PetrPan

Být první vždy neznamená být nejlepší. Prvnímu filmovému Frankensteinovi se nepochybně nedá upřít kouzlo prehistorické kinematografie, ovšem to je jen přidaná hodnota uplynulých let. Snímek postrádá jak pro toto období téměř typickou hravost, tak i pro horor charakteristickou děsivost, snad jen scéna zrození varem připraveného monstra má určitý nádech hrůzyplnosti, zbytek už je jen vypíchnutí nejpodstatnějších částí předlohy v jednotlivých obrazech a zcela bez šťávy a navíc s obroušenými hranami ( žádná smrt, žádné zoufalství). Lepší to bude až za 20 let...

Ou, tak to je překvapení! Zatímco jednička si hrála na promyšlený komorní thriler a vůbec jí to nešlo, dvojka se chápe debilní premisy o státem povolené vražedné noci s grácií akčního béčka a ono to funguje! Sice nechybí nanicovatá sociální kritika ani předvídatelné dramatické skopičiny kolem kladných hrdinů, ale vše je spolehlivě přebito bezduchou akční stránkou, a tak to má být, protože debilní námět se nedá zpracovat chytře, ale pohledně rozhodně ano!

Potoky slz a pubertálního poševního sekretu.

Velmi chutné giallo mistra Argenta s patřičně zamotanou zápletkou točící se kolem vraha vyděrače, jehož motivace a totožnost mi zůstala utajena až do samotného závěru. Mimo stylově provedené vraždy potěší i výkon westernově nabručeného Buda Spencera, vynikající černohumorná vložka s výstavou nejnovějších modelů rakví a erotikou nasáklá Francine Racette. Na giallo se nedá koukat s vysokými nároky na logickou strukturu vyprávění a mnohdy musíte odpustit i poněkud horší herecké výkony, ovšem zde jsem výraznější mouchy v tomto ohledu nezaznamenal, ty čtyři ( a dějové významné) z názvu se nepočítají. A na závěr jedna zajímavost, scéna s vylidněným parkem a následným útokem ve stínech skrytého vraha se objevila v témže roce i v Martinově Lo Strano vizio della Signora Wardh, asi jen náhoda, kdo ví.

Všemocný Sutekh se po předchozím průseru nasral a pochopil, že co si neudělá sám, to mít nebude. Veškerou svou moc a sílu vloží do nového malinkatého Totema a světe třes se. Přímé pokračování nepovedené čtyřky je na chlup stejná hloupost s prakticky tou samou za vlasy přitaženou dějovou linkou, jen trochu pozměněnými dialogy a hereckým ansámblem, s opět nevraždícími loutkami a jen jedním několikacentimetrovým Totemem, který ale díky koncentrované Sutekhově moci občas vykouzlí proud zelené mlhy. Naprosto zbytečný film, jen z milosti a za loutky zase za dvě.

V komentáři ke třetímu dílu jsem se mýlil, loutky mistra Toulona o angažmá v dětském loutkovém divadle stojí. Jejich přechod na stranu dobra v případě čtyřky znamená, že nezabijí ani jednoho člověka, a přitom si o to říkají všichni zúčastnění, chjo. Všemocný démon Sutekh stvoří malé příšerky Totems a vyšle je do světa, aby zabily všechny co mají co do činění s temným tajemstvím oživování, které mu kdysi bylo ukradeno. No dobře, moc velkého démona ničitele si představuju trochu jinak, ale koneckonců co čekat od gumáka z TV shopu, že ? Trikově tedy naprosto příšerná záležitost, což sice není žádné překvapení, ale tady už je to přece jen trochu moc a když si k tomu připočtu komparzisty v hlavních rolích, souboje mezi Totems a našimi starými známými ve stylu dětské hry s panenkami a tu trochu vražd, ovšem mimo záběr, musím o aspoň jednu hvězdu ubrat.

Návrat v čase, který trošičku nesedí s prvním dílem, kde jsme se s podstatně starším Andre Toulonem a nacisty už setkali, a to v roce 1939. Tady jej potkáváme v retrospektivě událostí, které tomuto okamžiku a SPOILER prvního dílu sebevraždě mistra loutkáře měly předcházet, ovšem Andre je mladší a druhá světová válka už je v plném proudu. Tak ale to bylo spíš jen tak pro zajímavost. Ve trojce kvituju zejména o cobysezanehetvešlo lepší herce, Richard Lynch jako hlavní padouch byl asi v tomto ohledu nejlepší, a pak samosebou loutky a jejich "vražedné běsnění", na scénu přichází myslím poprvé Šestiraňák a jeho vystoupení s nacistickým generálem připomene i legendární souboje z Divokého Západu. Z původně neutrálních bábetek se nám tady vlastně definitivně stávají ti hodní hoši, ale o angažmá v dětském loutkovém divadle naštěstí nestojí.

Dvojka mistra loutkáře nepřináši nic nového co do hereckých výkonů (příšerné) ani co do děsivosti ( nevyskytuje se). Potěší však nový přírůstek do loutkové rodiny, Torch - nacistický plamenometčík a koneckonců i zmrtvýchvstalý Andre Toulon, kterému, snad jako jedinému, nebyla napsána role totálního vymaštěnce. Zbytek postav a jejich hereckých představitelů se dá shrnout jediným slovem : debilové. Ale co naplat, já mám tyhle malé rošťáky z nějakého důvodu rád a tak jsem si jejich další dobrodružství zase vcelku užil.

Díogenés si plní sud zásobami.

Prakticky to samé co Spiritisme abracadabrant, ale zase jsem hýkal jako kůň.