Kosir

Five star si zaslouží za vysocece profesionální, vymakané provedení mýdlové bubliny. Žádný příběh, jen tisíce etud. Ovšem s úžasnou imaginací. Paralely se současností nejde přehlédnout už proto, že jinak to nemůže být. Lidstvo ani lidé se nemění a nezmění. Nejvíce mě v tomhle punktu vzala scéna poslední epizody, v níž starý profesor chce od Kheleesi, aby ho pustila zpátky do "otroctví." Socialismus je krásná myšlenka, ale svoboda je k nezaplacení. Když je svobody příliš, tak ani učenec si s ní neporadí. Báječná sága o životě v němž vyhrává zákonitě silný nad slabým, chytrý nad hloupým a křivák nad čestným. Jak by také mohlo dobro zvítězit, že. Jsme přece lidé! Toto si stačí uvědomit a není už třeba rozebírat jednotlivé serie, natož epizody.

Moc mě to nezaujalo, takové příliš venkovské, což by možná nevadilo, kdyby to nebylo schématické. Krásná příroda invenci nemůže úplně nahradit. Jen mně není jasné, proč je tady tenhle titul dvakrát. Snad mi to někdo vysvětlí. Z toho důvodu podruhé nehodnotím.

Přes souhlas s J*A*S*M dávám plnou nálož a ke Kulmon bych poznamenal: Kdo ví, jestli naši čističi z let padesátých odtud nečerpali. Ale to spíš těžko, protože Orwel jednak reaguje na zkušenosti ze Španělska, jednak to vyšlo v roce 1949 a kolik soudruhů tenkrát umělo anglicky? Na zkušenosti se sovětskými spolubojovníky, jejichž tradice vymývání mozků se promítla i do našich let padesátých se ovšem dalo stavět. Na to, že je natočeno v době, kdy filmy měly obvykle 90 minut, je v tom všechno podstatné. Pomohl tomu fakt, že významná část románu je věnovaná filozofickým úvahám, takže děj není moc komplikovaný a dal se slušně převést na plátno. Když říkám slušně, tak současně musím vyslovit pochybnost, že nečtenáři bude všechno jasné. Řekl bych, že film může být dobrou upoutávkou na román.

Přímo miluju ty honičky vozů, ať už nadupanejch závoďáků, tak votřískanejch vraků. Úplně špičkový je, když Liam vyhodí od volantu příležitostnou taxikářku a potom suverénně brázdí Berlínem jakoby se tam narodil. Pět minut křižování po a proti větru spolehlivě zabije čas a trouba co na to čumí si klidně mohl uvařit kafe, nebo vypustit vodu na dvojnulce, protože o nic podstatného nepřijde. Ono tam vůbec nejde o něco moc podstatného, ale dobře se na to kouká. Největším překvápkem v plejádě zvratů pak je, dyž profesionální zabiják se z vlka změní v beránka a kouká pohnojit všechno vo co se do tý doby vsadil. Slzu jako fotbalovej míč sem zamáčk, ne, když se zavřely dvéře ICL a převychovaná dvojka vodfrčela za novym životem, ale když altruistickej machometán se stejně pošahanym vědátorem začali živit celej svět geneticky modifikovanou zeleninou bez nebezpečí pro lidský organizmy. Po zralém uvážení měním 4 na 3, což znamená, že na tenhle biják jsem stejně úplně nezanevřel.

Nemohu si pomoci, ale nechápu to nadšení. Přesto mě ovlivnilo natolik, že jsem nedal odpad. Korunu téhle ptákovině symbolicky nasadil Chuck - a zejména Lance.

Příbuznost s Prokletým ostrovem je zřejmá, ale Poeho idea přebíjí méně zářivé obsazení. Právě proto, že jde o předlohu tohoto deliriálního geniálního alkoholika, tak nemohu dát méně než jsem dal tam, takže absolutorium. Blázni jsme všichni, jen s tím rozdílem na kterém břehu řeky stojíme. Poe je normální- zakladatel žánru, to se cení a nemůže bejt jinak.

Není to tak špatné jak by mohlo vyplynout z hodnocení. Protože to ale vzniklo 10 let po "Milenec nebo vrah," tak víc nedám. Ta zápletka je jakoby opsaná.

Mrdám na to koho mrdáš, ale nerozmrdávej mně vyšetřování! Takhle se nenuceně vyjadřuje sympatická Debka. Nějak zastiňuje samotného hlavního protegé. Zatím jsem v šesté sérii a uznávám, že jde o chytlavé a řemeslně kvalitní zpracování, které zastiňuje jeho naprostou infantilnost. Doufám, že se k tomu ještě obsáhleji vrátím. V každém případě Dexter působí jako trochu primitivní škodná, které všechno projde. Nejen zpětné (ne)řešení jeho vražd, ale přímé a kontraproduktivní torpédování práce kolegů. Bez toho by jediná causa nemohla existovat. Možná k pokleslosti seriálu přispívá i neslaný nemastný způsob namluvení, kterému chybí více emocí a přebývá mnoho vysvětlování proč je to tak, jak to je (Dexter MÁ být bez emocí, ale pracuje s nimi jako s prioritou). Trochu mě to připomíná týnejdžrovskou oddychovku typu Roswell. Tam se ale plytkosti lépe odpouští, protože se elementární logika zakrývá scifi zástěrkou. Tady z vysoce profesionální práce oddělení rezultuje nulová efektivita.

Při hodnocení nelze odhlédnout od doby vzniku. Některé scény jsou překvapivě nápadité (nůž vylézající z krku), jiné jakoby z pravěku (zápas hlavní hrdinky s matkou) průhledně markýrované. I ten samotný vraždostroj nepřekvapuje a brzy začíná nudit. Protože ale jde o bránu do dalších paskvilů a atmosféra pionýrského tábora padesátich let není až tak nepovedená, dáme 50 % a nehodíme do koše.

Tak dlouho se chodí se džbánem... Až příliš komorní příběh, kerej se příšerně vleče, že u něj občas klimbnu, abych se za chvíli mrknul jak to vlastně pokračuje a co z toho bude. Ta atmosféra vás ale nakonec pohltí, abyste přijali ty paradoxy za svoje. V každém případě se ale zase musím divit, proč ty nemožný ruský primitivové ovladaj v juesej kdeco, že i prezident musí bejt jejich agentem.