Israha

Israha

Oživlá Apokalypsa

okres Vsetín

6 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 29.5.2019  11:25
    Syn temnoty (2019)
    ***

    Nápaditá žánrová mixáž uchopena naprosto základním, neinovujícím a režijně sterilním způsobem. Generické scény poznávání vlastních schopností střídají generické strašící scény, hlavní postava je jen dalším divným děckem, ty zbylé jsou figurkami bez charakterů. Do mírného nadprůměru posílá tento po všech stránkách obyčejný film pouze svižný styl vyprávění a poctivě využitý Rkový rating, přetavený do explicitních, nepříjemných, ale nikoliv samoúčelných krvavých scén. Jinak ale divák, který někdy viděl aspoň jeden superhrdinský origin a aspoň jeden horror na téma "creepy kid", vynecháním Brightburn o zhola nic nepřijde.

    • 19.5.2019  14:29
    Phantasm (1979)
    ***

    Nadšenecky béčkový trippy maglajz bez děje a sympatických postav, u kterého výsledný efekt na diváka závisí pouze a jen na tom, jestli mu sedne jeho specifická atmosféra. U mě to zafungovalo tak napůl. Začátek byl skvělý, paranoia vyvolaná narůstajícím vlivem něčeho zlého vedly ke zvláštně příjemnému mrazení v zádech...ale film se nakonec rozplizne do bláznivého sledu surreálných sekvencí, jejichž vizuální nápaditost ovšem zůstává dosti za očekáváním a z jejichž podivnosti se spíš rozpačitě škrábete na hlavě, než že by působily nějaký neklid či úzkost. A fanoušky žánru ceněná postava Tall Mana zprvu působí zlověstně, ale nakonec se z ní stane tak trochu karikatura. Otevřeně přiznávám, že u Phantasm jeho kultovní status příliš nechápu.

    • 19.5.2019  13:01

    Zvířecí horror, který je od chvíle, co se invaze pavouků naplno rozjede, nebál bych se říct vynikající, ovšem jako celek trpí na příliš dlouhou expozici, která nabízí jen vztahové a pavědecké tlachání, a semtam slídícího sklípkana, který nemůže zneklidnit ani napnout nikoho jiného kromě extrémích arachnofobiků. Řemeslně dobrý a slušným herectvím podpořený film, který však kvůli výše zmíněným aspektům ne zcela naplňuje žánrová očekávání.

    • 16.5.2019  16:36

    Ishiro Honda si se svými kaiju "svěřenci" často zkoušel užít trochu legrace a v půlce šedesátých let už zápasil i se skromnějšími rozpočty, ale jeho filmy nikdy neztratily punc velkolepých, osudově působících příběhů. Jeho nástupce Jun Fukuda vzal Godzillu na výpravu do vod pokleslých béček, a hned jeho první zářez - Godzilla vs. The Sea Monster, je toho typickým příkladem. Analogie se starými bondovkami mě u tohoto snímku napadla také, je to v prvé řadě dobrodružný film, ve kterém monstra a jejich aktivita zase jednou jsou na vedlejší koleji, a jak z nich, tak z mnoha lidských protagonistů se stali svým způsobem klauni. Ebirah, Horror of the Deep není satirická rýpavá sranda jako King Kong vs. Godzilla, ale spíš cíleně přihlouplá blbinka s letně působícím vizuálem a velmi odlehčeným tónem, v níž jsou kaiju nikoliv už metaforickými obrazy traumat lidstva či hrozivými silami přírody, které se někdy, když se jim chce, postaví na naši stranu, ale prostými přerostlými zvířátky, hravými, ale kvůli své velikosti a neohrabanosti i poněkud nebezpečnými. Což, nutno přiznat, chvílemi není úplně špatná zábava campového ražení. Ale Fukuda zkrátka takový talent, jako Honda, nebyl...

    • 13.5.2019  17:38

    Reklamní kampaň na Emmerichova Godzillu byla tehdy v 98 vpravdě monstrózní a byť se tehdy kaiju filmy globálně vrátit na výsluní nepodařilo, alespoň se obnovilo povědomí širšího okruhu diváků o tomto subžánru. Tento dokument (odvysílaný ve své době dokonce i pozdně večerních hodinách na ČT2) měl za úkol přiblížit běžnému publiku fenomén monster movies od jeho počátku v podobě King Konga, Ztraceného světa a Gertieho the Dinosaura až po (tehdejší) vrchol v podobě Jurského Parku a amerického Godzilly. Tehdy jsem to na nahrané VHSce hltal snad každých 14 dní a považuji právě tento snímek za onen zlom, který ze mě udělal skalního fanouška filmových nestvůr...ale jeho objektivní kvality jsou pofidérní. Věnuje se sice poměrně širokému spektru filmů - japonská kaiju eiga, harryhausenovky, padesátkové monster movies, "lost world" variace a dokonce i různé fantasy věci s draky a podobnou verbeží, ale spíš se jedná o jakýsi neuspořádaný přehled toho, co v žánru vyšlo, bez ucelenějšího konceptu a přidané hodnoty. Konkrétně třeba části o Godzillovi jsou velmi nekompletní a existence některých filmů je zcela ignorována. Jako ukázka toho, na co vše se, pokud fandíte monstrům ve filmu, můžete podívat, je tahle vlastně spíš komentovaná kompilace, než dokument, výborná...pokud se chcete dozvědět něco nového a podrobnějšího, hledejte jinde. A hlavně neshánějtě (doufejme už ztracenou) dabovanou verzi z ČT, kde afektovaný dabér navzdory titulku "King of the Monsters" řve na celé kolo "Godzilla, královna příšer!!!" (mimo jiné) :D

