Vironey

Jistě, je to kopie Hříšného tance s mnohem horším scénářem a stejným množstvím kýče. Nicméně oproti prvnímu dílu se tu slizký kačer Swayze jen mihne v propocené košili, jeho roli zastává o něco méně slizký Diego Luna, a nesympatická obluda z prvního dílu je nahrazena vcelku milou Romolou Garai. Osobně mě více bavilo i prostředí Havany (i když je to vlastně Portoriko) a latinskoamerické tance prostě mají větší šmrnc. Blbina, která ve vás stejnou měrou vzbudí jak touhu po tanci, tak dávivý reflex. Edit 29.03.2024: Po 12 letech to bohužel neuzrálo jako víno, ale spíš jako načatá flaška mlíka v lednici... Takový dvě dřeva, který po sobě jen lezou, přičemž kamera decentně odvrací zrak od toporných kroků k detailu svíjejících se hrudníků. Děs běs, v prvním díle alespoň uměli tancovat, tohle bylo fakt o ničem. Bezkrevný, nudný, trapný.

Jalová křeč bez nápadu a špetky inteligence (no fakt). Scénář až na pár vzácných výjimek je naprosté dno trapnosti a klišé. Cameron Diaz hrát fakt neumí (a to jsem se jí snažila dávat další a další šance) a ke všemu čím je starší, tím víc vypadá jako David Coverdale (brrrrrr). Jason Segel by měl zůstat v How I Met Your Mother, filmová tvorba mu vůbec nesedí a hlavně mezi ním a Cameron Diaz nefungovala absolutně žádná chemie, větší interakce funguje snad i mezi dvěma mrtvejma ježkama. Oproti nim ale Justin Timberlake svou roli slizkého blbečka ztvárnil úžasně věrohodně (teď jsem ale zlá). Nicméně i přesto to byla kravina a tímto současným americkým pseudokomediím dávám vale.

Upřímně to srovnávání s Matrixem moc nechápu, respektive tam těch spojitostí tolik nevidím. Buď jsem mimořádně zabedněná, nebo místní uživatelé rádi opakují moudra, která si přečtou jinde. :) V tomhle úžasném, a nebojím se říct metafyzickém, díle přeci šlo o samou podstatu lidství, o hranici mezi ní (nazývejme to třeba duší) a strojem. O možnost syntetizovat tuto lidskou esenci a vdechnout umělé inteligenci život, o možnosti vzniku této esence samo o sobě nezávisle na lidském elementu. V čemže tedy Matrix "vykradl" Ghost in the Shell? Jasně, obojí je kyberpunk, v obojím se řeší moc a nadvláda počítačů, brekeke. Touhle logikou bychom mohli dojít třeba k tomu, že vlastně GITS vykradl Blade Runnera, páč byl dřív, což? A není vlastně úplně jedno, kdo koho "vykradl", když každý ze zmíněných filmů je jedinečný jak svým sdělením, tak i ztvárněním?

"Američani jsou velký tlustý sráči," prohlásil Dylan Moran a měl pravdu. Super Size Me je zajímavý dokument, po jehož shlédnutí budete mít pocit, že pokud do sebe okamžitě nenarvete košťál brokolice, tak chcípnete. Nepochybuji o tom, že je to místy přehnané a občas i nafingované, nicméně ve svém "poselství" má dokument pravdu. Neobjevuje samozřejmě nic nového, všichni víme, že bychom měli jíst zdravě a trochu se hýbat, ale člověk je tvor líný, gaučový a místo té brokolice do sebe raději natlačí čokoládu. Na to nelze říct nic jiného než "dobře mu tak".

Nechutně podhodnocené béčko! Ač se jedná o veskrze pitomou pseudohistorickou řežbu, kde splácali páté přes deváté, tak jde o neskutečně zábavný a svižný film. A co je na něm nejsympatičtější (kromě Ulricha Tomsena a Rona Perlmana), nebere se příliš vážně. Spoiler aneb děj v kostce: Nabouchaní bratři ve zbrani křížácké plivli křesťanskému vraždění do xichtu a šli na vandr po Evropě, kterou zachvátil mor, jehož příznaky nelze přehlédnout - monstrózní boláky, ze kterých teče v proudech karamel. Potkali již zahnívajícího kardinála, který jim uložil úkol - doručit bídnou Satanovu nevěstku do chrámu Páně v nějaké prdeli na severu (s příznačným názvem Severak) a tam ji exemplárně popravit, že prý tím ukončí onu epidemii. Cesta uběhla poměrně rychle, dva dopravci odpadli, domnělá čarodějnice kouká jako vjah, jak by řekl Jarda. Divák je stále lehce na vážkách, zda se jedná o nebohou dívčinu či skutečnou čarodějnici (já měla jasno od začátku, tyhle ufňukaný chudinky jsou vždycky bestie zákeřný!). Když se po vpravdě strastiplné cestě dokodrcá celá parta do onoho chrámu, zjistí, že všichni jeho obyvatelé již téměř tečou, ehm. Z čarodějnice se nakonec vyklube démon, který po celou dobu šel po knize, jež má neuvěřitelnou moc a je jedinou zbraní církve vůči všemu pekelnému neřádstvu. Bible? Kdepak...Není jí nic jiného než židovský kabbalistický spis Claviculae Salomonis, který je už po několik staletí jakousi čarodějnickou příručkou pro pokročilé (tady už chrochtám smíchy). Inu, dopadlo to všechno víceméně dobře, satanského šmejda zlikvidovali jedním příšerně dlouhým zaříkadlem z knihy, posedlá dívčina taky dopadla dobře...a hlavní hrdinové? To neprozradím, jen se na to hezky koukněte.

