Lyncha

Zajímavé, výborně vykreslené postavy, ale líbilo by se mi trochu víc děje.

Zatím co u poměrně velkého množství filmů mám pocit, že by byly lepší, kdyby končily o trochu dřív, tady je to naopak. Film je dobrý, ale zrovna, když člověk čeká, co z toho vyleze, objeví se závěrečné titulky. Škoda.

Musím uznat, že několik sekund, které nebyly trapné úplně, ale jen trochu, se tam našlo.

Moře nudy, záplavy klišé, potoky slz a trapných chvil a kapka vtipu.

Jak hodnotit film, který je věrnou kopií něčeho, co už bylo natočeno? A proč to vůbec bylo natočeno? Nechápu. Možná, aby někdo vydělal, možná, aby se někdo proslavil dílem někoho jiného... kterého si k tomu navíc přizval :-( Původní Funny Games patří určitě mezi moje nejoblíbenější. Tak proč mám chuť dát jeho věrné kopii nejhorší možné hodnocení? Asi mě štve, že někdo bude chválit Michaela Hanekeho za originalitu z neznalosti, že Amíci zase slíznou smetanu za něco, o co se nepřičinili jinak, než že do rolí obsadili profláknuté herce, že pro mě tímhle Funny Games ztrácí atmosféru a že mi tím ukraldi jeden zážitek z půlnočního maratonu, kdy jsem opravdu ORIGINÁLNÍ Funny Games sledovala od 2 do 4 ráno se zatajeným dechem s podobně postiženými lidmi v plné Lucerně.

Ty cedulky byl opravdu geniální nápad :-) Stejně jako mnoho dalších. Dobře jsem se bavila.

Tak to je snad nejslabší film, jaký jsem s Tomem Hanksem viděla! Dlouho mi unikal, teď vidím, že jsem si ho klidně měla nechat ujít i nadále. Pár vtipných momentů, pár trapných chvilek a hromady patosu, americká patina v tlusté vrstvě. Nebýt těch několika humorných situací, bylo by hodnocení ještě horší.

Ze začátku bylo obtížnější se orientovat, kdo je kdo, ale postupně se obě válčící strany víc a víc oddělovaly od sebe, aby se nakonec večer všichni setkali pod jednou střechou. Příběh graduje od lehkosti a malých šarvátek až k drsnému konci. Nervozita a napětí všech zúčastněných večírku je cítit z každého záběru. Musím říct, že to bylo dost hustý :-)

Jeden z těch filmů, které je potřeba vidět do konce, protože jinak bych si o něm udělala nesprávnou představu. Smutný rozpad člověka na sklonku života je okořeněn lehkým humorem.

Citrónový sad se zdá být spíš politickým filmem o konfliktu mezi Izraelí a Palestinou. Kromě toho ale nutí přemýšlet i o mezilidských vztazích, tradicích, hodnotami v manželství, politikaření. Ukazuje, že lidé, které máme za nepřátele, nám mohou něčekaně pomoct, a naopak ti, od kterých podporu čekáme, se k nám mohou obrátit zády, že mezi všemi skupinami obyvatel najdeme dobro i zlo. Výborný film s působivým koncem.