Don82

Naivně jsem si myslel, že když vyměnili režiséra, že by dvojka nemusela být tak špatná a že bych snad mohl Hunger Games znovu přijít na chuť. Jednoduše řečeno: opět zklamání. Měl jsem občas dost silné déjà vu, protože emoce, atmosféra i chování postav je bez ostychu okopírovaná z jedničky. Tady se první hodinu vlastně nic neděje, nějaké to vykecávání a citové výlevy, pubertální mládež si přijde na své. Na druhé straně, občas se ve filmu objevila scéna kde jsem se celkem slušně bavil na účet hlavních postav. Ale tvůrci si za tu můžou sami, protože různé dialogy a směřování děje je tak neskutečně naivní a zábavně "hloupoučké", že jsem si až myslel že to je záměr a že se ve filmu kromě primárního děje skrývá i jakási vyšší vrstva, kdy byly do scénáře propašovány sarkastické narážky na sebe sama. Ale spíš ne. Prostě, co mělo fungovat jako hluboká citová a emoční podívaná to nefungovalo a výsledkem je opět plytké okecání kdejaké malichernosti. Takže, když jsem se po cca hodině a tři čtvrtě konečně těšil na arénu a na jatka, netušil jsem, že přijde jakási zmatená série boje, útěku, zase povídání si (tentokrát na pláži), zase útěku, zase boje (kde není žádná krev)... pak se udál "opravdu" nečekaný "zvrat" a byl konec. Sakra, kde je nějaké epické finále? Když už nic, tak to bylo alespoň v jedničce a dali se na to dělat vtipy. Byl jsem podveden! Už mám dost té neviditelné revoluce která se odehrává "kdesi". Dočkám se pokračování kde bude konečně Katniss střílet šípy do hlav přisluhovačů totalitního světa? Samotný závěr něco naznačuje, ale bojím se, že budu zase zklamán. Ale za tu srandu by to stát mohlo.

Ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl tak dobře udělaný psychologický thriller, který má i přes svoje pomalé a lineární vyprávěni nezpochybnitelné kvality filmového řemesla. Základem jsou velmi propracované charaktery, které divák postupně objevuje, ale stále nemá dostatek informací aby si vyvodil nějaké závěry. Druhá věc: depresivní a utahaná atmosféra vytváří to správné podhoubí pro velmi zajímavé scény, kdy jen čekáte co dalšího se na postavy ve filmu vyhrne. Žádné přehrávání ani nesmyslné výstupy se nekonají. Logika filmu je hodně nadprůměrně promyšlená, ale na konci vám dojde, že to až nějak moc dobře fungovalo a pár věcí mi přišlo trochu překombinovaných. Denis Villeneuve udělal film tak, že si dost zahrává s divákem, který chce další a další infromace ale film mu jich moc nedává. To je ale trochu dvojsečné. Na jednu stranu to udržuje tu depresivní atmosféru zmaru a beznaděje u hlavních postav, ale na druhou stranu to nezvládne udržet divákovu pozornost. Nicméně, to nejlepší se odehraje až v poslední třetině, kdy nastává skvělá hra nervů a velkého očekávání na rozuzlení. Tvůrci se zajímavě vyhnuli očekávanému "happy endu" a místo toho naservírují, pro většinu jistě neočekávaný konec s dost nejistým morálním "poučením".

Téměř dokonalá přehlídka brilantního sarkasmu v každé scéně, kombinovaného s potřebou se jednou za čas přiblble pousmát a nebo se jen pozastavit nad nějakou, vážně míněnou myšlenou. Ač to možná není na první pohled zřejmé, Scorsese film pojal velmi hluboce a zároveň s nejvyšší mírou ironie a "pohledu seshora". Když to shrnu, tak je to střídání scén "Na co se to sakra divám?, přes "To je ale sympaťák.", až po "To je ale svině." Scorsese si asi rád hraje s ohněm, protože každý si může tento film přebrat po svém a každý bude mít zřejmě pravdu, protože Vlk z Wall Street má v sobě zajímavě zakomponováno, že hranice mezi tím dobrý a špatným je neskutečně subjektivní. Zároveň se ale v některých momentech Scorsese trochu "utrhl ze řetězu" a nemyslím jen, že to podle mě přehnal s délkou. Bylo tam pár scén, které jsem úplně nechápal, ale možná jsem jen nepostřehl, nějaký náznak. Ale na druhou stranu, myslím že skloubit bizarní jízdu zdivočelých makléřů a zároveň se dostat i k dramatické lince děje vyžaduje hodně velký talent a jsem rád, že zde Scorsese nešlápl vedle. Jinak, DiCaprio se opět dostal na vrchol svých možností a nemyslím tím nic špatného, role mu sedla a nemám výhrad i ke castingu celkově. Vlk z Wall Street není komedie v pravém slova smyslu, spíše to je pokus o popsání úspěchu člověka. Zdola až na vrchol a zpět.