    • 13.5.2019  17:16

    Pilotní film k sérii Ultraman Cosmos a po pár desítkách let návrat k Ultramanovi coby produktu především pro malé děti. Pro ně se jedná nakonec o poměrně solidní podívanou, je to dobrodružné, ne moc násilné, přiměřeně akční a celkově takové laskavě uvolněné a s důrazem na poučné vyznění (ale přitom ne křečovitě infantilní, jako bývali Ultramani v sedmdesátkách). Pro fanoušky klasického tokusatsu a Ultraman nerdy ovšem nic moc, jednak se to vůbec ani nesnaží nabídnout v rámci série cokoliv nového a ruku na srdce - degradovat zlovolnou rasu intergalaktických dobyvatelů do podoby jakýchsi napravených mesiášů ochrany přírody, proti nimž se bojuje ukolébavkami, je...ne úplně to, co chcete vidět. Navíc zamrzí dominance levných CGI efektů nad klasickými ručně dělanými triky, které vždy byly poznávacím znamením Ultramana. Nicméně pokud chcete svého malého potomka zasvětit tajům japonské kaiju eiga a nechcete mu pomotat hlavu nějakou bláznivou šíleností nebo ho zahltit zběsilou akcí a či zneklidnit temným příběhem, je tento prequel Ultramana Cosmose (a také ve stejném duchu navazující seriál) docela vhodnou volbou.

    • 13.5.2019  17:03
    Vražedná zátoka (TV film) (2018)
    **

    Televizní pokus o vážně míněný žraločí survival ve stylu Open Water, The Reef nebo nejnověji Shallows. Relativní výhodou je, že v tomhle ranku se i s hodně omezeným rozpočtem dá udělat dost muziky, jenže na to je potřeba mít buď hereckého tahouna, který prodá boj o přežití své postavy, nebo zručnou režii, která umí kouzlit s atmosférou, a nebo aspoň kreativní nápady na nějaké nervy drásající či odpuzující scény. A nic z toho Frenzy naneštěstí nemá. Dějové pozadí je plytké, napětí a feeling ohrožení života nikde (tím spíš, že je vše neustále rušeno otravnými flashbacky, aby se nafoukla stopáž), a že by se hercům nějak dařilo vytvářet náklonnosti k jejich postavám a touhu fandit jim v boji o přežití, to už vůbec ne. Zůstává tedy po všech stránkách průměrný a nevýrazný žraločí survival, na kterém je v konečném pohledu asi nejzábavnější fakt, jak se postavám vždy "náhodou" objeví po ruce nějaká rekvizita (čti scénáristická berlička) pro posun příběhu. A srandovní způsoby usmrcení žraloků. Rána šutrákem do hlavy byla brutus, ale ta finální (a po delší době zas docela zábavná) parafráze Čelistí mě rozesmála už úplně. Pak je otázkou, jestli má tohle survival film mít za cíl...

    • 11.5.2019  16:15

    Invasion of the Astro-Monster aneb poprvé v historii není film, ve kterém účinkuje Godzilla, v prvé řadě katastrofickým kaiju spektáklem, a monstra samotná se v něm ocitají až na vedlejší koleji. V tomto šedesátkovém japonském bijáku jsou kaiju už jakousi "běžnou" součástí fiktivního světa a dějový oblouk se kolem nich netočí, pouze je využívá jako jedny z prostředků svého progresu. Centrální fokus je zde na klasickou invazní sci-fi epiku, která už dnešním úhlem pohledu působí poněkud banálně, ale Ishiro Honda také tentokrát (a opět s omezeným rozpočtem a tudíž skromnějšími trikovými sekvencemi), i když si zase neodpustil rozpustilé blbnutí ve scénách s monstry, zvládá filmu vtisknout charakteristický feeling dobového blockbusteru, a i přes poměrně strohou výpravu vytváří efekt jakéhosi kovového chladu, neklidu a tísně, čímž krásně evokuje pointu příběhu o setkání s neznámým nepřátelským životem v hlubinách vesmíru. A výsledkem je pak film, který, byť lákaje na další bláznivou kaiju rubačku, velmi dobře funguje i s velmi limitovanou stopáží scén se samotnými monstry, a díky přítomnosti amerického herce v jedné z hlavních rolí se stává o něco stravitelnějším i pro běžného západního diváka.

