Don82

Původně jsem myslel, že Oskara vyhrál nějaký lacině dojímavý snímek. Jak moc jsem se mýlil! 12 let v řetězech má neskutečně silný a emotivní styl vyprávění, kdy v podstatě každá scéna a dialog přiživuje onu smutně hloubavou atmosféru, ve které jsou postavy plné zmaru a bolesti. Opravdu jsem nečekal, že se podaří o tak důležitém období Amerických dějin natočit tak plnohodnotný a nezkreslující film s promyšlenými a prokreslenými postavami. Kromě dějového "čela", kdy film bez okolků popisuje, že pokud dnes považujeme otroctví za něco odporného, tak v té době to bylo něco zcela běžného, jako že se do obchodu chodí pro tabák, tak je citlivým ale zároveň hlubokým způsobem naznačována mentalita lidí, kteří chtějí ovládat druhé, mají zcela pokřivený systém hodnot a jejich téměř patologické lpění na nedotknutelnosti řádu otroctví jde zcela mimo běžný rámec lidství. A právě v tom film je film vynikající, v tom, že se snaží uchopit toto téma úplně od základů, takže divák pomocí různých náznaků a emotivních scén pochopí, že otroctví nebylo záležitostí několika majitelů plantáží, ale celospolečenský směr, který více méně vznikl jen pro to, aby bohatí byli ještě bohatší, kdy luxusu nebylo nikdy dost a na "nějaké lidi" se vůbec nebral ohled. Připomíná vám to něco? Až mrazivě vyzní představa, že některé elementy z otroctví jsou přítomny dodnes. To, jak se snímek komplexně a zároveň uvážlivě staví k tématu a představuje skvělé herecké výkony v kombinaci se silným autobiografickým příběhem, to z něj bez pochyby dělá filmem roku 2013.

Hlavní plus je to, že se na to moc pěkně dívalo: celkem promyšlený, vkusný a přiměřeně roztomilý svět do kterého je film zasazen mě opravdu bavil. Děj je více méně dětsky jednoduchý, což by zas tak nevadilo, ale to podstatné co jsem postrádal byl přesah příběhu i k dospělejším divákům a nějaké hlubší zamyšlení s nadhledem. Jako to poselství je tam jasné, ale tak nějak nevýrazné. Také mi vadilo, že si tvůrci nedali tu práci a nevymysleli trochu originálnější scénky a dialogy. Ono když po sté na někoho něco spadne nebo se znovu a znovu opakuje ten stejný gag se stejnou pointou, tak to po čase omrzí. Ve výsledku tedy nadprůměrný animák, s velmi podařeným vizuálem, trochou nadčasového humoru a tak nějak standardním průběhem děje.

Základní východisko děje, že Will je geniální a zároveň psychicky nevyrovnaný a "sympaticky" nepochopený je sice krásně jednoduché a více méně se mi líbilo ale celkový dojem z filmu mám ten, že jsem se dvě hodiny myšlenkově motal v kruhu. Občas byl sice náznak nějakého posunu ale pořád jsem cítil jaký si nevysvětlitelný odstup od postav a děje. Druhá věc nejasné vyznění téměř většiny scén: vždy je to o tom, že se má právě teď divák zamýšlet nad tím jak ten nebo ten chce pomoci, aby si Will všechno srovnal, následuje výměna názorů, občas "levný" vtípek, pak všechny Will vyfuckuje, jde se do baru nebo se dál vykládá v jiné lokaci... střih a jede se nové kolo. Po půl hodině mě toho přestalo bavit a ke konci filmu i mírně řečeno otravovat. Prostě jsem v tom neviděl žádný smysl. Neviděl jsem dovnitř postav a to je asi chyba, protože jinak ve filmu není nic, co by to zachraňovalo. Ani ta matematika tam skoro nebyla. Opravdu nevím, co si mám myslet, protože v některých chvílích jsem cítil, že se to lepší a zase si nacházím cestu k postavám, ale z nenadání bylo všechno pryč. Ale i to málo, co jsem si ve filmu užil bych vyzdvihl, jako zajímavé...ale bohužel osobně jsem se asi úplně minul s tím jak to dvojce Damon a Affleck mysleli.

