strougy

Vinou ne úplně povedené linie s Moritovým bratrem a v některých pozdějších dílech občas až příliš velkého tlačení na emocionální pilu zaostává druhá řada o kousíček za první, přesto si ovšem stále drží tak vysokou kvalitu, že si o ní většina ostatních anime může nechat maximálně zdát. Byly to krásně strávené chvíle, ach...

V dnešní době už pouze zastarale a nechtěně vtipně působící voodoo-zombie horor, na kterém je zajímavá jen archaická role rádobyvtipného a zbabělého černošského sluhy, která by v takové podobě v dnešní, politicky korektní době nikdy nemohla projít. Slabé 2*. Volně ke stažení zde http://www.archive.org/details/KingOfTheZombies

Celkem zajímavé staré čínské drama pojednávající o nepříliš funkční rodině, která žije ve starém, válkou pobořeném domě kdesi na vesnici. Rodinu tvoří údajně nemocný manžel Liyan, co nemá odvahu žít, jeho nešťastná žena Yuwen, co naopak nemá odvahu umřít, Liyanova mladší sestra, které brzy bude šestnáct let a starý sluha Huang. Život kolem nich proplouvá bez výraznější změny dál, až najednou situaci rozvíří příjezd starého přítele Zhichena, jenž během několika dní způsobí v poklidné domácnosti nebývalý rozruch... Slabší 3*.

Silně podprůměrné anime, které drží nad hladinou odpadu pouze hezky amorální postava Murakiho, co s klidem vraždí lidi bez jediného náznaku, že by ho pak tížilo svědomí, což se v anime zase tak často nestává, a celkem slušná druhá polovina, začínající vyšetřováním vražd na lodi. Na koukatelné úrovni se to pak drží až do poslední části, ve které ovšem následuje sestup do anime pekla v podobě přemíry uslzeně sentimentálních scén, emocionálních výbuchů a i asi nejtrapnějšího vyšachování hlavního záporáka naprosto mimo hru, jelikož autory nejspíš nenapadlo, jak ho logicky zlikvidovat. Úplná ztráta času to sice nebyla, ale kdybych to nikdy neviděl, můj život by tím pranic neutrpěl. Slabé 2*.

V rámci japonských kung-fu filmů představuje Lady Whirlwind ekvivalent k americkým béčkovým filmům, co jdou rovnou na DVD. Má to podobně hloupoučký scénář, nenápaditou režii i stejně špatné herce, kteří se přímo předhánějí v topornosti a roztomile zavilých výrazech. Ovšem takovým zvráceným způsobem je to vlastně zábavné, třeba ty skoky z okna po hlavě či korejský dědeček, co učí tai-chi mě pobavily hodně a jako odpočinková zábava v nudném pracovním odpoledni to tak celkem fungovalo. Silné 2*. Volně ke stažení zde http://www.archive.org/details/LADYWHIRLWIND1973_1