    • 7.5.2019  17:51

    Spotřební duchařina pro teenagery a středoproudé diváky, kterým jinak horrory přijdou už přes čáru. Formálně solidní, ale zcela suché a generické strašení, ve kterém všechno funguje tak nějak napůl, ať už se bavíme o příběhu, vizuální stránce, atmosféře, lekačkách, vlastně čemkoliv. Filmy tohohle ražení mají štěstí, že příliš nestojí, a současná popularita žánru jim výdělky zaručí, ale jejich tupá neinvenční rutinnost brzy většinu diváků nevyhnutelně odradí. Nálepka ConjuringVerse a Wanova produkce jsou pro La Llorona lákavými reklamními triky, a diváky se pomocí nich podařilo natáhnout do kin úspěšně, ale ani jedno, ani druhé na konečné podobě filmu není skoro patrné. Výsledkem je pak ještě větší zklamání, než nedávná The Nun, a nejslabší příspěvek do Wanova horrorového vesmíru, dokonce i v porovnání s první Annabelle. Vlastně ani nevím, proč na tyhle druhy filmů do kina ještě chodím, nejspíš asi ze setrvačnosti a lásky k žánru...

    • 6.5.2019  13:05

    Velmi důležitý díl godzillí série. Poprvé došlo k expanzi příběhů nejslavnějšího monstra světa i za hranice planety Země, poprvé se na scéně objevil King Ghidorah, který se pak během let stal úhlavním nepřítelem Godzilly, a Godzilla samotný byl poprvé v historii oproštěn role veskre záporné, zlovolné entity, a stal se něčím, co dnes nazýváme "antihrdina". Na filmu, který se pokoušel o sci-fi epiku, velkolepé interakce monster a ambiciózní krimi zápletku, se však žel poněkud podepsal nižší rozpočet (není divu, když předchozí díl série, Mothra vs. Godzilla, vyšel v tentýž rok). Vidět je to zejména na chudším množství trikových záběrů a častém vypomáhání si výplňovými dialogy, celkově se úplně nepodařilo přenést kataklyzmický nádech zápletky do vizuální podoby. První kaiju se objevuje až po zhruba půlhodině, a kdo se, navnazen veskrze vážně míněnou prezentací filmu, těší na grandiozní finální souboj, bude zklamán, protože šarvátky monster jsou stvárněny jako rozpustilé taškařice a se seriózním tónem příběhu moc nekorespondují. Ishiro Honda však i přes tyto skutečnosti drží otěže filmu pevně v rukou, nepouští se schématu sci-fi velkofilmu a nenechá Ghidorah, the Three-Headed Monster sklouznout na úroveň přiznaně bláznivých brakových žánrovek, i když výsledek je pak zároveň docela působivý, ale stejně tak i kouzelně naivní.

    • 4.5.2019  16:27
    Land Shark (2017)
    *

    Tohle mě nudí. Mám rád pošahané, ulítlé béčkové trashe, které otevřeně přiznávají komediální ladění a srší z nich ironický podtón, ale tady byl na programu umolousaně nudný film na technické úrovni lepší amatéřiny. Jako fajn, gumovej žralok a (nepříliš přesvědčivá) umělá krev v době špatného CGI potěší, to bylo správně retro. Ale ten blatantní nedostatek kreativity a úporné vezení se na dějové dráze každého druhého nature amok béčka jsou o ničem. Ty "zábavně" špatné triky a herecké výkony jsou možná jistým způsobem roztomilé, ale to by jich muselo být víc na úkor otravné dialogové vaty, která tedy věru neskýtá kdovíjaké potěšení. Poloniův předchozí sharksploitation snímek Sharkenstein byl taky obludnost, ale aspoň měl nápad a určitou míru sebeuvědomělosti, zato Land Shark pak nedokáže skoro vůbec bavit ani svou nekvalitou.

    • 3.5.2019  19:25
    Shark Exorcist (2015)
    odpad!

    Co má společného Shark Exorcist se skutečnou obětí útoku žraloka? Obojí nemá hlavu ani patu. Tenhle sharksploitation se kvalitou zpracování a početností ne úplně pohledných aktérek podobá průměrnému pornu, ale v pornu aspoň nakonec dojde na nějakou akci. A těch scén útoků žraloka je tam tak zhruba stejně. O několik levelů horší, než většina SyFy filmů z Sharknado týdnů. Zabít tímto způsobem tak lahůdkově dementní nápad, jakým je mix žraločího horroru a Exorcisty, je v jistém slova smyslu trestuhodná záležitost. Nejhorší je, že ten film je celkově tak únavný, hnusný a nesympatický, že to nezachrání ani obligátní snaha si ze sebe dělat srandu a ukazování, jak moc byli tvůrci nad věcí.

