DrifterSoul

Nejsem zrovna přítel akčních filmů, bez vloženého IQ. Tento k nim (přes občasné primitivní či škrobeně patetické dialogy) naštěstí nepatřil. Dobře snímané záběry v úžasné krajině, solidní zvukové efekty, mysteriozní atmosféra. Herecké výkony docela realistické a uvěřitelné, scénář solidně strukturovaný. Závěr postrádající happy end a kladoucí otázky, mne nerozhodil. Ale extrémně umělecké dílo to samozřejmě nebylo - takže pouze 3*.

Osudová konfrontace mladé manželky s tchyní (stará jak lidstvo samo) a paralelní dějinná srážka of Good Old England s mravy Nového Světa (AKA) Amerikou. Herecké výkony špičkové, inteligentní dialogy, lehkost, humor i vážné momenty. Geniální mix. Co více si přát?

Chytrá, vtipná, napínavá bašta - tedy pro jedince s vyšším IQ. A JR stále sexy, stejně jako destinace, ve kterých se film odehrává (snad jen s výjimkou betonového Big Apple a jeho "interierů"). No a také poučná - je lépe žít a fungovat v normálním světě, kde bílá je bílá a černá je černá, pokud ovšem netoužíte skončit na nějaké psychiatry clinic.

Historicky zajímavé, výpravné a doprovázené příjemným hudebním doprovodem. Děj však někdy působí ploše, idealizovaně a nepřesvědčivě. Historická osobnost takového formátu a celoevropského významu by si zasloužila komplexnější a objektivnější ztvárnění.

Celé to tak nějak balancuje mezi slušným mysteriozním "napínákem" (ca. první třetina stopáže) a prostoduchou B-éčkovou komedii (jako např. edukativní pasáž cestou autem s vyjukaným mládežníkem). Vše přesto zachraňují "cestopisné" sequence jak z "Upstate New York" tak z Dublinu, ale především dobře stavěná a pohybově vybavená Gina C. Holky jsou holt pro každodenní všední život fakt lépe vybaveny. Ale víc než na 3 stars to opravdu nebylo.

Jako film ze série kusů jednoho našeho režiséra. Přesto daleko inteligentnější. Hvězdičky dávám za (a) humorné a přes nadsázku věrné vykreslení kultury/vkusu/temperamentu protichůdných vrstev společnosti, (b) "italskou" atmosféru, (c) mladičkou a voňavou Angelinu. Mimochodem, český dabing film zcela degradoval. Slyšet originál s mixem angličtiny a italštiny bylo příjemným zážitkem - ač člověk občas nestíhal.

Tak tohle opravdu nuda nebyla, tedy, pokud je divák vybaven alespoň lehce nadprůměrným IQ. Z každé scény vyzařovalo napětí. Slova, dialogy, výraz tváře, očí vytvářejí často daleko mocnější "dramatic emotion", než akce plné krve a mrtvol. Connery, Pfeifer, Fox a nakonec i ten Scheider to hráli výborně. Ruské reálie přesvědčivé. Škoda jen, že chod dějin za těch už skoro 30 let odvál veškeré (ač silně naivní) naděje.

Tak tenhle film, s milou a ještě dívčí Liselotte Pulver, byl jako pohlazení. Ač naivní, kašírované "pohádky" někde z poloviny minulého století, opravdu nejsou mým šálkem čaje. A tato z r.1955 byla přesně taková. Zatímco u nás se ve stejné době na plátnech kin vedl třídní boj a hemžili úderníci, uvědomělí proletáři a dojičky, Němci dokázali natočit film o lásce překračující hranice, o střetu rozdílných kultur, temperamentů a mentalit. A to s takovou elegantní nadsázkou, humorem a laskavou něhou, že přes celou tu naivitu mne to dohánělo chvilkami k slzám. Vše zarámováno maďarskou pustou zalitou sluncem a tklivými zvuky čardášů. A protože se na to koukal zrovna dnes (kdy celý den venku pršelo) a navíc ještě na ORF2, tedy v originální němčině, protkané základní "turistickou" maďarštinou, tak byl efekt dokonalý. Každý z nás má určitě v mysli nějakou kouzelnou pradávnou vzpomínku. A v tom je ten půvab, protože (cituji z Wiki) „… als ich am Morgen nach Hause fuhr, war ich fest entschlossen, Piroschka wiederzusehen, aber wie so oft im Leben kam es anders – wir sind uns nie wieder begegnet. Vielleicht sollte es so sein, denn wenn ich heute an Piroschka denke, ist sie immer jung und süß und 17 Jahre …“.

Dobrý příběh čerpající pravděpodobně z reálných historických událostí. Žádná moderní dobrodružná pohádka (nacpaná drsnou akcí a digitálními triky). Pomalu se odvíjející děj, tak jak běží někdy sám život. Dotýkající se hodnot jako je dobro, zlo, rozdílnosti lidských charakterů a (joke & irony: nehynoucí lásky všech matek k jejich synům, ať jsou to sebevětší parchanti). Také i jisté poselství pro dnešní dobu: (1) zlu je třeba se postavit za každou cenu a (2) je třeba ctít a vždy prosazovat zákon. To je podle mne podstatou záměru tvůrců. Je skryta pod povrchem. A že ten obal/povrch není tak nablýskaný a profesionální, jak je dnes v kinematografii trendy, to není vůbec důležité.

Z povrchu, díky námětu a skoro šedesáti letům, které utekly, vše může vypadat jako tuctová, jednoduchá, naivní a sladkobolná hříčka, zfilmovaná dle pravidel doby svého vzniku (shlédnuto navíc v německém dabingu). Uvnitř, pokud se člověk ponoří a zahloubá, je příběh plný základních životních pravd a morálních ponaučení, která fungují v jakémkoliv století. Stačí se podívat do očí Romy Schneider.... A stačí mít odvahu se do tohoto téměř již "prastarého" filmu pustit....a pochopit. Protože v dnešních multikinech už bohužel absentuje důležitost výrazu očí, tónu hlasu, či pomalého tempa vyprávění příběhu...... aby člověk mohl přemýšlet. Přehlušila vše akce, spousta efektních, ale nepodstatných pitominek, doprovázená chroustáním popcornu.