decouble

Americký žánrový příběh se většinou potřebných parametrů (příběhová struktura, napětí, hudba) zabalená v hábitu evropské animace se špetkou francouzských prvků. Pro děti dost možná ideální zábava, pro zkušeného diváka spíše drobné ozvláštnění. Každopádně se zdá, že jestli ještě nedávno existovalo něco jako francouzský film, tak v současnosti už se to v některých ohledech začíná podobat hollywoodské kinematografii jako vejce vejci.

Spiderman 2 je snůška směšnějch a patetickejch dialogů prošpikovaná tragickým (ne)herectvím (příšerná tetička a sexuální orientaci hledající Pater Panic Parker) a kupou do očí bijících nelogičností. Dohromady je to až na pár lepších momentů (v podstatě jen slušné akční sekvence) jedna velká jízda WTF momentů a to hlavně pokud přihlédnete k tomu kolik lidí tenhle film adoruje jako nejlepší komický (pardon komiksový) film....Dr. Octopus vstupuje na scénu, říká si: "Hmmm, mám dostat toho Parkera živýho, aby mě navedl na Spidermana, co udělám? Jasan, hodím po něm auto!" :-D

John Frusciante: "It's, it's like I'm in the fourth dimension and somebody is asking me to describe it verbally and that's what the fourth dimension is all about, is no words, no symbols, no images, all pure, real energy and vibrations. And, and if I thought about how cruel of a world this is, I would probably just commit suicide after a while, if that was what I spent my energy thinking about. I would definitely not have any strength left to create music." Uklidňující a zároveň plné energie.

Nehledě na nesporné formální kvality (technické složky, herci, scénář, který se obstojně vyhýbá klišé) působí celá první sezóna pouze jako předlouhý úvod k druhé sezoně. Opravdu zajímavých momentů je tu jak šafránu, namísto toho sledujeme zákulisní život skupiny cirkusáků, obalený špetkou mysticismu a hledáním životního údělu dvou protikladných postav. A je to dost zdlouhavý, potažmo nudný proces. Druhou sezonu raději vynechám, protože jí nechci přelouskávat podobně jako tu první. Jak to dopadlo si konec konců můžu kdykoliv vygooglit.

Neuvěřitelná smršť cameo rolí v největším dojáku poslední dekády....ale Meet The Feebles budu mít nakonec radši, protože si můžou dovolit být absolutně nekorektní... To mi ovšem nezabrání milovat Miss Piggy! :-D

Stone uměl předpovídat budoucnost. Když se na scéně objeví Joaquin Phoenix, začne hrát Johny Cash....a mimochodem, proč tady tolik lidí nadává na scénář? Vy tam toho Shakespeara nikdo nevidíte?:-D

Nejde mi do hlavy, jak by Imaginární lásky mohly být někým považovány za generační výpověď. K něčemu takovému by přece měla patřit upřímnost, jenže tady jsou hlavní postavy kamarád a kamarádka, dva narcistní sobci, kteří si nejsou otevřeně schopni přiznat, že touží po stejném člověku. Na čem je pak založen jejich vztah? Že by byla jejich vzájemná falešnost poutem, které je udrží pohromadě? Současná generace dvacátníků zde tak vypadá jako stádo rozmazlených do sebe zahleděných pitomců (včetně objektu lásky obou přátel), pro které je nejdůležitější dobře vypadat, závistivě drbat ostatní lidi a citově se utápět ve svých zklamáních.... Nicméně Dolan má jistě filmařský talent, o tom nepochybuji... A ty osobní promluvy do kamery se mi zdály opravdovější než zbytek filmu.

Všichni jsou tu na sebe tak hrozně hodní a moc si pomáhají, až se člověk vlastně diví, že žijí ve světě, do kterého má co nevidět zasáhnout velká válka. V tomhle tom rádoby rozjímání nad krásami přírody a mezilidských vztahů pak celkem akutně absentuje nějaký ucelený příběh. Sled identických epizodek, které skoro vždy končí poukázáním na neskonalou lidskou dobrosrdečnost a pár záběrů na krajinu Provence ho rozhodně nahradit nedokážou.

Hlavní dětský hrdina vypadá jako vystřiženej z nějakýho podpultovýho časopisu pro pedofily, takovej bezpohlavní nažehlenej kluk, co hledá ztracený lízátko. Nicméně, kromě tohoto zásadního záporu film celkem zdařile balancuje na hranici mezi oslavnými tóny nad scenériemi Provence a přeslazeným dojímáním nad všední krásou dní. To druhý díl Maminčin zámek už tenhle balanc ustát nedokázal a zapadl hluboko do rozmělněné přeslazenosti, kterou někteří zaměňují za poetiku či snad lyriku.

Videoklipově pojatý "muzikál", kde zhruba 1/2 filmu tvoří písně, přičemž asi ve třetině z nich je zabírán vrtící se Hrušínský otvírající pusu na playback. Celý ten příběh pseudo-revolty z mladistvé blbosti je navíc pojat velmi jednoduše (stejně jako montážní kvalita videoklipů) a tezovitě, tím pádem se k tomu Davidova hudba stejné úrovně docela hodí....Čím více je ten film starší, tím je ovšem zajímavější z hlediska historické hodnoty, tedy jako obrázek určité doby a produktu, který byl evidentně vytvořen, aby na něj chodili mladí lidé (příběh o nich, dobová móda, prostředí paneláků, písně hitmakera Davida a zmíněná videoklipovost).