    • 1.5.2019  15:40

    Deset let po destruktivním entrée Godzilly na kinematografickou scénu se jeho duchovní otec Ishiro Honda rozhodl navrátit do příběhů Krále monster sociálně kritický podtext. Krom zahrávání si s jadernou energií to dostává "sežrat" také lakomství a honba za pěnězi, a celkově také nešetrný přístup lidí k přírodě. Velký obrat oproti King Kong vs. Godzilla, což byla ve své podstatě spíš komedie. Mothra vs. Godzilla však své myšlenky prezentuje s určitým nadhledem, ve formě vhodné pro celou rodinu, na míle vzdálené pochmurné apokalyptičnosti původního filmu z r. 1954. Stále se jedná o v zásadě vážně míněný film, který už ale např. v poněkud legračně pojaté choreografii soubojů monster naznačuje budoucí směřování godzillí série směrem k žánrovkám, jejichž hlavním a často také jediným úkolem je bavit. Celkové vyzněn nicméně dává důraz spíš na postavy a příběh, než na trikové sekvence destrukčních scén a soubojů. To vše ve spojení s obecnou technickou a řemeslnou kvalitou dává do kupy film, který je výrazným světlým bodem nejen v Godzilla sérii, ale obecně v kaiju žánru, a je jeden z mála ceněn jak skalními fanoušky, tak širší diváckou obcí. Osobně sice tento díl nemám vyloženě v oblibě, ale kvalitu jeho zpracování po opakovaných shlédnutích docenit musím.

    • 1.5.2019  11:34

    Příklon k mainstream horroru je u této nové adaptace Pet Sematary výrazný. Lekačky, prvoplánové vizuální strašení (viz průvod maskovaných dětí), rychlé tempo vyprávění, úprava některých elementů předlohy. Nevidím v tom však zas takový problém, protože esence Kingova díla zde víceméně podchycena byla. Vzhledem k omezené stopáži to sice poněkud postrádá gradaci, ale ten zprvu letmý, ale čím dál méně vyhnutelný propad do pařátů nadpřirozeného zla se podařilo vykreslit téměř na výbornou. Sice za využití spíše těch běžnějších a stereotypnějších horrorových postupů, ale přece. Poslední třetina filmu navíc sebevědomě neuhýbá a nechá diváka v hustém bahně zneklidňujících výjevů a pocitů pořádně vydusit, bez "úlevových" scén, které by tříštily atmosféru. Nakonec tak dostáváme film, který je určen spíše běžnému divákovi, ale sympaticky pamatuje i na žánrové nadšence. O tom, jestli jde o dostatečně dobré zpracování Kingovy knihy, se nyní úplně nebavme...věci, které v psané formě fungují, by vizuálně tolik atraktivní nebyly.

    • 27.4.2019  12:13

    Endgame to měl ve své podstatě strašně složité. Jeho úkolem bylo završit více než dvacetidílnou epickou ságu a ještě ke všemu překonat Infinity War, který byl definicí ultimátního filmového crossoveru. Russovci pochopili, že cesta nevede směrem "podruhé totéž, jen všeho víc", a poslední Avengeři fungují dokonale právě proto, že jsou "jiní". První třetina ukazuje ve velmi pochmurném a komorním duchu, že události z IW mají dopad nejen na univerzum jako takové, ale také na psychiky těch, kteří je svým selháním dopustili. Ukáže se, že všichni ti cool týpci se superschopnostmi, v hi-tech oblecích a mimozemskou DNA jsou životné charaktery, které cítí a prožívají. To, co se stalo, se na nich hluboce podepsalo. A divák to začne prožívat s nimi. Druhá třetina je pak monstrózním fanouškovským servisem, který elegantně kombinuje leckdy až přiblblé fórky se silnými "closure" momenty a jasně divákovi říká: "My, milovníci Marvelu, ti zde tobě, milovníkovi Marvelu, chceme udělat radost".A pak se to zakončí totálně megalomanskou závěrečnou bitvou, která svým rozsahem a vizuálním stvárněním opravdu dokáže zarazit do sedačky a zpomalit dechovou frekvenci. A najednou to skončí, staří známí se rozloučí a předají štafetu svým náhradníkům (na rozdíl od IW, kde byl prostor pro jednotlivé postavy víceméně rovnoměrně rozložen, se zde dění věnuje především těm, které odcházejí)....a je z toho tak nějak melancholicky smutno, ale dostavuje se i pocit uspokojení. Jedna éra skončila, další přijde, ale už bude jiná. A Endgame tuto končící éru uzavřelo vlastně nejlépe, jak to šlo. Myslím si, že Infinity War jako takový je ZÁBAVNĚJŠÍ film...rychlejší, barevnější, víc útočící na první signální. Endgame je pak spíš sešupem z vrcholu do poklidné cílové rovinky, kde se dostaví naplnění z uplynulé cesty. Feige a spol. to dokázali. Vytvořili filmovou franšízu, která bude transcendovat generace, jako kdysi Star Wars, a její první etapu zakončili tím nejvelkolepějším možným způsobem.

