ona je tu vlastně nemilosrdně vysmívána.  Formální komedie už od úvodních tónů tklivého hudebního doprovodu jednotlivých obrazů. Detail zprava, detail zepředu, detail zleva a...  Obraz první, začínáme. A detailem zezadu.  Godard si s filmovým vyprávěním prostě hraje po svém a je na vás, jestli na jeho pravidla- nepravidla přistoupíte.  Tentokrát jsem se nechal unášet pohledem do živých či  lépe živoucích očí krásné (hodné!) Nany. Strach, štěstí, láska, lhostejnost, humor, vše se v nich zatřpytí, stačí se dívat.  V 11. kapitole jsem se  i upřímně zasmál, došlo totiž na onen výsměch. Nejprve se dozvíme, že čím více mluvíme, tím méně slova znamenají a pak přijde právě ona smršť intelektuálního žvanění. Já se tu díky Godardově vzkazu prostřednictvím  Nanina pohledu na diváka (ještě měla mrknout) začal smát a přestal poslouchat, nikoliv se dívat. A pak přišel závěr a já si najednou přál, aby to byla  hloupá romantická komedie, která končí polibkem při západu slunce.   Za svlékání do naha bych  Naně pak dal asi i víc než pět tisíc franků.

Děs, tedy filmařský. Nudná a nezáživná variace na Deset malých černoušků, kde se víceméně stále chodí na procházky po ostrově, asexuálně flirtuje a vraždí mimo zájem kamery. Nálezy naaranžovaných mrtvol a jejich skladování v chlaďáku společně s hovězí čtvrtí (kde se tam vlastně vzala?) je vlastně tím nejzajímavějším, plus tedy až surrealistická scéna s námořníky, kterou jsem do teď plně nepochopil.  Že ale tohle někdy napíšu o filmu s mou femme fatale Edwige Fenech od Bavy, to bych si nikdy nepomyslel.  Bavovy tvůrčí schopnosti si zřejmě na tomhle ostrově  ale vybraly dovolenou.  Co naplat, i mistr se tesař jednou utne.

"To není nůž, tohle je nůž!" Černočerný odkaz na Krokodýla Dundeeho potěšil, stejně jako osoba  samotného záporáka Micka Taylora.  Takového bodrého hajzlíka, aby pohledal. Pravda, skoro tři čtvrtě filmu se ani nebuduje žádná atmosféra a jde spíš o trochu ploché, ale rozhodně snesitelné, road movie pro tři herce.  Sotva se ale objeví Mick, začíná zábava. Stačí si pak dát šlofíka u jeho táboráku... Co si pamatuju, tak dvojka byla větší "legrace", ale  i když tu dojde ze všech ukrutností de facto "jen" na uříznutí prstů,  minimálně o napětí rozhodně není nouze, dokážete-li tedy překousnout poněkud větší porci hororových klišé. To s nedoražením postřeleného Micka je pak asi ze všech nejhorší, ani puškou po palici nedostal. Na druhou stranu míra zábavnosti dosahuje vysokých hodnot,  těsně  na čtvrtý stupeň.

Pro někoho samoúčelná řezničina, pro jiné kultovní horor, někteří zase stojí střízlivě někde uprostřed. Mně je to jedno, já se rád toulám nocí s nabroušenou břitvou a navštívím vás všechny....