Na plný počet to úplně není, Griffinovi jsou vlastně neuvěřitelně drzou vykrádačkou Simpsonů. Kupodivu, ač je ta analogie vážně do očí bijící, tak to tolik nevadí, respektive Griffinovi to vyváží mnohem černějším a úchylnějším humorem a božským Stewiem. A přijde mi, že narozdíl od Simpsonů kvalita každou další sérií stoupá.

Vpravdě dementní dokument. Tvůrce (vymletý ekologický mozek) svým zaměstnancům patrně řekl: "Lidi, jděte do terénu, skrytou kamerou natočte ty největší zrůdnosti páchané na zvířatech a přineste mi to! Já z toho nastříhám hodinu a půl dlouhý dokument, napíšu k tomu srdceryvný cancy, přečte to ten jouda z Gladiátora, ať to má grády, a hudbu k tomu složí ten vyzáblej veganskej pošuk!" A já se ptám: K čemu to? To, co se ve světě děje, všichni moc dobře víme. To, že kus flákoty ze supermarketu nepochází z rodinné farmy, kde si kravičky vesele skotačí po zalesněných kopcích, víme taky všichni moc dobře. A co s tím kdo dělá? Absolutně nic. Ono je totiž pohodlnější se podívat na podobně debilní pseudodokument, ublinknout si nad vražděním zvířátek a do světa vykřičet jak už "nikdy nevezmu maso do pusy, ach ta hrůza, ach ten děs, ach my zrůdy". A za týden dotyčného najdete zamaštěnýho až za ušima, jak do sebe v kuchyni na zemi tlačí vepřový koleno. Bez chleba, dobytek jeden. Místo těchhle chvilkových záchvěvů útlocitné hysterie by si člověk měl uvědomit sám od sebe (ne za pomoci týhle agitky, která ono poselství pěkně "grínpísáckým" stylem brutálně tlačí do hlavy, že to i ten největší kripl musí pochopit), jak se chováme nejen ke zvířátům, ale i k sobě navzájem. Tím bychom možná mohli začít.

Dojemný příběh o tom, jak digitálního chcípáčka, kterého všichni ti zlí hoši bijou, strčí do supertrouby a upečou z něj monstrózního svalovce, jehož jedinou tohou je odvracet nebezpečí od amerického lidu a sloužit své zemi (och, fňuk). Inu, chopí se wrestlerského oblečku se S/M přilbou a supernezničitelného štítu a s odhodlaným výrazem jde likvidovat nácky... Všechny ty řeči recenzentů o "přiměřeném patosu" a o tom, jak se tvůrci neberou vážně, berte vážně s rezervou, protože pořád je to taková nálož, že po některých scénách a dementních dialozích budete s rozdrásaným xichtem žebrat o injekci cynismu. Pár úsměvných hlášek, líbivý vizuál, toť vše. Heil Hydra!

Bohužel nesdílím všeobecné nadšení. Film je to hezký, úsměvný, smutný, ale i povzbuzující. Přesto mi tahle "jarmuschovská" poetika nic moc neříká. Finální hysterický taneček byl sice pěknou symbolikou, nicméně pořád dosti křečovitou a těžko uvěřitelnou. Neurazí, nenadchne - klišovitá fráze, ale tady sedí.

Na čistých 5* to úplně není, ale nová postava Rudyho mě naprosto rozsekala, takže dávám vyšší hodnocení. Oproti scénáristicky slabší druhé sérii (Simona jsem zbožňovala v první, tady mi to přišlo trochu mimo mísu) se třetí vrátila do starých kolejí. Nathan je sice pryč (což jedině vítám, protože mi vždycky vadil), ale nahradil ho geniální Rudy (Joe Gilgun), který je ve své roli mnohem přirozenější (rozuměj prasáčtější, úchylnější, slizštější) a okamžitě mu každou hlášku uvěříte. Alespoň já tedy ano. :)