    • 21.4.2019  19:04

    Jako fajn, hrůzoptáci jsou pro ekohorror (a vlastně filmy obecně) sympaticky neokoukanými aktéry. Vzpomenu si na Cestu do pravěku, Harryhausenův Mysterious Island a pár dílu Primeval, a tím jsme jejich kariéru ve filmovém byznysu nejspíše kompletně shrnuli. Škoda, že všechno ostatní krom "záporáka" je zde složeno z totálních prefabrikátů žánrových stereotypů, kterým chybí styl, nápad a koření. Upřímně - aby nejzábavnějším (či dost možná jediným aspoň trochu zábavným) aspektem filmu byla parodicky stvárněná postava hloupé blondýny, to je sakra málo. Tenhle sériově vyráběný brak nemá duši, a obsazení béčkových pseudoikon Evigana s Easterbrook a pár docela zábavně vypointovaných killů to nemá šanci zachránit.

    • 21.4.2019  18:52
    Transport (1996)
    ***

    Jeden z VHSkových kultů, který se svého času válel v sekci dobrodružných filmů vedle Jurského Parku...to pak byl na základní školu docházející Israha překvapený, co si to půjčil. Má to veškeré atributy typického devadesátkového béčka, které nepobralo moc kvality a je pojato dosti odlehčeně, ale všichni zúčastnění se i při vědomí, co za kravinu vlastně natáčejí, snaží alespoň hrát to, že to berou vážně. Stejně jako Carnosaur 2 je i trojka převážně interiérová, ale tentokrát akčnější, krvavější, nahláškovanější a hlavně pojatá tak nějak více srdcařsky, ne jako spotřební zboží pro přehlcený trh, kde si může každý natočit a vydat prakticky cokoliv. A právě díky tomuhle jsou tyhle levné, trashové žánrovky z tehdejší doby tak nějak celkově lepší, než většina toho, co se v této škatulce točí dnes, a to i když zahodíme efekt nostalgie a díváme se v soudobém kontextu.

    • 20.4.2019  11:42
    Carnosaur 2 (1995)
    **

    Horší, než první díl. Méně krvavé, rutinérštější a celkově jakési upachtěné, takže kopírování dějové linie z Vetřelců často mlátí do obličeje víc, než by bylo zdrávo. A asi největším nedostatkem je nadměrná ukecanost. Akční scény jsou krátké a sporadické, po většinu stopáže se jen řeční a bloumá tam a zpět po interiérech. Sice to má celkem spád a devadesátková patina béčkového přehrávání a naivně udělaných triků má své kouzlo, ale jako celek je to zcela zaměnitelné. Určitě nejslabší část trilogie.

    • 19.4.2019  18:51
    Shazam! (2019)
    ****

    Shazam! je překvapivě daleko lepší, než by superhrdinský origin stylizovaný do rodinné komedie na papíře měl být. Sandberg ho režíruje stylem "na jistotu", ale velmi poctivě, a chytře se vyhýbá opulentní akci a osudové epice (které mu moc nejdou), přičemž se soustředí na silné stránky a dává jim vyniknout. Většina vtípků funguje, geekovské rýpání do supehrdinských stereotypů organicky zapadá do budování zápletky a nepůsobí samoúčelně, protagonisti jsou navzdory dětskému věku sympatičtí, a v Zachary Levim má film až nečekaně silného hereckého tahouna. Kvituju také stálé udržování veselého, necynického nadhledu, a funkčnost dojemných scén díky jejich nesklouznutí do cukrkandlového patosu. Trochu pokulhává kvalita záporáka (coby postavy, Strong ho hraje vcelku solidně) a akce, byť přehledná a kvalitně otrikovaná, poněkud postrádá nápad a dynamiku. Ale na to, jaká je ten film ve své podstatě blbost, s přehledem nabízí vyváženou porci zábavy jak menším dětem v doprovodu rodičů, tak nerdy teenagerům, co hltají komiksy, a nebude vysloveně urážet ani dospělé diváky. Komiksový blockbuster může fungovat i v poloze rodinné komedie, Shazam! je toho důkazem, a jeho (už téměř jisté) pokračování si ujít nenechám.

    • 18.4.2019  10:22
    Ultraman (TV seriál) (2019)
    ***

    Jasná snaha zpřístupnit Ultramana západnímu publiku, takže na klasickou kaiju/sci-fi tematiku jsou naroubovány prvky superhrdinské soap opery a jemně noirové detektivky. Což o to, originální to v rámci Ultraman sérií je, a fanoušci japonské předlohy (na kterou toto anime přímo navazuje) si vydatně pošmáknou na odkazech a easter eggs, takže tady v pořádku - seriál přináší něco nového a zároveň hluboce ctí své předchůdce. Problém nicméně je, že oba zmíněné inovativní elementy, jak ten detektivní, tak ten komiksový, jsou stvárněny v naprosto základním a stereotypním duchu. Charakterové prvky postav, jejich motivace a repliky jsou jako z nějaké příručky pro začátečníky. Takže ta originalita zde je jen v rámci žánrového mixu, na první pohled, na povrchu. K tomu uspěchaný a mírně zmatený konec, divná kombinace klasické a CGI animace...já být neznalý japonského Ultramana, tak mi toto anime danou franšízu nikterak výrazně nepřiblíží a nezatraktivní. Ve své podstatě se ze strany Netflixu nejedná o nějaký průser, jen je to celé bolestně obyčejné a zaměnitelné.