Úžasná cestovatelská sága o tom, jak několik šílenců jelo přes Jižní Ameriku v polorozpadlých autech a na jedné staré motorce. Nejde jen o ten nápad, ale tím, že je divák u všeho co naši partu potká, má pocit že jel s nimi. Dokument je bezprostřední jak jen nejvíc může být, nikdo z výpravy si na nic nehraje a vše berou s humorem a to i když se nedaří a nervy pracují. Co je na tomto doku-seriálu tak výjimečné je, že se podařilo velice citlivě zkomponovat nádherné scenérie, cestovní záběry, záběry z ruční kamery, záběry s dialogy výpravy a to vše velmi živě a profesionálně sestříhat, tak že se divák rozhodně nenudí a vše si v klidu může vychutnat. Kromě toho má Trabantem Jižní Amerikou jisté "vyšší kouzlo", ve kterém je skryto i vše ostatní co z výpravy přímo vyplývá: když je nejhůř vždy se najdou lidé co ti pomohou a nebo to, že občas je dobré podívat se na svět z druhého konce planety.

Toto by se mělo pouštět minimálně na středních školách jako základní námět k diskuzi o kouření. Ivo Bystřičan si rozumně nehraje na Michaela Moora a nedělá ze sebe vševědoucího chytráka, ale s lehce ironickou formou ukazuje absurditu "svobody kouření". Jako zajímavý prvek snímku je, že se autor rozhodl s kouřením skončit a více se tak propojit tématem. Dokument je velmi svižný, Bystřičan neustále klade otázky a hledá možné odpovědi. Někdy úspěšně (někteří politici a lidé z poradny a zdravotnictví) a někdy neúspěšně (zástupci tabákové firmy). Divák je seznámen s neúprosnými fakty, které prostě nemůžou někoho nechat na pochybách, že kouření že vážný společenský problém a že by stát měl pro ochranu obyvatel dělat více. Ale paradoxně, i když je to komplexní problém, tak příčiny jsou vlastně zcela evidentní. To popisuje i psycholog v dokumentu, že většina kuřáků začíná v dětství a v dospělosti pokračuje. Otázka: Je možné u dětí mluvit o svobodné volbě, když zcela evidentně selhává úloha rodičů, státu a společnosti aby jim více než jasně vysvětlila, že kouření má špatný vliv na jejich zdraví? Reklama na cigarety je zakázaná, tak kde to tedy ty děti vidí? U rodičů! Ale čemu se vlastně divím? Když se pak v televizi po sté objeví nejslavnější kuřák a senátor Kubera a vysvětluje, že lidé umírají při pádu z koně a že zákaz jízdy na koních taky nechystá!? A ten neustále opakující se argument, že kouřit je svobodná vůle! Ano svobodná vůle je zničit si zdraví, a nechat na tom vydělat miliardy tabákovým společnostem ale ať se kuřáci přestanou schovávat za "svobodu" a jednoduše si přiznají, že je to jejich hloupost, že je strhlo okolí a že je to slabost když neumí přestat. Dokument je spíše osobním pohledem Bystřičana, než nějakou hlubší sondou, ale i to co přináší myslím stačí na to, aby o daném problému řeklo poměrně dost. Ještě jednou pro ty, co se považují za dospělé, rozumné a svéprávné: Kouřit je IRACIONÁLNÍ!

Tak nějak jsem nevěděl, co od toho čekat, ale nakonec jsem byl překvapen velmi povedenou směsicí bláznivých nápadů, skvělých hlášek a vypiplané "animace" (ve skutečnosti jde o reálné Lego), že jsem ani nepostřehl, že je to přeci jen pořád film spíše pro děti. Lego Movie je především ukázkou toho, že jde stále udělat více méně chytlavý příběh pro animovaný film v době, když už Pixar s ničím nadupaným pár let nepřišel. V tomto filmu jsou dvě roviny: první je o cool scénách s kostičkami. Ty jsou opravdu skvěle udělané a je vidět, že si dali dost práce aby to vypadalo, že máte skutečné postavičky před sebou. Druhá rovina, je řekl bych pro větší diváky, kteří už s Lega vyrostli, a chtějí něco víc a zde na scénu přichází mnoho odkazů na známé filmy a pop-kulturní symboly. Zkrátka každý si přijde na své. Pojivem mezi těmito dvěma rovinami je zde jaké si "vyšší dobro" které pomalu prostupuje dějem a graduje v poslední 3/4 filmu. V závěru samotného filmu se objevuje ještě jedna rovina, která mění pointu celého filmu, ale to zde nebudu prozrazovat. Musím říci, že si tvůrci pěkně pohráli s divákem, ale řekl bych že to udělali dobře, vlastně mi to celé zpětně "secvaklo" a ve výsledku to funguje. Jen jsem měl trochu problém s tím, jak se ve filmu pracuje s dynamiku děje a tempem obecně. Dost se zde přebíhá od šílených scén, kde se něco staví, boří a zpívá do hard techna a naopak jsou scény kde se vlastně nic neděje a jsou zde jen pro ty hlášky. Teoreticky je to ok, ale občas se prostě neudrželo tempo a některé prvky děje byly tak nějak zbytečně navíc. Samotný příběh mě zas až tak, když to hodně (!) přeženu nebavil protože má dost primitivní základy. Ale opět: v kombinaci s dříve řečeným je to pořád super zábava, nic nemusíte řešit, tak proč si to neužít?

