pakobylka

Zdařile zdramatizovaný televizní počin, zasazený do věrohodných dobových kulis. Nabízí neotřelý pohled na přelomovou etapu historie naší země prostřednictvím postojů a ČINŮ dvou mužů, kteří ji pomáhali utvářet. Velice ráda bych věděla, zdali by se našli i dnes ... alespoň DVA - z nekonečného zástupu těch, kteří se pravidelně (a horlivě) účastní rozdělování politických funkcí v naší zemi ... kdyby museli hrát o budoucnost národa a vlasti v TAK vypjaté době ... zdali by hráli POCTIVĚ - obzvláště pokud by byly jejich aktivity spojené s vysokou mírou rizika ... pro ně i pro jejich blízké. Jsou uvyklí hrát, to je pravda ... sleduju je skoro každý den, jenomže jejich karty jsou dle mého soudu vesměs falešné a jejich motivace vesměs prospěchářské. Ale nechci být zbytečně pesimistická ani jízlivá, takže hlubokomyslné úvahy ohledně jejich charakterů ráda přenechám jiným. P.S.: Drobnější vadu na kráse zpracování nacházím v obou hlavních představitelích. Nemůžu si pomoct, ale primárně nevidím Karla Kramáře a Aloise Rašína, ale Ondřeje Vetchého a Miroslava Donutila, a nějak si nejsem jistá, jestli je to moje chyba nebo jejich. Slabší 4*

Tak je zpátky ... Velký obutý blondýn, a jeho poznávacím znamením je tentokrát jedna ČERVENÁ bota. Není o nic lepší - ale ani o nic horší nežli poprvé. K srdci mi nepřirostl, nicméně respektuju ho - jakožto výraznou individualitu sedmdesátých let minulého věku.

Trochu tajemný a trochu vyzývavý příběh, který si libuje v nezřetelných obrysech, tudíž přebývá převážně v přítmí a čistě pro jistotu se ještě stylově halí do cigaretového dýmu. (Čas od času pak o sobě dává vědět důrazným tuberkulózním kašlem, který intenzivně léčí s úslužnou pomocí démona zvaného alkohol.) Jeho autor zkouší poukázat na to, že život může psát když ne přímo romány, tedy alespoň detektivní povídky - a skládá tak hold americkému spisovateli Samuelu Dashiellu Hammettovi. Pokud se nebudete bránit, pohltí vás dobová atmosféra i snově rozostřený svět, v němž se dějová linie potkává s útržky Hammettových povídek. Potom bude pramálo záležet na tom, kde končí realita a začíná fikce ... důležitá bude jen každá příští vteřina.

Taková vcelku originální a svým způsobem roztomilá ptákovinka ... vlastně spíš pterodaktylovinka (s ohledem na prostředí, v němž se podstatná část děje odehrává). Její potenciál je zcela zjevně - a zcela zbytečně - z větší části promrhaný díky ledabylému, poloamatérsky vyhlížejícímu zpracování. Leč nemohu neocenit aktivní přístup a nezištnou spolupráci všech zúčastněných (včetně impozantního Tyrannosaura Rexe, pochopitelně) - kromě toho celková kompozice příběhu i konečný výsledek tak nějak odpovídá naturelu hlavního hrdiny, takže nakonec ... pohodové 3*

Kostýmní drama plné intrik a zákulisních her, přičemž Napoleon Bonaparte jakoby byl spíše jejich obětí nežli strůjcem. Neboť vojevůdce - malý vzrůstem, leč velký duchem - se v dobách míru projevuje poněkud neuroticky a zbytečně sebou nechává manipulovat. Zato na bitevním poli - mezi svými vojáky, se cítí jako ryba ve vodě. Bohužel jeho schopnosti můžete plně ocenit až v samotném závěru, byť vyobrazená bitva se vyznačuje poněkud chaotickým zpracováním. Její výsledek je historicky doložený, tudíž očekávaný, leč z filmařského hlediska - stejně jako všechny předchozí scény - ne zcela uspokojivý. Slabší 3*