    • 14.4.2019  22:27
    Hellboy (2019)
    ****

    Marshall je horším režisérem než Del Toro, a proto je také jeho Hellboy horším filmem, než Hellboyové od Guillerma, o tom není pochyb. Ale i tak vcelku nechápu ty katarakty hejtů, co se vyrojily, protože v kontextu zkouknutí finálního traileru a znalosti Marshallovy filmografie bylo zcela evidentní, že nic jiného, než pokleslou zábavu pro okrajové publikum od nového Hellboye čekat nelze. Osobně s tímto filmem mám jen dva výraznější problémy. Prvním je vizuální neatraktivita ve spojení s mnohdy výrazně čnícími projevy nižšího rozpočtu (což Marshall vždy docela solidně uměl skrývat, ale tentokrát se mu to nějak rozpustilo pod rukama), druhým rejžova neschopnost navodit pocit epičnosti a osudovosti. Ve finále jsem dostal něco, co mi ze všeho nejvíc připomnělo Wirkolova Jeníčka a Mařenku - tedy přepáleně krvavou, absurdně nadsazenou béčkovou magořinu, která si povětšinou sebe sama uvědomuje, ale v momentech, kdy se zkouší tvářit vznosněji, začíná klopýtat. A nebudu lhát - to mi k radosti více méně stačí. Krev stříká, Harbour pod maskou Hellboye suše hláškuje, na plátně se promenádujou nádherně bizarní stvůry (ta démoní apokalypsa v Londýně!!! Mňam!) a tempo děje se po celé dvě hodiny v podstatě nezastaví. Jen trochu škoda rutinní a hůře nasnímané akce.

    • 12.4.2019  12:00

    V mnoha ohledech přelomový moment filmografie Godzilly. První barevný, historicky (při započítání inflace) nejvýdělečnější, a především přinášející do série elementy nadsázky a humoru, které se udržely v podstatě po celou dobu trvání éry "Showa". Což o to, film je to chvílemi opravdu zábavný, trikovými záběry se nešetřilo, tempo děje se nikde moc nezdržuje a snaží se nás co nejrychleji vhodit do centra konfliktu dvou titánských bytostí, hodně se zde parafrázují scény z původního černobílého Konga, Godzilla vypadá asi nejlépe za celou Showa éru, a celkově je ten nadhledem obohacený přístup k tématu na tehdejší dobu svěží a jakýmsi způsobem roztomilý. Problémem nicméně jsou veletoče v tónu příběhu, který se jednou tváří jako naprostá ptákovina, a pak v další scéně se vedou "vědecké" dialogy a řeší se budoucnost Japonska se smrtelnou vážností; a pak také naprostý nedostatek silné příběhové linky, která se dá skutečně shrnout větou "potkají se Kong a Godzilla, a vymlátí ze sebe duši". Nic jiného tu není a pak se to ve scénách, kdy monstrózní protagonisti slezou z obrazovky, docela vleče. Jakoby tehdy Ishiro Honda a společnost Toho úplně netušili, kam chtějí svou ságu o obří radioaktivní nestvůře směrovat, a výsledkem je tento zábavný, ale poněkud nerozhodně se tvářící film. Já jakožto fanoušek poctivé okázalé epiky v kaiju žánru jsem si tenhle díl příliš neoblíbil (byť musím přiznat, že s opakovanými shlédnutími mi s vědomím toho, co čekat, přijde stravitelnější).

    • 1.4.2019  23:20
    Smrtgasmus (2015)
    *****

    Hodně specifický film. Abyste ho plně ocenili, jednak musíte být fanoušek splatteru a mít základní přehled o metalové subkultuře (což ale není nijak vzácná kombinace), a k tomu navíc musíte mít nadhled a nebrat ani ten horror, ani ten metal úplně smrtelně vážně - a to je v obou fandovských obcích leckdy dost problém, proto se nedivím těm rozporuplným ohlasům. Deathgasm je v čistě splatter-comedy ranku maximálně nadprůměr (tedy hodně krve a občas vtipný kill, ale nic převratného), ale právě ta zápletka o metalu, který je zde jednak parodizován sám o sobě, jednak se s ironickou doslovností dělá sranda z pohledu "normálních" lidí na něj a v neposlední řadě je i nadšenecky oslavován, tomu dodává grády. Je to prostě prdel od začátku do konce, a co na tom, že se nejedná o žádnou sofistikovanou legraci, ale spíš o prvoplánovou, záměrně trapnovtipnou šaškárnu. Tohle nemá reformovat žánrová pravidla, tady si prostě pár bláznů do horroru a metalu natočilo béčkový filmík, který by rádi sledovali na svých vlastních chlastakcích. A pak prostě záleží, jestli jste s nimi na stejné vlně zábavy, nebo ne. Já jsem, proto jasných pět hvězd, Deathgasm u mě dokonale splnil účel. Ale hodnocení jednou či dvěma hvězdami se taky nedivím, pro nepolíbené metalem a odmítače komediálních aspektů v horroru tento film mnoho objektivní kvality přinést nemůže.

