krypton22

Why are you wearing that stupid man suit? Když se řekne "kulťák", vybaví se mi tenhle film (i když to slovo nesnáším). Tohle nenápadný dílko mě přimělo k úvaze, zda má smysl točit film, kterej je, narozdíl od různých psychedelií, založenej na příběhu a přece ho při prvním shlédnutí nelze plně pochopit (mluvím o kinoverzi, režisérskej sestřih je přece jenom doslovnější). Já se ale při sledování náramně bavil a po skončení titulků byla moje první myšlenka "Tohle musím vidět znovu!". A o tom to je.

V Americe je Dr. House velice populárním seriálem, zejména pro šokující aroganci a nedostatek taktu hlavní postavy. U nás, kde je takto arogantních a netaktních 90 % lékařů, seriálu valný úspěch nepředpovídám. Stavba jednotlivých dílů, kde se řeší skutečné (byť poněkud exotické) medicínské případy a nikoliv to, kdo s kým spí, je nicméně poměrně originální a zajímavá a Hugh Laurie jako nejcharizmatičtější seriálová postava posledních let (kam se hrabou Jack Bauer s Dexterem) nemá problém táhnout již 4. sezónu.

Super obsazení, hromada zjednodušení, opatrné našlapování kolem kotroverzních témat a výsledný pocit, že se to o moc líp natočit nedalo.

Rozhodně nepatřím mezi fanatické obdivovatele Andersonových filmů, vlastně ani pořádně nevím, co se mi na nich líbí. V Lišákovi je nicméně jedna scéna, která tak nějak shrnuje všechny důvody, proč se na ně vždycky rád podívám. Ano, je to scéna s vlkem.

Del Toro si v přestávce mezi natáčeními komerčních spektáklů jen tak pro zábavu (a za pár šupů) vystřihl dvojče Devil's Backbone z roku 2001 a na výsledku je to nadšení znát. Režisér opět potvrzuje svůj talent ukuchtit vizuálně dokonalou scénu a jelikož zde do kotlíku přidal i špetku promyšleného příběhu (byť úmyslně schématického - jedná se přece o pohádku), nelze než pochválit konečný, lehce stravitelný, produkt. Já si stejně jako před šesti lety pochutnal a těším se na další reinkarnaci téhož.

Přestože, stejně jako pro dva předchozí Aronofskyho "velké" filmy, i pro Fontánu platí "navrch huj, vespod fuj" a tuny efektních záběrů, patetických proslovů a sofistikovaných symbolů jenom maskují prostinký příběh, musím s údivem konstatovat, že Aronofsky dokázal neuvěřitelnou věc. Dokázal tenhle ambiciózní opus ustát a použil k tomu stejnou zbraň, která z bahna zapomnění vytáhla Pi i Rekviem - emoce. Až uvidíte bezmoc v očích Toma (výtečný Jackman), ležícího v posteli vedle své umírající ženy, těžko si vzpomenete třeba na předchozí tuctovou scénu s dalekohledem. Upřímnost Aronofskyho je prostě odzbrojující.

Ani se nechce věřit, že něco tak hloupého napsal a natočil stejný tým jako "Roswell That Ends Well", "Jurassic Bark", "The Luck of the Fryrish", "Godfellas" a jiné legendární epizody původního seriálu. Bender's Game zcela rezignuje na vývoj děje i postav a místo toho chce parodovat kde co, ale ve výsledku paroduje pouze Futuramu - tu Futuramu, kterou mám tak rád. To už přestává být legrace.

Mohu pochválit devadesátiminutový film s menším množstvím humoru, než obsahuje průměrný díl seriálu? Zcela určitě! Futuramu mám rád proto, že k bláznivému "groeningovskému" humoru přidává hloubku a osudovost (sic!), na kterou žlutá rodinka ze Springfieldu už z principu nemůže dosáhnout. Nejlepšími díly seriálové Futuramy tak nebyly ty s největší koncentrací vtípků a absurdit, ale ty, které dokázaly překvapit a dojmout, což se díky tradičně chytrému scénáři daří i nyní, ve widescreenu. Sdělení, jež se první film z chystané nové série snaží předat, je (i díky návratu všech důležitých postav ze seriálu, který zde však narozdíl od Simpsons Movie dává smysl) zcela prosté: Futurama je zpátky. Humor bude následovat.

Mnohem lepší než třetí film, o chlup lepší než druhý, víc se k tomu bohužel říct nedá. Doufal jsem v katarzi, která nepřišla, čekal jsem emoce, které se nedostavily (až na jeden moment těsně před koncem) a nebýt solidního příběhu a (konečně) několika záblesků humoru, byl by to smutný konec legendy. Snad to příště bude lepší (ať už to příště bude za rok nebo za 10 let).

Parádně, ve stylu grindhouseových plakátů, vyvedená krabička tentokrát skrývá mírně zapáchající obsah. Nevadí mi ani tak příběh, jenž je (pravděpodobně záměrně) na způsob klasických béčkových snímků opravdu pitomý a přeplácaný, ale co naplat, když je to chvílemi až neskutečně sterilní nuda. Tudy ne, přátelé.