Israha

V devadesátých letech v Toho plánovali natočit remake, ovšem vzhledem k předpokládané obtížnosti a nákladnosti zisku práv na postavu King Konga od této myšlenky upustili. Podobně dopadly také plány na natočení filmu „Godzilla vs. Mechani-Kong“, kde měl vystupovat robotický dvojník King Konga, který se původně objevil ve filmu King Kong Escapes (1967). Tyto projekty tedy nakonec prošly výraznými změnami a místo nich byl natočen Godzilla vs. Mechagodzilla II (1993).

Velký úspěch filmu vedl společnost Toho k plánům natočit přímé pokračování, které mělo nést název „Continuation: King Kong vs. Godzilla“ a mělo spatřit světlo světa v roce 1963. Film však zůstal pouze ve fázi návrhu, a podrobnější scénář, který měl na svědomí Šiniči Sekizawa, se nedochoval.

Film se ve své době stal obrovským kasovním trhákem a v současnosti se při zohlednění míry inflace jedná o dosud nejvýdělečnější film o Godzillovi vůbec.

Scéna, ve které Guiron svou obří čepelí na hlavě rozčtvrtí vesmírného Gyaose, je obsažena pouze v japonské verzi filmu, z té americké byla vystřižena pro přílišnou brutalitu (film byl distribuován jako dětský).

Ve filmu se kromě Gamery a Guirona objevuje ještě třetí monstrum – vesmírný Gyaos, který se od svého pozemského protějšku z filmu Gamera kontra Gaos (1967) liší stříbrným zbarvením. Původně mělo ve filmu figurovat jiné, zcela nově vytvořené monstrum, ale nedostatek financí vedl tvůrčí tým k nouzovému řešení, a tak jednoduše vzali starý a dosud zachovalý kostým Gyaose z předešlého filmu, a pouze ho přesprejovali stříbrnou barvou.

Shin Godzilla měří ve své konečné podobě na výšku cca 120 metrů a od hlavy ke špičce ocasu dosahuje délky přes 330 metrů. To z něj činí do této doby historicky největší filmovou inkarnaci Godzilly (předtím držel rekord americký Godzilla z filmu Godzilla (2014) od Garetha Edwardse).

Poprvé v historii prochází Godzilla během filmu postupnou změnou podoby. Celkem se na obrazovce objeví ve čtyřech různých formách, z nichž podoba té první není oficiálně známa a ve filmu z ní lze spatřit pouze ocas.

Kromě změny podoby a evoluce disponuje nový Godzilla také celou řadou dalších zvláštností, které ho odlišují od svých předchozích inkarnací. Příkladem toho je například fialová barva atomového dechu nebo schopnost rozštěpení spodní čelisti při chrlení atomového dechu.

Shin Godzilla je první japonskou inkarnací slavného monstra, která nebyla portrétována technikou suitmation (tedy pomocí herce v kostýmu monstra). Místo toho byly použity CGI záběry; pro ty však byla využita technika motion capture, aby pohyby monstra chůzi muže v obleku alespoň připomínaly. Hercem, který Godzillu pomocí motion capture ztvárnil, je Mansai Nomura.

Většina zvukových efektů nebyla vytvořena nově. Například řev Godzilly v závěrečné scéně je stejný, jako řev téhož monstra ve filmu The Return of Godzilla (1984). Také soundtrack je v hojné míře zrecyklován ze starších dílů série.

Film je restartem série a nemá tudíž přímou návaznost na žádný z předcházejících dílů.

Do doby vydání filmu byl posledním japonským filmovým dobrodružstvím Godzilly snímek Godzilla: Final Wars, který vyšel roku 2004. Dvanáctiletá přestávka je nejdelší pauzou, která kdy mezi dvěma japonskými díly série byla.

Z dosavadních 31 filmů, ve kterých vystupoval, zde Godzilla teprve počtvrté nebojuje s žádným nepřátelským monstrem. Předcházející „sólové“ filmy série byly Godzilla (1954), The Return of Godzilla (1984) a Godzilla (1998).

Překlad japonského názvu filmu Shin Gojira je něco ve smyslu „Pravý Godzilla“ či „Skutečný Godzilla“.

Jedná se o úplně první film s Godzillou z produkce společnosti Toho, který společnost neprodukovala sama, ale v koprodukci, konkrétně s Cine Bazar.

Jordan Vogt-Roberts se rozhodl nepoužít ve filmu dinosaury, kteří jsou v jiných zpracováních Kongova příběhu obvyklými obyvateli Ostrova lebek. Dle jeho slov jsou dinosauři ve filmu už ohranou záležitostí, a místo nich raději zařadil zcela nově vytvořenou faunu. Dinosauři však na jeho Ostrově lebek kdysi žili také, dokladem toho je přítomnost lebky triceratopse (či jiného podobného zvířete) v místě hrobu Kongových rodičů.

Noční scéna setkání Jamese Conrada (Tom Hiddleston) a Mason Weaver (Brie Larson) s Kongem na útesu nápadně připomíná stromovou scénu s brachiosaurem z Jurského Parku (1993). Tentýž film pak také cituje i Preston Packard (Samuel L. Jackson, který si v něm i zahrál), když při průletu bouří řekne „hold on to your butts!” (Tato věta zazněla v Jurském Parku při příjezdu džípu před výběh Tyrannosaura).

Inspirací pro vzhled obrovského pavouka, který usmrtí několik vojáků z jednotky poručíka Packarda (Samuel L. Jackson), byli pravděpodobně buď sekáči, nebo případně též třesavkovití, což je čeleď dlouhonohých pavouků, kteří sekáče svým vzhledem dosti připomínají (v běžné mluvě jsou známí spíš jako „hajzlpavouci”). Obecné anglické pojmenování pro obě tyto skupiny členovců zní „Daddy Long Legs”, zatímco oficiální pojmenování pavoučího monstra z filmu je „Mother Long Legs”.

Anglické pojmenování hmyzovitého tvora, připomínajícího kmen stromu, zní „Spore Mantis”. Mantis znamená "kudlanka", monstrum má ale s kudlankou jen pramálo společného, a ze všeho nejvíc připomíná jiný hmyz - pakobylku.

V závěrečném souboji se Kong pokouší velkému Skullcrawlerovi vykloubit a zlomit čelisti. Tento konkrétní „chvat” byl použit v každé filmové adaptaci King Konga, v níž došlo na souboj Konga s jiným monstrem (výjimku tvoří King Kong vs. Godzilla z roku 1962, tam Kong pouze vrazí Godzille do tlamy strom). Poprvé se však stane, že tento útok nevede k usmrcení Kongova protivníka.