Jako není to vyloženě katastrofa, ale čekal jsem, že by to mohlo aspirovat alespoň na zábavnou letní jednohubku. Žel se tak nestalo. Nebudu tentokrát moc rýpat ve scénáři ani dlouze filozofovat nad životem a smrtí, ale neodpustím si poznámku k celkovému konceptu filmu. Koncept je dost nedomyšlený a zmatený. Jednou se film bere vážně a pak zase ne. Ta kombinace není obecně špatná, ale muselo by to držet pohromadě a fungovat (jako např. Men in Black), nicméně u R.I.P.D. se režisér nějak rozhodl, že bude diváka držet v jakém si "mezistavu" a když už je např. scéna, kde se odehrává velmi předvídatelný děj, tak tam šoupne úplně debilní a nudný dialog, který tam je jen a jen proto, že je potřeba něco říci. Zbytek děje a postav, to je taková plytká omáčka kolem, defakto nic zajímavého. Ona i,"chemie" mezi hlavní dvojicí fungovala tak na půl a nebýt několika málo vtipů, tak je to ještě o hvězdičku dolů. Akční scény jsou více méně klasika (za to je ta první hvězda).

Až opravdu přijde konec světa, to jediné, na čem mi bude opravdu záležet je, kde seženu pořádně vychlazený pivo! The World's End je plnokrevné sarkastické sci-fi, podobné tu už sakra dlouho nebylo a že bylo načase si pořádně vystřelit ze všech těch prorockých mega-spektáklů a vážně míněných, moralistických sci-fi pakáren. Ty mám taky rád, ale proč si jednou za čas nevystřelit do vlastních řad? Takže, The World's End má dosti bizarní děj, atmosféru a nakonec v závěru i celé rozuzlení příběhu, ale to z něj dělá bez nadsázky film pro fajnšmekry. Proč? Protože si nedělám iluze. Většina diváků tento film odsoudí jako něco neskutečně dementního. Jenže krása tohoto filmu tkví v těžko popsatelné "mystice", kdy se buddy komedie, přelévá do parodického sci-fi a naopak. Vyšší level té oné "mystiky" je tvořen hlavně v mnoha malých, propracovaných detailech, někdy jen několikasekundovým záběrem, dialogem nebo uspořádáním scény, ale vždy to stojí za to. Velice dobře se zde pracuje s charaktery postav, které jsou využity k vytvoření vážnější linie filmu, která ale bez problémů zapadá do celého konceptu a vytváří tak velice silný vztah s divákem. Sice má jít o komedii, ale humor v tomto filmu spočívá v konstantní lehce ironické náladě všech postav, včetně přihlouplých dialogů a laciného humoru, ale cítil jsem, že to tam patří a dohromady s neustále se měnícím tempem děje to krásně fungovalo až do samotného konce. Prostřední část filmu ale tak nějak nelogicky dějově stagnovala a měl jsem pocit, že zde asi chtěl režisér "lámat chleba" ale nějak se to nedostavilo. Každopádně Edgar Wright velmi dobře dokázal využít šílenosti Simona Pegga a zakomponovat to do podívané s dosti zajímavým průběhem, kdy nevíte co je myšleno vážně a co ne. No, vlastně nic není myšleno vážně, ale ta režisérova hravost je opravdu brilantní. Nečekejte příval hlášek a gagů, ale naopak promyšlenou chytrou "zápletku", kdy to nejlepší přijde až na konec, kdy doceníte velice úsměvnou sofistikovanost celého filmu.