Navzdory bohulibému úmyslu trousit kolem sebe na každém kroku nevázané veselí pro mě Velký blondýn s různovarevnou obuví zůstává trochu smutným hrdinou z časů mého mládí. Jeho dobrodružství jsem pokaždé sledovala s možná až zbytečně kritickým odstupem, neboť je doprovází zdánlivě nepodstatný, leč nepříjemně privátní nádech trapnosti. Na druhou stranu mu nelze upřít originální nápady i osobní nasazení, s nímž nese svou kůži na trh. Slabší 4*

Co by byla ... bez něj. A co by byl on ... bez ní. Jejich vzájemný vztah sice nebyl ani zdaleka ideální, ale musel být velice silný, když přestál dokonce i její slávu. Neboť opravdová láska není jen čarokrásnou, něžnou a choulostivou růží, pečlivě opečovávanou a s citem zalévanou kdesi v závětří růžového sadu. Mnohdy vykvete jako tuhý, nepoddajný a otužilý plevel, který musí tvrdě bojovat s nepřízní osudu někde při kraji prašné cesty, sužovaný spalujícím letním žárem i krutými zimními mrazy. Snímek se přidržuje okamžiků, které jsou důležité - pro kariéru hlavní hrdinky i pro její osobní život, a naplňuje tak všechno, co správný životopis naplnit má.

Podmanivé ... komorní ... magické - a po většinu stopáže lehce depresivní. Drama, které ve skutečnosti bez výhrad respektuje přirozený běh času, třebaže byste - s ohledem na téma - přepodkládali pravý opak. Hlavní hrdinka jakoby stála stranou - inteligentní, vzdělaná, vtipná, pohotová, "věčně mladá" ... a především neskutečně osamělá ve světě, který ji v doprovodu hodinových ručiček obchází - jako anomálii, která se sama vyčlenila z jeho společenství, když se její tělo přestalo podřizovat základním zákonitostem přírody. Roz(h)řešení je řekněme VELICE málo pravděpodobné, leč nevybočuje z poněkud zastřeného stylu vyprávění a nezpochybňuje nic z toho, co už bylo vyřčeno.

Maličko statická, leč impozantní ... což se v podstatě dá říct nejen o zápletce, ale i o její ústřední "hrdince" - majestátní vzducholodi, honosící se jménem Hindenburg. Vyprávění vychází ze skutečné události, disponuje špičkovými triky své doby, věrohodně vykreslenými charaktery jednotlivých postav a brilantním ukotvením příběhu v dobových reáliích, když vyobrazuje vzestup síly a moci nacistického Německa ... v podstatě v předvečer nejstrašnější války v lidských dějinách. Takřka detektivní zápletka představuje jednu z možných příčin katastrofy, která nikdy nebyla objasněna. P.S.: Ve finále jsou použité i dokumentární záběry.

Archaické, leč působivé, přičemž cílevědomé úsilí půvabné Stephanie o získání lepší životní perspektivy je sympatické, i když - popravdě - její hodnotový žebříček za mnoho nestojí. Samotný příběh je ale především o hledání vlastní cesty a vlastní identity, o pokusech a omylech, kterých se přitom lze dopustit - a hlavní devizou jeho protagonistů je MLÁDÍ, jehož cenu si zpravidla uvědomíme až tehdy, když v kolotoči všedních dnů navždycky a neodvolatelně pomine. Takže za 4* ... snad pro opojení tancem, který podtrhuje magickou sílu těch dní ... snad pro prchavý okamžik, který tak snadno proklouzne mezi prsty ... snad pro lehkost, s níž mnohdy překračujeme Rubikon ... snad pro všechno, co ztrácíme a jen výjimečně nalézáme s každým dnem - s každou hodinou.