    • 30.3.2019  09:02

    Tenhle film přišel zkrátka příliš brzy a příliš narychlo. Zůstala mu sice síla němé působivosti černobílých destrukčních scén a velmi dobře nasnímaný, animalistický souboj Godzilly s druhým monstrem, Anguirusem; leč vše ostatní, co činilo z původního Gojiry nadčasovou podívanou, zde chybí. Pokus o "dalšího Serizawu" v podobě letce Kobayashiho coby tragické postavy nevyšel, zápletka o tom, že kvůli Godzillovi musí jedna z hlavních postav posunout svatbu, je poněkud úsměvná, a především vyšuměla značná část pochmurné apokalyptičnosti, kterou předešlý díl doslova kypěl (i díky signifikantně chudšímu rozpočtu, viditelně). Godzilla zde vypadá pohuble, a už není nezastavitelná síla přírody, kterou jsme neuvážlivě probudili a která nejde zastavit. Už je z něj jen obří zvíře, které lze odlákat světýlky a zasypat ho lavinou, a tím se ho zbavit. Navíc film jako takový má problémy s tempem, vrchol v podobě masakru v Ósace přijde cca ve 2/3 stopáže, a zbytek už je jen řečnění a antiklimaktický, přehnaně natahovaný finální souboj bez gradace. Plusem budiž alespoň to, že japonská verze je aspoň koherentní, naproti tomu americký "Gigantis the Fire Monster" je sestříhaný tak prapodivně, že místy vůbec nedává smysl. Není se divit, že po mamutím úspěchu Gojiry zaznamenal tento sequel naopak propad, a Král monster tak skončil na sedm let (obrazně i doslova) u ledu. Godzilla Raids Again je totiž po všech stránkách nanejvýš průměrným kaiju filmem.

    • 26.3.2019  17:31
    Godzilla (1954)
    *****

    1954. Rok, kdy přišel král. Král monster. A s ním film, který zásadní měrou definoval nejen kaiju žánr, ale i samotnou charakterovou podstatu filmových monster - to vše naprosto paradoxně, protože je vším, jen ne typickým představitelem svého druhu. Hondův Gojira není opulentní velkolepý disaster movie ani nadšenecká žánrovka pro okrajové publikum. On je horrorové zhmotnění děsu národa, zasaženého ve své době tajemnou a neuchopitelnou ničivou mocí jaderné energie. Temná, apokalyptická obžaloba zneužívání sil, které se nám, lidem, mohou při nesprávné manipulaci vymknout z kontroly a my s nimi nebudeme moci zhola nic dělat. Dobová výpovědní hodnota filmu už je dnes pochopitelná jen teoreticky, působivost a pochmurnost destrukčních scén a tragický osud postavy doktora Serizawy na své síle během roků nic neztratily. Gojira vás nebude v pravém slova smyslu "bavit". Věcný, odtažitý japonský postup odhalování zápletky a léty způsobená ztráta tajemna dokonce mohou některé diváky zpočátku trochu odradit. Syrovost scén útoků na Tokio, podpoředná geniální hudbou a černobílým obrazem, ovšem nevyhnutelně zapůsobí. Absolutní klasika, a to nejen v rámci žánru, nýbrž v rámci filmu jakožto druhu umění.

    • 26.3.2019  17:13
    Arachnicide (2014)
    *

    Únavná přehlídka filmařské nekvality, žel navíc ještě i prosta invence a jakéhokoliv nadhledu. První zmutovaní pavouci se ke všemu objeví až po více než padesáti minutách stopáže (do té doby jsou k vidění jen křečovité pokusy o vytvoření military atmosféry a thrillerového dusna, které ve svém otrockém lpění na žánrových klišé vůbec nefungují), a pak teda aspoň začne nějaká ta řežba, která je nicméně tak otupující a jednotvárná, že nakonec ubíjí úplně srovnatelně, jako užvaněná první půlka filmu. Tohle by bylo špatné i někde v devadesátkách, a tím spíš dnes, kdy se v rámci žánru béčkového eko-horroru tvůrci předhánějí v tom, kdo přijde s větší magořinou a kdo si ze sebe bude dělat víc prdel.

