DrifterSoul

Velice autentické. Hluboce lidské ponoření se do citů, do duše mladé, křehké (a navíc ještě velmi krásné) bytosti. Adèle Exarchopoulos je prostě totálně uvěřitelná - a to kdekoliv, kdykoliv. I když jí třeba zrovna kape z nosu. Zatímco Léa Seydoux, kvůli které jsem vlastně na film narazil (po "jejím" Deníku komorné), zde ztělesňuje naprostý protiklad - cílevědomou, tvrdou, někdy až diktátorskou osobu.  Film na sebe samozřejmě upozornil explicitními scénami. Ty jsou ale v relaci s celkovou stavbou filmu. A ve srovnání s emocemi odrážejícími se v tváři Adéle (ať už jí spaghetti, kráčí po ulici nebo kouká zdrceně do prázdna),  jsou vlastně nedůležité. Právě tahle uvěřitelnost herečky dělá film výjimečným.

Tak tedy, mě tohle neotřelé, "non-standard movie" velmi zaujalo. Především neobvyklým pohledem na tehdejší vrstvy společnosti jaksi z druhé strany. Drsným realismem a vykreslením nerovných vztahů mezi bohatými a jejich "domácím personálem". A také kvůli kameře, která občas přinesla zajímavé pohledy na dobové detaily (šaty, předměty,...).  A samozřejmě, příjemně se dalo koukat hlavně na Célestine/Léu Seydoux, že. Dávám 4*.

Výborně natočené, strhující napětí. Excelentní herecké výkony obou hlavních představitelů. To je filmařská stránka věci. Tou druhou je velice hmatatelné varování, poselství. Pro dnešek i dny budoucí. Protože film není pouhou fikcí, ale vychází z reálných událostí 60 let starých. A z pohledu dnešních dnů, bohužel velice aktuálních. V té zemi se totiž vůbec za tu dobu nic nezměnilo. Evidentně asi ani nezmění.  I přes idealistické snahy těch, kteří za to pak tvrdě zaplatili, nebo ještě zaplatí.

Pohlcující, smutné drama. Silný zážitek.... Nejen o Sámech/Laponcích. O složitosti bytí každého "malého (přirodního) národa" pohlcovaného větším, "vyspělejším" a více "civilizovaným". Nejdojemnější byl vztah obou sester. Té mladší, křehké, čisté, ještě dětské světlovlásky, uvězněné v postupně mizejícím světě jejích předků a starší Elle-Marje, která už svět viděla jinak a toužila po svobodě a vzdělání. Jejich závěrečné "setkání" a navazující záběry nádherné severské krajiny byly naprosto ohromující....

Bohužel, musím se tentokrát vyjádřit velice stručně a lapidárně: Naprostá fantasmagorická a křečovitá kravina...

Melodram, zajímavý, ale klouzající po povrchu. Škoda. Z námětu se dalo jistě vytěžit více. Nicméně, rozhodně nesdílím pocit, že to byla nuda. Naopak. Vývoj děje mi připadal docela strhující (i přes některé poněkud těžkopádné, naivní a nepravděpodobné momenty). Film diváku připomíná, že nic není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Že existují základní lidské hodnoty a postoje, převyšující politiku, ideologii a vymykající se  primitivnímu komunistickému výkladu dějin. (Znám například osud konkrétního člověka, který byl na konci WWII ve svých 18 letech nuceně odveden do německé armády, zraněn velmi vážně do nohy u Vídně a z tamního lazaretu odtransportován do Prahy, kde mu koleno zachránila ruská vojenská lékařka. Celý život, který pak prožil v Německu, na ni s vděčností vzpomínal.)

Plytká pitomost. Spousta cliché: předvídatelný vývoj vztahů čtyř hlavních protagonistů, úporná snaha o napasování děje na moderní LGBT trendy, nebo kulisy "typické" jadranské diskotéky,  například. A samozřejmě křečovité happy-ending. O vážných věcech, ovšem naservírováno neuvěřitelně amatérsky a nepřesvědčivě.

Úsměvný i chvílemi smutný film na velmi vážné téma. I přes předvídatelnost, až jednoduchost děje, má duši a srdci diváka co inteligentního říci. A sděluje to vkusně, jemně a decentně i v situacích, které v zájmu odlehčení tématu balancují téměř na hranici vkusu.  Stydím se ale za všechny ty (filmové) chlapy, kteří nechápali, že ženy by mohly mít stejná práva.  Nu i Švýcaři toto prozření mají už konečně za sebou. Ale co třeba takový Afganistan, například, že.

Oceňuji výborné ztvárnění vídeňského prostředí 30.let a jeho náhlé změny po Anschlussu (obsazení  Rakouska Hitlerem v r. 1938). Film předvádí exempláře primitivních ubožáků, kteří se nástupem jakékoliv diktatury stávají "nadlidmi". Stačí jim navléknout si na rukáv červenou pásku s hákovým křížem (nebo srpem a kladivem, či rudou hvězdou jinde a jindy, že) a jsou schopni ubližovat všem ostatním, jinakým. Aniž mám na mysli půvabnou Anežku či Freuda, (který se narodil v moravském Freibergu/Příboru), co by spojovací body, se svou atmosférou děj od českého prostředí moc neliší. V tomto jsme si s Rakušany díky dlouhému soužití velice blízcí. Nejvíc mne asi zaujal přesvědčivý/sympatický Bruno Ganz jako Sigmund Freud (tedy ve vděčnější roli, než ho všichni dosud zřejmě známe). Jako negativum mi připadaly některé nepřesvědčivé, nereálné momenty (např. scéna uvnitř řeznictví, nebo kalhoty na stožáru). Ubraly filmu na věrohodnosti.

Promarněná příležitost. Atraktivní top špionážní  téma zde bylo zpracováno jako mdlý a povrchní melodram.  Ani poměrně obstojný výkon a vzhled Sharon Stone zde příliš nepomohl.  Děj vychází ze skutečných osudů Harolda "Kim" Philbyho, dvojitého UK/RUS agenta. Přesto není až tak marné film zhlédnout. Člověk si alespoň uvědomí, kolik bylo (zejména) v poválečné Británii pošuků, kteří byli ochotni sloužit ruské diktatuře.