Marcos

Opět jedna filmová lahůdka, ale tentokrát z kategorie westernů. Ze žánru, který zrovna moc nevyhledávám a nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Hodný, zlý a ošklivý můj názor změnil vlastně přímo rozstřelil. Stejně jako Joe oprátku na které se v mé hlavě westerny pohupovaly. Od titulků až po poslední záběr jsem se vezl Leoneho precizně propracovaným dostavníkem společně s trojicí pistolníků za zlatem po kterém jsme všichni tak prahly. I přez délku cesty jsem se ani na chvíli nenudil. Výborné momenty střídaly ještě lepší a navrch k tomu pár překvapujících okamžiků i s potřebným štěstím k úspěšné cestě do cíle. Všechno podtrhnuté vynikající hudbou, která se mi navždy vryla do paměti stejně jako celé putování za zlatem.

Chtěl bych to pochopit a chtěl bych vědět proč,ale ono to vlastně není vůbec důležité. Jde o to se bavit a vychutnat si zvláštní styl vyprávění zvláštního dvacetiosmi denního příběhu hlavního hrdiny. Donnie Darko se nesnaží něco sdělovat,šokovat a ani se prodat. Stojí tu sám za sebe a je jen na nás,jak si ho vysvětlíme a jak ho přijmem.

S Oscarovýmy filmy mívám většinou problém a Čistá duše je právě tento případ. Často mi přijdou vykalkulované a moc hrající na city. Přesně tak na mě působí tento film a to i přez dobrý výkon Russella Crowea a Jennifer Connellyové,který je jen jeden z mála plusů. Příběh skutečného Johna Nashe je působiví. Genialita vykoupená těžkou schizofrenií názorně ukazuje "krásu" života,ale tady mi připadá využitý jen pro to jedno...

Tušil jsem,že třetí pokračování bude smrdět odpadem,ale takový zápach jsem nečekal. První "vtipnej" moment přišel až po půl hodině a to po celkem zábavných předchozích dvou dílech je opravdu slabota. Marně jsem vzpomínal na urnu,altánek a Jebalův ostrov a pořád čekal kdy to přijde. Bohužel nepřišlo a tak jediný dojem byl,že šlo o ztrátu času.

Jak dostat bose Lonnegana, když vám zabije vašeho parťáka Luthera? Vše by vyřešilo ho sejmout, ale proč ho radši neoškubat jako slepici. K tomu bude potřeba geniální plán, který vám pomůže uskutečnit mistr v oboru Henry Gondorf. Dále pak třicet chlapů plus jedna falešná sázková kancelář a váš podraz promyšlený do posledního detailu může začít.

Excelentní Rudolf Hrušínský v komorní atmosféře infekčního oddělení,který svím projevem a moudrem tomuto šedému prostředí dává barvy života.

Filmové "citovky" a kalkuly nemám rád. Málo kdy se mezi nimi najde něco vyjímečného nebo alespoň nadprůměrného. Gran Torino do tohoto ranku patří,ale stejně tak se mu vymiká. I přez notorické téma rasismu a vyrovnání se svím životem působí mnohem lépe než by se mohlo zdát. Bravo ty jeden starej pardále. Připoutal jsi mě k obrazovce a nechal odložit drahocený spánek před pondělním nástupem do práce.

Tak jako se z kostičky stal Li'l Zé,tak ze mě se stal Big M. Lačný po další dávce filmu a "krásy" favel. S každým střihem a dalším mrtvím děckem jsem chtěl víc a víc. Omámen příběhem rozehrávající příběhy v tak trochu Tarantinovském stylu jsem si užíval tuhle nirvánu smrti Města bohů až do konce. Tvrdý dojezd v podobě dodatku podle skutečné události tento žážitek ještě umocnil.

Docela "jiný" film s tématem vesmíru a kosmonautiky kde průměrný příběh zdaleka přebíjí vizuální zážitek. Na takové záběry techniky a naší planety,bych se mohl dívat i bez Sandry a hlavně bez George,protože do role kosmonauta se absolutně nehodí. I když si myslím,že Gravitace vznikla především pro oko diváka,tak komorní drama přežití v nekomorním vesmíru nebylo zlé. Mé hodnocení,ale sráží některé fyzikální chyby a hlavně naprosto předvídatelný konec.

Mocná síla katodové trubice,která vymívá mozky nám divákům od zrodu televizního vysílání. Jsem zvědav kam až tohle TV woodoo může dojít. S Cronenbergovo Videodromem zašlo opravdu daleko a to se jedná o film z roku 1983 . O film se spoustou dobrých řemeslných efektů,atmosférou doby VHS a hrátky s jizvou v nádorově halucinogením příběhu Maxe Renna. Od teď si začínám myslet,že Videodromem trpí většina diváků televizního vysílání.