asinus

Podobně jako Nedotknutelní si Terapie láskou hraje s nelehkými osudy a taví je na lehko stravitelnou pohádku. Je to krásně zvládnutá romantická vyprávěnka, ale o moc dál bych v hodnocení nezacházel. Bradley Cooper je pro tuhle roli geniální.

Je to drsný, rve to koule (! fuj), Tom Hardy má pěknej svetr. Bohužel mi tam až moc věcí nedávalo smysl a veškerý hlody ultrahajzla Pearce působí příliš samoúčelně. Celá zápletka na mě nějak nedolehla a vlastně mi bylo úplně jedno, jestli ty tři nesympatický bráchové a taky trochu hajzlové (popř. pitomci) zařvou na zápal nebo kulku v plicích. Ale svý momenty to má a za podívání to stojí.

Poctivá, gradující, překvapení prostá, přesto příjemně starosvětská duchařina. Jestli se Watkins napříště vymaní z vesměs nudného hororového žánru, budu se těšit.

Tak jako u Thora či Iron mana překvapivě posílá film mezi bezproblémově konzumovatelné jednohubky skvělé obsazení. Hlavně Tommy Lee Jones pobavil. Jinak je to poměrně zábavná rutina, ale ještě prázdnější, než kdykoliv předtím. Navíc tentokrát trochu víc padlá na hlavu. Jestli dorazí druhý díl, pravděpodobně dostane šíleně za uši. Napoprvé ale vyhlazených a typicky marvelovských 70%. Očekávám, že přijdou Avengers, budou fajn, a tím vlna tohoto studia skončí, pokud tedy něco razantně nezmění.

Věkově i náturou jsem myslím dost klasický potterovský fanoušek. Co se týče knížek, všechno z toho světa na mě dříve fungovalo dost dobře. Ale poslední film už mě bohužel nezastihl v té správné ,,kondici´´. Takže jen pár postřehů. Že byla blbost závěr natahovat o další film je už asi jasné každému, kromě pánů s mastnými kapsami. Film sám o sobě neobstojí, ale mam pocit, že neobstojí ani jako uzavření fanouškovské ságy takovýchto rozměrů. Až další režisérův film mi ukáže, jestli se Yates u závěru Pottera jen nudil a už rozmýšlel, co dál, nebo prostě nemá na to, aby dal grandióznímu finálovemu dílu ten správný rytmus a styl. Ještě po sedmém filmu jsem mu hodně věřil, ale tohle dost nevyšlo. Nemůžu filmu upřít nějaké technické kvality a taky to, že se to celé prostě nějak zvládlo uzavřít. Uzavření to ale pro mě bylo hodně pod očekávání. Nic jako emoce vlastně neexistuje (kromě čiré vysmátosti v určitých momentech - Voldemortovo: Harry Potter is dead!...lol), všechno se tak nějak proběhne bez pozastavení a ani ty ,,velké momenty´´, na které má čtenář šanci čekat, protože je tuší předem, si nakonec nejde užít, protože se odehrají bez jiskry, nápadu a stylu. Herci (Radcliffe, Rickman) v podstatě v tomhle splachovacím módu nemají šanci, i když jsem do té míry fanda, že bych jim sežral skoro cokoliv. Vlastně jen Helena Bonham Carter si trošku užije, Maggie Smith aka McGonagallová si pak jede úplně v jinym světě, a i když to výslednému dojmu z roztříštěnosti nepomáhá, aspoň je na co vzpomínat. Je to prostě takový špatně promíchaný (sestříhaný!) guláš bez chuti. Uzavření bez řádně (alespoň) efektního vyvrcholení. Film vlastně do počtu a aby bylo jasno. Jen pro pořádek; film na mě nefunguje, i když absolutně ignoruju závěrečnou pasáž po x letech (ta mi v podstatě už připadala po tom všem docela milá), i když jsem od čtyřky smířenej s tim, že Voldemort je houby záporák, a i když jsem k tomu přistupoval obecně s velkou mírou tolerance.

