pakobylka

Pohádka, v níž jsou hrdinové z říše zvířat polidštěni jen do té míry, aby na nás mohli ukázat prstem ... jako na původce téměř všeho zla ... jako na nejmocnější a nejkrutější predátory, kteří kdy chodili po planetě Zemi. Budiž jim přáno, mnoho jiných možností jim nezbývá. A tak po chvilce váhání přihazuju i poslední, pátou *. Pro zvířátka, která NEJSOU digitální - a pro excelentního vypravěče, který dokázal jejich příběh zpracovat, aniž by jim vkládal slova do úst ... přesto je nechal promluvit.

Televizní pohádková vyprávěnka, která nemá jen pohádkové kulisy, pohádkové bytosti a pohádkové rekvizity, ale i POHÁDKOVOU DUŠI. Nebo (abych v návalu nefalšovaného úžasu nepřeháněla) alespoň maličkou, byť trochu digitálně upravenou dušičku. Díky za ni ... 3,5*

Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení.

----- "Víš, Krabate ... všechno má svou cenu." ----- Nemůžu nevzpomenout na vpravdě geniální animovanou verzi "Čarodějova učně" z roku 1977, pod níž je podepsaný "náš" filmový mág světového formátu Karel Zeman - a která mě v dětském věku stejnou měrou neodolatelně přitahovala jako upřímně děsila. Nicméně ani snímek Marca Kreuzpaintnera není tak docela k zahození. I on disponuje adekvátně ponurou, tísnivou atmosférou, když dovedně propojuje podmanivou vizuální stránku s neotřelou dějovou osnovou. O své hrdiny se nebojí: Bez sebemenšího zaváhání je průběžně vystavuje všemožným nebezpečenstvím - jakoby tak nějak už dopředu počítal s možnými ztrátami, což je stejně povznášející jako deprimující. Jen finále se zdá být maličko odbyté. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Očekávala bych rozličné rafinované nástrahy lstivého Mistra, které by předcházely té nejdůležitější, poslední zkoušce. V pohádkách přece bývají běžnou normou tři úkoly ! I tak příběh čarodějova učně Krabata zůstává převelice poutavou, strašidelnou až lehce hororovou vyprávěnkou, která nemusí být nejvhodnější pro pomenší ratolesti s nadměrně citlivou dušičkou, leč pro otrlého cynika (jakým jsem kupříkladu já) je tou správnou volbou pro vánoční i nevánoční čas.

Božskou Florence jsem před nějakým časem poznala jako Marguerite Dumont, a to ve snímku "Marguerite" z roku 2015, který si - dle dostupných informací - s osudem skutečné Florence Foster Jenkins pohrával mnohem volněji, k čemuž ho (dle mého názoru) opravňovala i změna jména hlavní hrdinky. Vyobrazil ji jako až dětsky důvěřivou bytost s dobrým srdcem, obklopenou gruppou bezpáteřních prospěchářů. To "Božská Florence" z roku 2016 je na tom o poznání líp: I ji nechávají její blízcí i známí žít v bludu, že má pěvecké nadání, ale zásadní rozdíl spočívá v tom, že většina z nich k ní cítí upřímnou náklonnost. Přála bych si, aby právě tenhle z obou obrázků byl pravdivější, nicméně ... ať je to jak chce, za komediální nelze považovat ani jeden. Oba filmy jsou pravověrnými dramaty s lehce úsměvnými i posmutnělými prvky - toť vše, jejich kvalitu to ale nikterak nesnižuje.

Nesmírně emotivní, stoprocentně rebelské a přitom neskutečně pokorné ... nabité energií, která má svůj vlastní zdroj, tudíž je absolutně nezávislá. A kde začíná a kde končí pravda ? Co na tom záleží ! Queen a Freddie ... Freddie a Queen. Prostě jen tak přišli a vypálili "díru do nebe". A přitom zasáhli mnohá srdce.

----- "Jsou to Římané ! Za správnou cenu tě nechají udělat cokoli." ----- Snímek se snaží uchopit prastarý příběh spíše ze střízlivého pohledu ateisty ... což se mu dosti překotně a jaksi nepatřičně vymkne z rukou až v cukrkandlovém závěru, který absolutně nekoresponduje s tím, co už bylo odvyprávěno - a poztrácenou hloubku zpátky do hry stejně nevrátí. Přitom se zápletka až do té doby vyvíjí vcelku uspokojivě - a viditelně si užívá drobné odchylky od předlohy, které ji dílem inovují a dílem zjednodušují ... a proti kterým nic zásadního nenamítám, i když na druhou stranu nejsou nikterak přínosné. Cestou milá zápletka jen tak mimochodem a jakoby nechtěně za sebou trousí neměnné pravdy, kterým na aktuálnosti neubralo ani naše hektické, prý pokrokové jedenadvacáté století. O to překvapivější je její kajícný a poněkud nešťastně uchopený návrat k původnímu vyznění příběhu, které mě nikdy přehnaně neuspokojovalo, neboť pokorným přijímáním osudu a bezpodmínečnou láskou ke všem bližním bez rozdílu zpravidla sobě ani nikomu jinému nepomůžete a cynický a bezohledný svět nezměníte, jen se mu zbytečně a kontraproduktivně vydáte napospas ... Umírněné 3* ... P.S.: 1) Vřele doporučuju stejnojmenné výpravné velkofilmy staršího data, a to z roků 1925 a 1959; 2) Finální závody v aréně jsou vyobrazeny s neskrývanou brutalitou. Nicméně na rozdíl od prapůvodní verze z roku 1925 tentokrát reální koníčci snad nedoznali úhony ... alespoň v to pevně věřím, neboť přístup filmařů k hercům a herečkám z říše zvířat od té doby přece jenom zaznamenal viditelný pokrok. Na druhou stranu ve vyprávění trochu postrádám hlubší vztah šejka Ilderima (a svým způsobem i Ben Hura) právě ke koním.

Pravověrná válečná romance s originální špionážní nadstavbou. Po všech stránkách je TAK precizní ... TAK vypilovaná - do nejmenších detailů, až se stává maličko odtažitou a neosobní. Leč Brad Pitt i Marion Cotillard jí dokážou vdechnout život i tam, kde by ostatní snad mohli selhat. A tak si zápletka dál tančí v rozvalinách ... lehce - a snad i trochu nerozvážně ... krásná a zdrženlivá, osamělá - a NEDOSTUPNÁ , vědoma si své ceny ... mezi životem a smrtí ... nocí a svítáním ... strachem i nadějí ... neúnavně - se stoprocentním nasazením, neboť každá (její i JEJICH) vteřina může být tou poslední.

Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou.

První (a zároveň i poslední ???) "bondovka", v níž mě Daniel Craig přesvědčil, že právě on je tím jediným a nejsprávnějším agentem 007 s povolením zabíjet. Jeho příběh je vpravdě báječným mixem pošetilé romantiky, která má hlubší základ, než bych čekala ... a nadčasového dobrodružství, které se maličko nostalgicky hlásí k vlastním kořenům - a přitom se nebere úplně vážně, tudíž si bez rozpaků může dovolit i nadstandardní výstřelky. On sám má víc štěstí než rozumu, řekla bych - ostatně tak jako vždycky, ale jeho mise je VELICE osobní ... snad i proto musím stát při něm - což je to největší ocenění, které jako pouhý divák můžu filmovému agentovi dát ... 4,5*