Osobně jsem doufal, že se Pacific Rim bude blížit k typu filmu který budou děti milovat stejným způsobem, kterým jsem já naprosto oddaně sledoval Den nezávislosti. Těšil se z každého souboje dobra a zla (lidstvo vs. vetřelci), neskutečně jsem žral ty keci o odvaze a soudržnosti a i dnes po tolika letech to beru jako žánrovou klasiku, která se stala moji srdeční záležitostí. Bohužel, zůstalo jen u mého nevyslyšeného přání, protože Guillermo del Toro sice ukojí nejednoho technokratického fandu, ale jako celek film působí jako nepodařená mutace Godzilli a Transformerů. Já jsem si tu organicko-mechanickou řežbu fakt užíval a musím uznat cit pro detail kamery, výběru scén i krásného vizuálu. Ale čekal jsem víc. Především rovina s lidskými herci, kdy se řeší osud lidstva nebo nějaké lidské problémy totálně nefunguje a není to jen kvůli plytkému scénáři, ale herci jsou neskutečná polena a většinu emocí pohřbí nebo to prostě nedokáží dostatečně prodat. Toto celí příběh dost sráží, protože divák se nedokáže naladit na správnou vlnu a ve chvílích, kdy jde do tuhého prostě jen mávne rukou, protože mu na těch lidech ani moc nezáleží. Je to fakt škoda, protože náročnější divák pak zklamaně kroutí hlavou a v dějové lince nevidí téměř nic z čímž by se "srdečně" ztotožnil. Na druhou stranu trochu chápu, že nejsem, jakož to už hodně odrostlí divák ta pravá cílová skupina a že děti budou tak jako tak z filmu nadšené, děj se co děj. Guillermo del Toro se možná chtěl zavděčit všem, ale ve výsledku si ukousl neskutečný kus z pověstného koláče a jeho megapodívaná vyznívá paradoxně poněkud lacině a otupěle. Spíš než záměr udělat vážné sci-fi, kde jsou divoké souboje v moři a lidi plní klišé které se objevovalo v 90. letech, tak v tom vidím jeho režisérskou nezkušenost s tímto typem filmu.

Pokračování Já, padouch se celkem podařilo, jen tak tak, protože stačilo málo a mohl to být průšvih. Už od začátku je jasné, že to bude přehlídka dětinských vtípků a jiných animovaných blbůstek a měl jsem obavu zda to bude stačit na to, aby se z toho nestala trapná matlanina. Naštěstí má film dostatek sebeironie. Díky tomu, že si dělá legraci ze všeho, hlavně sám ze sebe, dokázal jsem se dostatečně zabavit téměř u většiny scén. S dějem si bohužel tvůrci moc práce nedali, spíše to vypadá, že plánovitě něco "spíchli" a jako hlavní tahák filmu plánovitě vybrali kombinaci roztomilosti, hlášek padoucha Grua a nespočitatelných vylomenin které předvádí Mimoni. Ale nelze tvůrcům dávat za zlé, že chtěli postavit animák na prvoplánovosti dětské taškařice, protože jim to celkem vyšlo a film záhadně drží pohromadě i přes svojí nedokonalost a zjevnou slepeninu rozličných nápadů. A na mě to bez problémů fungovalo, možná ne pořád, ale ve většině případů ano. Nicméně, doufám, že u třetího pokračování vytasí něco lepšího, co se dějové linky týče.