Witching Time (Don Leaver): Vcelku ucházející terorizování manželského páru v krizi rajcovní čarodějkou, která z nějakého důvodu nenosí pod pláštěm halenku. Nevýrazný úvod se postupně přehoupne do příjemně gradujícího středu, kdy to získává celkem slušné napětí a tvůrci si neodpustí ani malé znejistění diváka ohledně příčetnosti hlavního hrdiny, aby nakonec přišel poněkud lacinější závěr, ve kterém zvítězí ta mnohem méně atraktivní dáma. Smutné, fandil jsem zrzce. 3/5. The Thirteenth Reunion (Peter Sasdy): Kam až může novinářku dovést vyšetřování poněkud výstředních metod pomáhajících tlustým lidem zhubnout, to každý v horroru vzdělanější divák brzo odhadne. Ovšem i tak stojí závěr za to a dokáže jednoho pobavit. A taky oba zdejší pohřebáci jsou zatraceně stylový. O to větší škoda, že samotná hlavní hrdinka je zoufale nevýrazná nána ve vytahaném svetříku s čelistí neustále vypadlou z pantů a ucouraný střed člověka uspí. 2/5. Rude Awakening (Peter Sasdy): Noční můra je věc otravná, zejména když se plynule přechází z jedné do druhé. Něco podobného by rozhodilo i odolnější jedince než je starý zpustlík pan Shenley. Ovšem ruku na srdce, já bych tu starou semetryku zovoucí se jeho ženou zabil pro Lolly taky, minimálně kvůli jejím slušivým kostýmkům, vrrr. 4/5. Growing Pains (Francis Megahy): Když se rodiče starají o nakrmení a záchranu světa, ovšem na syna nemají čas, není divu, že jim to bude zazlívat. A ani smrt naštvanost neutiší... Výborná epizoda, kde se hezky ukazuje, jak děsivě dokáže působit dítě, když nedává najevo žádné emoce a vše okolo sebe hodnotí až extrémně racionálně. V závěru se to sice celé poněkud otočí a ztratí to maličko na síle, ale i tak to má v sobě působivosti na rozdávání. Napadlo mě u toho i Freudovské čtení příběhu, které značně změní vztahy mezi postavami i vyznění příběhu, ale jelikož mi psychoanalýza leze na nervy, tak to budu spokojeně ignorovat. Ale je to tam, to mi nikdo nevymluví... 4/5. The House That Bled to Death (Tom Clegg): Takřka po celou stopáž výtečná ukázka z ranku "Haunted House" horrorů krásně pracující s očekáváním diváka a přiměřeným protahováním momentů předcházejích samotné děsivé scéně patřičně dokáže zabrnkat na nervy. Člověk pak až zalituje závěrečné pointy, která je přes svou vtipnost nadbytečná a změnou vyznění předchozího děje mě spíš otrávila než pobavila. 4/5. Charlie Boy (Robert Young): Velmi špatná epizoda, kterou strhává ke dnu zejména hlavní hrdina, ukřičená to hysterka, co měl umřít hned a neotravovat diváka celý ten dlouhý, dlouhatánský čas stopáže. Jasně, ono naštve, když jakási ohavná africká soška začne likvidovat vaše okolí, ale když to všechno jsou tak ohromně nepříjemní lidé, pak jeden pouze lituje, že nezemřeli ošklivěji. A když si vezmu, že všechny ty úmrtí jsou krásně vysvětlitelná přirozeně bez potřeby zapojení nadpřirozených sil, pak musím jen zalitovat, že se celý děj sune tak předvídatelně po jasně vytyčené "voodoo" linii a vůbec možnost po znejistění diváka nevyužije... 1/5. The Silent Scream (Alan Gibson): Pointu bych si přes její působivost představoval přece jen poněkud jinak, ale i tak se jednalo o velmi vydařenou a patřičně vygradovanou epizodu. A Cushing dokáže působit znepokojivě i při krmení štěňátka. 4/5. Children of the Full Moon (Tom Clegg): Stylový díl kvalitně pracující s očekáváním diváka a řadící se k tomu nejkvalitnějšímu z oblasti vlkodlačího horroru, co jsem zatím měl možnost vidět. 4/5. Carpathian Eagle (Francis Megahy): Slečna v titulní roli byla sice vcelku půvabná, tudíž určité záběry měly svou nepopiratelnou kvalitu, jinak to ale vše bylo až moc průhledné a utahané. Jediné, co ještě výrazněji zaujalo, byly balící metody zdejších samců, které šly na věc skutečně přímou cestou. A taky pokoj "Divokého Andyho", ten pobavil velice. 2/5. Guardian of the Abyss (Don Sharp): Ten závěr, ten tak zbytečný závěr, ach jo... Do té doby to směřovalo sice k předvídatelnému konci, ovšem způsobem navýsost stylovým, že bych tomu i určité brzdící pasáže odpustil. To by to ovšem muselo být ukončeno v pravý moment a ne to natahovat nepříjemně otravnou scénou, která tomu pranic nedodá, nýbrž působivost o značný stupeň srazí. Smutné. 3/5. Visitor from the Grave (Peter Sasdy): Kdyby to nebylo jedno klišé za druhým, možná bych i tu uječenou hlavní hrdinky toleroval. Bohužel to samé klišé je, tudíž řadím návštěvníka z hrobu mezi to nejhorší, co tato série nabídla. 1/5. The Two Faces of Evil (Alan Gibson): Na začátku a na konci velmi atmosférické, navíc mě závěr překvapil, což jsem nečekal. Jen škoda, že to zejména v pomalejší střední pasáži ničí hlavní hrdinka, v rámci seriálu tradiční nesympatická hysterka, jejíž kreace mi silně lezla na nervy. 3/5. The Mark of Satan (Don Leaver): Chytře rozehraný a i dohraný příběh o muži posedlým číslem 9, korouhvičkou v nemocnici a představou, že na něm probíhá experiment se zlým virem. A nebo to tak není? 4/5.