Musím říct, že jsem minimálně první polovinu byl díky fakt husté atmosféře přikován k obrazovce a čekal, kam se bude děj ubírat. Řekněme že námět je sice slepenina více filmů, ale jako kostra děje celkem funguje a i Liam Neeson hraje super utahaného drsňáka, což sem pasuje opravdu dobře. Problémem, ale je, že se filmu nepodaří udržet tempo děje a hustá atmosféra se postupně rozplývá a ke konci je cítit klišé na sto honů. V poslední fázi filmu mě asi nejvíce zajímalo, kdo to tady je ten "neviditelný terorista". Napadala mě spousta bizarních možnosti, a bavil jsem se tím, které jsou alespoň trochu reálné a které jsou úplně šílené, a díky tomu, že logika filmu nepokrývá úplně všechny detaily, tak si může divák myslet více méně cokoli a stejně by to tam pasovalo. No závěr zde komentovat nebudu, ale pro mne už byl hodně za hranicí toho, co bych ještě unesl. Nicméně, film má v několika scénách opravdu originální prvky a dokazuje využít toho kouzla stísněných prostor letadla. Co jsem ale nerozdýchal, byla neskutečně zbytečná postava, kterou nepřesvědčivě hrála Julianne Moore. Ve výsledku tedy jde o zajímavý žánrový počin s lehce nadprůměrným hodnocením a ten závěr asi sedne každému jinak.

Další super speciál, ale musím dát jen 3* protože mě vadilo, že se tolik času ztratilo na blbostech co s cestou nebo auty vůbec nesouviselo a v některých scénách se jen tak plácalo. Raději bych viděl více úkolů s auty a nebo se více věnovat cestě. Jinak jde ale o nadprůměrný cestovatelský speciál s několika opravdu super vtipnými scénky, nejlepší je scéna s navijákem. Nejlepší část cesty je bez pochyby až závěr u v horách Kašmíru.

Problémem tohoto filmu vlastně je, jak moc toho o Stevu Jobsovi víte, nebo resp. nevíte. Podle toho se pak může celé vyznění filmu podstatně měnit. Rozhodně nejsem znalec jeho života ale četl jsem pár článků o době, kdy vznikaly první počítače pro běžné lidi a mezi nimi se rodila i malá firmička Apple. Ke skutečnému Steavu Jobsovy asi jen toto: rozhodně mu nelze upřít inovativní myšlenky, díky kterým přinesl zcela nové funkce a principy, které už dnes pokládáme za samozřejmé. Nicméně, vždy je zde druhá strana: problematické prosazování "nehmotných" myšlenek na úkor zisku, nejasné spory o autorství, např. to, že Jobs okopíroval myšlenku grafického rozhraní od Xeroxu (to ve filmu bohužel není), který na tom pracoval 10 let, je dnes již téměř jisté. Možná místo okopíroval, můžeme napsat, že se tím jen inspiroval a že využil toho, že Xerox nedokázal svoje myšlenky přinést na trh dříve. Kdo je první a originální, bere vše. A v podstatě o něčem takovém je celí Apple a myšlení Jobse. Ve filmu to je i přiznáno, že Jobs je v první řadě obchodník a jestli si někdo zaslouží obdiv za technické inovace, tak je to především Wozniak. Osobně nejsem člověk co by Apple přímo nesnášel, nicméně, chápu názor mnohých, že se na Jobse díváme až moc "božsky", i když je zde mnoho dalších lidí kteří svými geniálními myšlenkami obohatily počítačový průmysl. Druhá věc je i psychologická stránka člověka, Jobs šel umanutě po svém vysněném produktu nehledě na lidi, kteří třeba měli jen trochu jiný názor a ke kterým se choval hrozně. A to neplatí jen o práci, ale i o osobním životě. Bál jsem se, že ve filmu bude Jobs vykreslen jako počítačový bůh, ale naštěstí je PR Applu drženo celkem na uzdě. Bohužel viditelnou slabinou je, že v mnoha scénách Ashton Kutcher znatelně "přehrává" a ždímá emoce kde se jen dá, neměl jsem více méně problém se do jednotlivých scén vžít i společně s dalšími postavami, ale měl jsem neosobní pocit k Jobsovi, jako by byl jen nějaká vymyšlená postavička pro tento film. Co se scénáře a režie týče, občas se takříkajíc "tlačí na pilu", ale je zde snaha o co největší a přirozené přiblížení vnitřních pocitů Jobse směrem k divákovy. Opět je zde problém, že nevím, jak moc jsou dialogy co postava Jobse ve filmu říká reálné. To se vlastně dá říci o všech dalších aspektech filmu, kdy se reálná předloha střetává s "pohádkovostí" Hollywoodu. Jako nedělám si iluze, že pro Apple fans je tento film opravdu dar z nebes, ale osobně jsem nakonec došel k názoru že se v mnoha ohledech jedno s průměrný film, který postrádá možná trochu více pokory.

