strougy

Spíše než o hororové příběhy vzbuzující hrůzu se v případě všech čtyř povídek jedná o melancholická, lehce posmutnělá zamyšlení nad slabostmi lidského druhu. Rodiče, co nejsou schopni svému dítku nic odepřát, herec jedné role či po světě bez chudoby a násilí toužící tajemník známého kongresmana přicházejí za tajemným Hrabětem D a v koupených podivuhodných tvorech vypadlých z mytologií z různých kousků světa si odnášejí zhmotnění svých snů. Jen kdyby lidé nebyli tak zoufale nezodpovědní a byli schopni plnit závazky, ke kterým se podpisem kontraktu zavázaly... Všechny povídky mají kromě v první větě zmíněného motivu lidských slabostí a podivuhodného krámku společného také postavu policajta, který svým racionálním založením tvoří protipól podivínského a v tajemném světě žijícího hraběte, jenž ovšem i přes své zdánlivé postavení mimo každodenní svět obvyklých lidských strastí ví o zákrutách lidského srdce více než obyčejní lidé. Celkově si všechny povídky udržují vyrovnanou a nesmírně vysokou kvalitu a každému se tak může líbit jiný příběh, aniž by se dalo nějak objektivně posoudit, který je nejlepší (za sebe dávám hlas příběhu s mořskou vílou). Škoda tak jen krátkého rozsahu, více dílů by určitě nebylo na škodu.

Slečna Asako žije osamělý život oddaný pouze své práci a společnost jí dělá pouze tým prapodivných spolupracovnic a milovaný kocourek. Po jeho smrti a delší době strávené truchlením se nakonec rozhodne pořídit nového kocourka aniž by tušila, co vše se s příchodem Gou Goua změní... Ano, mezi japonskými dramaty nepředstavuje Gou Gou, The Cat nic výjimečného, avšak přesto za vidění stojí. Minimálně kvůli přirozené Kyoko Koizumi v hlavní roli, příjemné kombinaci humoru a romantiky a také díky krásnému kocourkovi, který mé kočkovité šelmy milující srdce moc potěšil. V určitých chvílích sice film tlačí až příliš na plačtivou notu a občas se humor zvrhává v trapně působící japonské pitvoření, přesto jako příjemná jednohubka na dlouhé odpoledne Gou Gou zcela obstojí. Slabší 4*.

První polovina snímku se příjemně nese v duchu klasických britských hororů této doby, takže tu jsou blata na anglickém venkově, vyděšení a v místní putyce se opíjející nevzdělaní vesníčané, klasická venkovská sídla a spousta obvyklé mlhy. Ovšem po působivě odvyprávěné legendě ze starého Egypta se film změní v klasické postupné vybíjení jednotlivých aktérů až do nepříliš povedeného konce, kde tradičně jedna již po staletí oslavovaná lidská emoce přemůže i po pomstě bažící božskou zášť. Ovšem naštěstí má film relativně krátkou stopáž a Christopher Lee dokáže zahrát na děsivou i soucitnou strunu diváka pouhými pohledy, takže se nakonec jedná o slušnou, i když dnes již poněkud zastaralou strašidelnou podívanou. Slušné 3*.

King Richard III (Natalya Orlova) 5/5, The Taming of the Shrew (Aida Zyablikova) 4/5, The Winter's Tale (Stanislav Sokolov) 4/5, A Midsummer Night's Dream (Robert Sahakyants) 3/5, Julius Caesar (Yuri Kulakov) 4/5, Twelfth Night (Mariya Muat) 3/5,

Nepříliš povedená kombinace Kočíčích lidí a klasické vlkodlačí legendy s nesympatickou hlavní hrdinkou, uspávajícím tempem vyprávění a doktorem, co z určitých úhlů vypadá jako mladý Christopher Walken. Slabé 2*.

Sympatická noirová chuťovka, které kromě spousty krásných slečen kraluje Ralph Meeker jako řádně drsný a za pravdou jako buldozer se řítící Mike Hammer. Malé mínus má snímek u mě pouze za podivně přestřelený konec, který sice odpovídá dobové atmosféře v USA, ale zde působí jako z úplně jiného druhu filmů. Silné 4*.

V dnešní přeinformované době člověka celkem potěší, když jednou za čas narazí na film, o kterém dopředu neví takřka vůbec nic. Snímek začíná jako normální červená knihovna i s obvyklými sladkobolnými dialogy, ovšem během chvíle se zvrtne v klasický revenge movie o pomstě Masakichiho za mrtvou snoubenku, který poklidným tempem dospěje až do jediné větší akční scény a k trošce nezbytné filosofie na závěru. Jinak původní název filmu je jméno nepříliš optimistické, ovšem docela hezké písně, která v průběhu filmu zazní.

Jako alternativní způsob léčení nespavosti výborné, jako film neskutečně špatné. Umístění příběhu do samo o sobě atraktivního období čínských dějin je zcela nevyužito a autorům se hodí pouze pro ilustraci nadřazenosti západní civilizace nad místními barbary. Čínští obyvatelé jsou zde vylíčeni buď jako krvelační nacionalisti, co s klidem zabijí ženu těhotnou s nenáviděným cizincem, jen aby toho využili jako munici do nové zbraně proti okupantům, propagandě, a zrádce brutálně veřejně mučí či jako trochu chytřejší pověrčivé opice, které se díky péči trpělivého cizince dokáží za doprovodu dětského šišlání a znakové řeči naučit zacházet s parním motorem a tak se alespoň lehce civilizovat. Hnus. Snímek se navíc nedokáže rozhodnout, zda chce být protiválečný a pacifisticky laděný či naopak by rád oslavoval válečnou odvahu tváří tvář smrti a tak obě polohy průběžně střídá. Chvíli se tedy hrdinně bojuje proti přesile nepřátel, aby se poté ovšem hrdina na chvíli zastavil a smutně se podíval na marast okolo sebe, aby se vyjádřilo jeho znechucení (nijak nevadí, že do té doby se okolo zabíjelo jako na běžícím pásu, on nyní přece uvažuje o nechutnosti vraždění a tak v tu chvíli nikdo přece nestřílí). Vrcholem je pak scéna s misionářem a jeho idealistickým výlevem na téma "za všechno zlo mohou státy a jejich vlajky", což ovšem nebrání tvůrcům v záběrech, kdy postavy získávají z vlající vlajky odvahu. Hnus na druhou. A to všechno se po celou dobu neskutečně vleče, zaplněno spoustou klišé a postav psaných podle šablony. V zájmu vlastního psychického zdraví doufám, že už nikdy nic podobného neuvidím...

Absolutní pecka. Asi takhle by vypadal Terminátor, kdyby ho natočili Monthy Python.

Spousta bzučících, zblízka zabíraných much, pes hrabající ve sklepě a šílený výraz v Georgových očích, když štípá dřevo. Jednoduché, ale pro vybudování nepříjemně děsivé atmosféry jsou podobné prvky neskutečně účinné. Jediným kazem je tak pouze maličko přepálená stopáž, kvůli které hodnotím "pouze" za silné 4*.