Spíše než o horor se u Hausu jedná o šílenou groteskní parodii, vyznačující se spoustou zajímavých vizuálních nápadů, krásně barevnými scénami a k filmu roztomile nepadnoucí, přesto však velice vtipnou hudbou. Ze všeho nejvíc to tak připomíná bláznivý karneval plný ječících mladých dívek, vraždícího klavíru či povlečení a jednoho tančícího kostlivce. Silné 4*.

Povedená variace na holmesovské příběhy, těžící ze dvou situací a to za a) převrácení rolí mezi Holmesem a Watsonem, takže zatímco legendární detektiv je najednou alkoholu holdující, neschopný bývalý herec, tak Watson zaujímá jeho roli geniálního vyšetřovatele a bojovníka proti zločinu, a za b) většina ostatních postav z klasického románového universa pravdu netuší a tak se k nim chovají stále tak jako by odpovídali klasické předloze. A z tohoto nesouladu pramení většina vtipných situací v čele s pro mě tou nejpodařenější, prohlídkou domu podezřelého a odlákávání Lestrada (ve výborném podání Jeffreyho Jonese) od skutečného pátrání a mnoho povedených dialogů, kdy se nic nechápající Holmes ubezpečuje, co že to vlastně právě dělá a proč. Film si spíše užijí znalci předlohy, kteří si tak jako já vychutnají povedené hraní s klasickými klišé a jimž nevadí, že si autoři střílí z jejich oblíbené postavy. Navíc, pokud by šlo o znevážení geniálního detektiva, tak ať si případní bručouni přečtou knihu Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry, kde v názvu zmíněný hlodavec skutečně není nápaditou metaforou pro nějakého velkého zločince :-)

Většina záběrů i scén by se dala použít jako ideální slovníková definice spojení ohavný kýč...

Povedený snímek o každodenních starostech jedné rodiny v Tokiu, který i přes datum vzniku zůstává většinou ztvárněných problémů (vztahy mezi nevlastními sourozenci a pohlavími, generační rozdíly či otázka bydlení a zaměstnání) stále aktuální i v dnešní době. Zajímavou vedlejší linií je pak názorový střet mezi tradicí vedenou matkou, pro kterou příbuzenský vztah znamená více než morální kvality jedinců a po štěstí nemá cenu bažit, jelikož to přichází za člověkem samo, a moderní, již více západními hodnotami ovlivněnou Kyoko, pro níž se naopak být šťastný stává životní prioritou a ve své cestě za ní nemilosrdně opovrhuje všemi, kdo jako ona nejsou schopni žít podle této absolutní hodnoty a během své životní cestě tak sebou nechají díky soucitu zametat jako třeba Mitsuko vyděračskou milenkou svého zesnulého manžela. Ovšem ta se právě díky své nejistotě a schopnosti soucitu stává nejsympatičtější a veskrze nejlidštější postavou celého příběhu, s kterou se tak může divák identifikovat snadněji než s až moc jednoznačně definovanými ostatními postavami, které v některých případech ustrnuly jako pouhé obecné typy ( Kasuke jako slabošský syna či Nuiko jako zlá, intrikánská sestra). Ani pár dalších drobných chyb, jako třeba odporně zidealizovaná sourozenecká dvojice, mi ovšem nijak nezkazily prožitek povedeného filmu a já si tak užil příjemnou filmovou cestu za zajímavými osudy jedné obyčejně neobyčejné rodiny.