Celkem slušná žánrová jednohubka, která se téměř neliší od toho, co se točilo tak dvacet let zpátky. Možná jen trochu modernější. Už od začátku je z filmu cítit, že si chce u diváka "odkroutit" to svoje a nepouštět se do žádných promyšlenějších experimentů, včetně sofistikovanějšího scénáře. Jede se v očekávaných kolejí a jen občas je možné si zadumat co nám tam tvůrci šoupnou za scénu teď. K obsazení asi jen to, že Stallone je pořád ve formě a tyto vyzrálejší role mu fakt sednou. Arnold mu bohužel moc nestačí. Na druhou stranu, spojení této dvojce funguje velmi dobře a díky tomu je ve filmu několik opravdu povedených sarkasticko-hláškových scén, kdy jsem si s chutí zasmál. Ale to byla spíše výjimka, protože s humorem je to v tomto filmu hodně špatné a bohužel asi nějaký skrytý náznak ironie v jiných pasážích jsem nenašel. Atmosféra je hodně sterilní, postavy k divákovy odměřené. Nakonec ještě k logice a fungování "vesmíru" ve filmu: celí útěk je postaven na hodně "náhodách", nelze upřít pár fajn vychytaných nápadů, ale genialitu ze seriálu Prison Break nečekejte.

Paul Greengrass asi moc dobře tušil, že jeho film bude lidmi buď chápán jako bezostyšná pohádka o kapitánovi, který se "jen" řídil protokolem, nechal námořnictvo dělat svoji práci a hlavně si moc nehrát na hrdinu a snažit se to nějak přežít. A nebo bude jeho film chápán jako lineárně táhnoucí se napínavá podívaná s velice přesvědčivým Tomem Hanksem, který se své rove zhostil velice odpovědně a s Kapitánem si opravdu sedli. Režisér spojil oba dva pohledy a osobně si myslím, že to bylo správně rozhodnutí. Příběh má sice celkem tuctovou kostru, na které není skoro nic nabaleno, ale to je možná dobře, protože se film spíše opírá o jednotlivé scény ve kterých se dost tlačí na psychiku a atmosféra houstne každou větou. Na druhou stranu, občas to ujede a režisér chce divákovo "přikování" k obrazovce vyždímat až do dna. Výsledkem je poměrně dlouhé protahování, před očekávaným koncem a pak je najednou po všem. Nicméně, dějová linka s pirátstvím je zde velmi chytře propletena a je omezena jen na to, co by ve skutečnosti bylo pro běžné únosce a oběti to hlavní k řešení dané situace, takže žádné filozofování se nekoná. Greengrass se také obloukem vyhnul očekávanému klišé, kdy se postavy navzájem citově sbližují, což by v reálu asi nefungovalo. Naopak se postavy chovají více méně racionálně a občasné logické úskoky bych vysvětloval jako důsledek stresu a strachu. Abych to uzavřel: Kapitán Phillips rozhodně potěší každého kdo si potrpí na přesvědčivých hereckých výkonech zasazených do napínavé atmosféry nezvyklého prostředí.

Vyvážená porce poctivého "klasik" sci-fi s plnohodnotnými CGI bitvami, hi-tech vesmírnými loďmi na straně jedné a velmi povedenou psychologickou-emotivní linkou na straně druhé. Už od začátku táhne film nahoru ledově chladná atmosféra divákova očekávání a režisér mu ho dávkuje pěkně postupně. V podstatě všechny prvky, které jsem si u poctivého, neprvoplánového, promyšleného sci-fi vždy přál se zda objevili v opravdu hutné konzistenci. Ale označit Enderovu hru "jen" jako chytré sci-fi je poněkud nedostatečné, protože film velmi dobře chápe co je nejspíše v knize (nečetl jsem, jen odhaduji) myšleno jako morální hodnota kterou má divák (čtenář) pochopit a v hlavě s ní pracovat. Je opravdu štěstí, že měli tvůrci cit pro zachování autenticity postav a nadhled na příběhem a neudělali z toho pseudohrdinský guláš a nebo v ještě horším případě něco jako Hunger Games ve vesmíru. Dojem trochu kazí poněkud delší stopáž, trochu rychlejší skoky v přerodu chování postav a pár ne zrovna dobře zahraných scén (Harrison Ford bohužel už není to co dřív). Nicméně zbytek castingu hraje opravdu dobře a vidět tolik nových tváří bylo vítaným zpestřením. A závěr filmu je opravdu něco, co jsem fakt nečekal a ani na sekundu jsem si něco podobného prostě nepřipouštěl ale nezbylo jen zírat s otevřenou pusou. Výsledek: Naprostá spokojenost a určitě bych uvítal více scifáren podobného ražení.