    • 4.3.2019  18:58
    MOST! (TV seriál) (2019)
    ****

    Já bych řekl, že Most! vůbec není sluníčkařský a proromský. Však pokrytečtí sluníčkáři á la Blanka, agresivní cigoši jako Laco, karikaturní homosexuálové, a nakonec i ty transky (skrz suché konstatování, že předělaný chlap je v něčem pořád zkrátka chlap) to v něm schytají taky. Most! se zkrátka jen vysmívá demenci, tragédství a charakterovému mrzáctví, napříč sociálními i etnickými skupinami. A dělá to trefně, vtipně a leckdy dosti bodavě. V téhle satirické poloze je jeho největší síla, v poloze klasické české řachandy už je to o něco slabší (byť hlášky zde ten kultovní potenciál mají, a některé scény ve své absurdní přehnanosti rozesměji taky) a ten dramatický oblouk byl vydařený asi nejméně, hlavně kvůli leckdy vyloženě nepochopitelným názorovým a postojovým veletočům (jinak přesně a výstižně zahraných) postav. I přesto ale zjevení na české seriálové scéně, sice natočené "česky" a pro Čechy, ale dalece přesahující obvyklou malost, prázdnost a trapnovtipnost ostatních tuzemských seriálů. A Martin Hofmann se zde, troufám si říct, definitivně vyšvihl do herecké smetánky - i když v podstatě hraje pořád stejně (a přesto se mu nějakým způsobem daří přesvědčivě stvárňovat komické i vážné postavy).

    • 2.3.2019  10:39
    Urutoraman Neosu (TV seriál) (2000)
    **

    Projekt, snažící se volně zremakeovat původního šedesátkového Ultramana a "aktualizovat" ho pro období přelomu milénia. Byl svého času nějakou dobu u ledu, a nakonec nevyšel jako televizní seriál, nýbrž se jeho koncept předělal do podoby DTV minisérie...která do Ultraverse nepřináší nic nového, a ani nedokáže vyvolat nostalgické vzpomínky na doby ultramaních začátků. Hodně se zde odkazuje na zmíněnou první sérii z roku 1967, dokonce zde má epizodní roli Ultraman Zoffy (byť se nacházíme v jiné, alternativní realitě), Neos je designem velmi podobný původnímu Ultramanovi a jeho velící důstojník zase vypadá a má jméno podle kultovního Ultrasevena, vypůjčené jsou i dějové linie některých dílů, např. ta s ostrovem nestvůr. Moderní element zaručuje pokus o jakousi příběhovou kontinuitu (která však funguje v asi třetině dílů), designy monster a technologických prvků, a rovněž také silně zdůrazňované myšlenky o lidství a s ním spojené tolerance k přírodě a "odlišným" věcem (v tomto případě přátelským mimozemským rasám). A ve výsledku tomu chybí jak to nezaměnitelné naivní kouzlo starých Ultramanů, tak i jakýkoliv výrazně progresivnější akčnější styl, který přinášeli Ultramani devadesátkoví. Není divu, že Neos je jednou z těch Ultra Series, které upadly víceméně v zapomnění.

    • 28.2.2019  18:32

    Proti tomuhle jsou veškerá Sharknada a zbytek cheesy sharksploitation filmů z nové vlny totální veledíla. A bylo to odhadnutelné hned od začátku, jakmile jsem mezi jmény tvůrců uviděl Bretta Kellyho. Není tu nic, dokonce bych to ani neoznačil za amatérský film, protože to víceméně ani film není, jen slepenec příšerně zahraných, příšerně nasnímaných a obludnými triky opatřených scén. Ale musím přiznat, že celou druhou půlku jsem se hlasitě chechtal tomu, jak je to bezuzdně blbé a jak je na všech zúčastněných vidět, že si tento fakt uvědomují. Jako série krátkých komediálních skečů, které mají parodovat shark movies, by to bylo boží, v podobě kompaktního cca 60minutového pokusu o film z toho třeští hlava. Tvůrčí záměr natočit žralokomedii jsem pochopil, ale si Scott Patrick trošku zahrál na Trošku a natočil žraločí Kameňák. Horší už je snad jen Psycho Shark. Odpad ale nedám, protože takové hodnocení si komedie, u které jsem se poměrně často upřímně řezal, nezaslouží :D.

    • 27.2.2019  14:22

    I Jižní Korea si ve zlatém věku kaiju eiga natočila svůj film s obří příšerou, a žánru to nepřineslo zhola nic převratného. Yonggary má stavbu těla Godzilly, svítí mu roh a pohybuje se pod zemí jako Baragon, živí se ropou a plive oheň jako Gamera, má sonický paprsek jako Gyaos...a kolem něj se odehrává rutinní story o bezvýslednosti snažení armády a triumfu vědy a důvtipu, okořeněná tehdy již docela běžným elementem pochopení a soucitu s monstry. Film se pouze svezl na úspěšně vlně, sám o sobě ale zaujmout nedokázal (a taky ani neměl čím), proto je z něj dnes jen kuriozita pro sběratele a žánrové fanatiky. Žádná velká tragédie, jen mnohokrát viděná neinvenční nuda, ve které i ty destrukční scény s použitím klasických miniatur vypadají tak nějak unaveně.