Tak toto bylo slušné peklo! Hudební masakry ve velkém. Bohdan Bláhovec se ani nemusel příliš snažit, protože toto je jeden z těch dokumentů kdy prostě stačí postavit kameru a jisté osoby se před ní předvedou bez problémů sami. Na druhou stranu, dokument obsahuje dost "citlivý" materiál, že se až divím, že "pan manažer" dal vůbec dal souhlas s tím, že se to zveřejní. Show! tedy sleduje zákulisí dívčí skupiny 5Angels. Na první pohled se zdá, že holky to baví, manažer se raduje nad penízky a slávou, rodičům to nevadí, takže kde je problém? Odpověď je možné nenápadně odečíst z chování holek, když zrovna nevystupují. Manažer a otec jedné z nich, totiž úplně odstranil všechno lidské a udělal z lidských bytostí obyčejné zboží. Ještě větší problém, ale je, že si to nikdo nechce připustit! Vůbec nikdo. Lístky na koncert jsou prodané, všichni se baví a nikdo nevidí za oponu, kdy je úspěch a splněný sen o velké slávě v hudební branži vykoupen neustálým komandováním a nerudností manažera skupiny. V dokumentu tak nastávají situace, kdy jsou dívky úkolovány jako nějaké mechanické stroje, jen aby bylo víc vidět logo sponzora, nebo se více vtírat do přízně pseudohvězd ve stylu Michala Davida a Absolonové. "Jsi kůl, máš pro nás cenu. Nejsi kůl? Vypadni!" Nejsmutnější na tom je, že se nejvíce odcizuje otec od dcery a místo trávení času s ní, cynicky plánuje jak co nejvíce zpeněžit snahu několika holek, kterým to asi už dochází, ale nejde vystoupit z rozjetého vlaku. Bohdan Bláhovec má velmi dobrý cit pro výběr scén, kdy např. dlouhý, půl minutový záběr, ve kterém navíc zazní nějaká neskutečně trefná "hláška" vydá za několik desítek minut vysvětlování a komentování. Trochu mi to připomíná styl Klusáka a Remundy. V dokumentu nezazní žádná protistrana, ale je to možná dobře, protože laciné moralizování je to poslední co by zde divák chtěl. Ale něco prohnilého je v českém, šoubyznysu: pomyslným vrcholem dokumentu jsou přípravy na jakýsi muzikál, kde bude kromě 5Angels, Michala Davida vystupovat i Pepa Vojtek a režii dělá... Filip Renč! Pan režisér si ještě nahoní ego tím, že po zkoušce přijde do šatny ponížit kasting tím, že řekne "že nic horšího ještě neviděl a že kdyby se toto stalo na premiéře, tak že by se na to vykašlal". "Na co jsou asi zkoušky, ty debile", pomyslel jsem si. A takových to a podobných scén, kdy si říkáte "Cože?" a zároveň se stydíte za ty holky, jako kdyby jste tam byli s nima je v dokumentu více. Bláhovec tedy do dění nijak nevstupuje, a nechává ty absurdity tak krásně vyznít, že musím uznat jeho um v tom udělat kvalitní dokument.