asinus

Musím velmi ocenit všechny, kdo na tomto díle pracovali. Ridley Scott opět ukázal, že umí zrežírovat přitažlivou, naléhavou, v některých momentech úchvatnou, ale především nebo spíše podevším i velmi ošklivou podívanou. Pokud budu hodnotit film - scénaristicky nudná hra na efekt, pokud budu hodnotit to, čím toto dílo skutečně je - nudit se může jen ignorant, je to prostě bombastické zpracování velmi neskvělé věci, kterou si nemůže představit nikdo, kdo ji opravdu nezažil. Nechť nám Black Hawk slouží jako vizuálně strhající(bonus) přiblížení toho, jak to může/mohlo vypadat(podstata). A toho, jak jsme hrozně v pohodě(můj pocit bezprostředně po shlédnutí).

Stylově čistý, chtělo by se říct téměř dokonalý film. Schází mu ale něco navíc, šťáva, která by ochutila dílo jako celek. Takhle nezbývá, než se zařadit na konec zástupu obdivovatelů hereckého ansámblu. O Jennifer Connelly nepochybuji-jednou z ní nejspíš bude velká a skvělá Herečka. Zatím však vedle Herců se jmény Russell Crowe či Paul Bettany bledne. O Russellovi asi není třeba nic moc říkat, to se musí vidět. Ještě snad více mě ale zaujali Ed Harris a Paul Bettany, --- *SPOILER* --- kterým jsem až do poslední chvíle nevěřil, že jsou pouze výplody fantazie. Prostě jsem chtěl, aby byl Charles skutečný a nesmířil jsem se s jeho skutečnou podstatou, téměř do samotného konce filmu. Velmi tím oba napomohli vykreslit tu ztrátu, kterou Nash prožil, když přišel o svůj "druhý svět".

Jako, mně je jasný, že tohle neni film na pětku, ale když jsem na tom byl asi dvanáctiletý v kině, hlouběji netknutý filmovým šílenstvím a "neznalý poměrů", totálně mě to dostalo a závěr mě překvapil. Když se na to podívám teď vidím toho moc, k dokonalosti to má daleko, ale přesto mám ten film rád a baví mě jako málokterý jiný.

Námět a pár skvělých scén nestačí a ani ten žabácký obličej Maxe von Sydowa nedokáže být zajímavým po celou dobu, když do toho nic nepřidá. Určitě to není špatný film, ale nevím, co si z něho vzít. Téma je až příliš mystické a paralela s tím, jak vnímám skutečný život, je minimální. Ale možná někdo na štěstí až za hrob věří...

Nemastný neslaný výkon Meg Ryan v obyčejné romantické komedii vystavěné na myšlence setkání dvou lidí z různé doby, myšlence ale trestuhodně nevyužité, když už použité. Zároveň kladem i záporem je Hugh. Je paradoxní, že jediný on je z herců přesvědčivý, když jeho postava je jediná nereálná. Tak markantně zastiňuje ostatní, že to je až na škodu.

Nedokážu si to dobře vysvětlit, ale kdykoliv čtu odbornou publikaci na téma, které je i tématem tohoto filmu, cítím znechucení, nenávist. Ani jedno z toho se u filmu nedostavilo, vše je podáno tak suše a Kenneth Branagh podle mě není správnou volbou pro Reinharda Heydricha. Abyste mě špatně nepochopili; když koukám na tento film, mám pocit jako by se po skutečné konferenci sešlo několik jiných lidí, řešilo znovu stejnou otázku, ale v mnohem uvolněnějším duchu. A v tom případě by film mohl být skutečně dobrou rekonstrukcí toho, jak to mohlo vypadat. Například Heydricha si představuji mnohem zapálenějšího pro otázky deportace židů. Ten filmový pouze s jemným úsměvem předkládá plán, který jakoby se ho ani netýkal.

Je to blbost až na půdu, ale když už něco parodovat, tak tahle látka je pro to jako stvořená. Navíc scéna sbratření mě pobaví kdykoli si na ni vzpomenu.

boubelatý kníratý bohém a vládce se mění v charizmatického služebníka divadlu, počáteční chaos se mění v místy strhující vizuální podívanou, očekávání a představy ve skutečnou lásku a sypající se podívaná v úchvatnou salvu emocí, která může rozdrásat a zároveň srovnat mysl, jako se to stalo mně. zjednodušeně jeden z největších filmových zážitků mé divácké kariéry.

Tento film ukázal, že Burton není režisérem velkofilmů. I přesto se mi líbil.

FIlm, který velí: pojďme se bavit. Bez ohledu na to jestli si zrovna hrajeme na opravdové city, historickou věrnost, hrdinství. A to se pak člověk baví a zjistí, že se kouká na celkem slušného hrdinu, jehož city si nezadají s city některých hrdinů z vážných filmů a dokonce nějaké ty historické spojováky se najdou, i když jsou pojaty co nejvolněji. 89% (poznámka pod čarou: považuji se za velkého fanouška skupiny Queen i Davida Bowieho a přesto nemám pocit, že by byli nějak znehodnoceni...třeba to nebude tak zlý lidi, stačí se na to koukat stejně jako tvůrci s nadhledem)