Mrazivá atmosféra a gradace dění dají nejdéle do závěrečných titulků zapomenout na jinak otravné chování děsivě deviantních charakterů, jejichž interakce je snad až nepravděpodobná. Že se nějaké vzorce chování objevují v rámci jedné rodiny chápu, ale že Aimo neutekl po prvních dvou konfrontacích už ne.

Obdivuhodný, místy úchvatný a neuvěřitelně promakaný televizní počin (i když se ještě ukáže, jak dopředu promyšlené to je), který však už během druhé sezony ztratil něco ze svého kouzla a staví už jen na jednotlivostech. Pojetí málokdy umožňuje děj nějak více prožít s postavami a celkový obrázek se jaksi nedostavuje. Některé zvraty by potřebovaly více času a některé linky by potřebovaly brutálně zredukovat. K plnému hodnocení chybí větší scenáristická odvaha (zřejmě k důkladnějšímu přepracování předlohy) a čím dál víc si myslím, že i pečlivější volba režisérů, ale ti mají možná příliš úzké mantinely dané technickým omezením a zároveň nutností udržet seriálu exkluzivitu (co se týče celkově výpravy i konkrétních násilných a erotických scén). Ale za koukání to rozhodně pořád stojí.

Velká škoda, že začne tahle vcelku sympatická komedie po první polovině ztrácet na tempu i na svěžím pojetí, v němž se pro parádní hlášku nejde daleko. Pořád se ale tyhle tři hvězdičky ve světle ostatních žánrových výplodů poslední doby pořádně blýskají. Ubrat 20 minut a bylo by ještě lépe.

Mám z toho podobný pocit jako z Prince z Persie. Celou dobu jsem si říkal, že takového potenciálu už zahodit nelze. S Indym, Bondem, Zafodem či Lundym to být špatné nemůže, a když to občas Gregson-Williams podpoří nějakým tím přitažlivým motivem, je to fajn a čekáte, že to tak zůstane, ale přesto nakonec bude velký problém během střední pasáže neusnout. Popravdě ani nepoznám, jestli za to může více Favreau (i když režijního Nápadu by se v něm zatím, co si tak vybavuji, jeden nedořezal), nebo scénář, každopádně je to ještě větší nuda, než čekáte, navíc s postavami, které v jednotlivostech baví, ale vcelku jsou až do konce nečitelné a jednají tak, že se vás to vůbec netkne. Ale žádný velký průšvih to není, v závěru pak, pokud vydržíte, dorazí i slušná zábava.

Chyb a chybiček najdete jako much, a že jsou to někdy takové masařky (záporák? ech) až se začnete zamýšlet, jestli to opravdu ještě přijmout, ale každý díl Mission:Impossible je svým způsobem nemožný, a tak to v podstatě má být. Hlavně, že se napínáme i bavíme. Bird se opět prokázal, jako režisér, který má cit pro vizuální radosti v patě, že na jejich úkor občas trpí vyprávění příběh a hlava může být trochu škoda, ale v podstatě to jako fanoušek série neřeším a užívám si každé další zbožštění Ethana Hunta i nenápadné pokusy dalších členů týmu. Paulu Patton mimochodem nejde nemilovat. Nečekat tolik špionáže jako v jedničce, tolik zpomalovaček a holubů jako ve dvojce, ani tolik sevřený a emocionálně nabitý příběh jako ve trojce. "Prostě se přijít pobavit" především nečekaným vyústěním většiny naplánovaných akcí, přičemž myslím, že to bez problému dokážou jak filmoví geeci, tak i lidé, kteří netuší, do čeho jdou. A konec, ten spíš vypustit a vzpomínat během něj na ty šílenosti, které se děly v Dubaji. (Podruhé v IMAXu a sice jsou to pořád čtyři hvězdičky, ovšem o poznání tučnější!)