ledzepfan

Poměrně ucelený portrét fascinující a vrstevnaté osobnosti.

Zatím seriálový peak roku 24.. Obrazově je to vymazlené tak, že každý záběr je jak fotka H.C. Bressona (a ta Leica na tohle řekl bych odkazuje) kdy černo-bílá je fakt hluboce černo-bílá s téměř až taktilní strukturou (na to je fakt radost koukat). Obsahově je to metronomicky přesné. Drží to náladu a těžiště knihy.. jak v přesných charakterech, tak v jemném vtipu a té neuchopitelnosti s jakou Ripley tancuje na minovém poli vlastních lží.. Je to plné drobných detailů a režijních nápadů které diváka vtáhnou do každé (!) scény. Jednotlivé peripetie knihy si už přesně nepamatuju, ale mám pocit, že poslední cca třetinu už Zaillian adaptuje knihu hodně volně (a stále kvalitně) a snad i chystá půdu pro pokračování... Drobnou výtku bych měl snad jen k finále, které (SPOILER) z Toma udělalo trošku většího masterminda než ve skutečnosti je (nebo by měl být).

Quentin Dupieux je (po pár lehce slabších filmech) zpět s jedním z nejlepších "dokumentů" o Dalím jaký kdo kdy spáchal.

Hele, jo, těch 108min je na jeden zátah pocitově docela kláda a jeden by uprostřed uvítal něco jako pauzu, ale jinak je to nářez sakra. Extrémně nápadité, výborně napsané (ono se to tak na první pohled nemusí zdát, ale ten řetězec gagů dává dohromady zatraceně sevřený a komplexní příběh), s lehkostí zahrané. Hravé a vizuálně chytlavé. Má to dynamiku, je to chytré a díkybohu vkusné. Pobaví se u toho jak menší děti, tak jakýkoliv dospělec. Doporučuje devět z deseti trapperů.

Nápadité, hravé, chytré, provokativní, imaginativní, vtipné, vrstevnaté, parádně zahrané, řemeslně s přehledem zvládnuté.. A pak, že to už dnes nejde.

Za mě bez debat nejlepší seriál roku 2023 a věc co automaticky putuje do oblíbených. Ve chvíli kdy jsem se začínal smiřovat s tím, že podobné věci jsou minulostí a už vznikat nebudou, přišla, neohlášeně a jakoby odnikud, tahle omamně vymazlená parádička. Zase cítím to nadšení z oldschoolového, imaginativního sci-fi co se nebojí být objevným (klidně i introspektivním) putováním. Co se nebojí být artové, trochu divné, zároveň krásné i surové.. Vzpoměl jsem si u toho na Naushiku, filmy Reného Lalouxe, na Aeon Flux, a ano, na Moebia, jeho 40 days in Desert nebo Arzak Rhapsody. I ten hudební podkres jakoby odkazoval k synťákům 70. a 80.let. Příběh je to jednoduchý a slouží spíše jako záminka k té objevné cestě než jako těžiště těch cca pěti hodin. Má to svižnou dynamiku, charaktery na kterých člověku záleží, úžasně tragického záporáka... Prostě.. Tyvole, zbožňuju to, chci se tam vracet a chci tam žít.

Parádní psychologický survival který postavy i diváka drží v informační izolaci a stavu až mysteriózní paranoie. Jednotlivé charaktery a jejich vzájemné interakce jsou napsány (a zahrány!) vrstevnatě a uvěřitelně. Pomalejší tempo a zdánlivě přestřelená minutáž jsou vyváženy chytlavou atmosférou. Je v tom hromada povedených nápadů a působivých obrazů.. V cca druhé polovině už jsem na to koukal se svou puškou na dosah ruky.. pro lepší pocit.. a pro jistotu.

Koukat na tohle je něco jako žrát kamení.. Nedá se to žvejkat a pak to jen těžce leží v žaludku.. Věřím, že když to viděl Putin, tak si nad tím se Seagalem vyhonili kokoty do kříže. Normálnímu člověku z toho ale bude spíše jen blivno. Dobrá práce.

Hned ze startu zahlásím, že Godzilla Minus One se, za mě, instantně stává jednou z top 3 všech G-filmů (spolu s prvním filmem a Shin Godzillou). Je tam všechno proč divák tenhle sedmdesátiletý filmový fenomén miluje (pokud ho miluje). A tady je nutný si říct, že výborný godzillácký film je výborný právě i pro některá specifika která by jinde byla zásadním nedostatkem. Godzillácké filmy tradičně pracují s poměrně závažnými psychologickými či politicko-sociálními motivy, které ale přednáší jaksi naivně, pitomě, nešikovně, s přehnaným pathosem a melodramatem. Stejně tradiční je třeba i absurdita zápletek (především plány na likvidaci Godzilly bývají úlet) Je to stylizace kterou fanoušek očekává a snad až vyžaduje (fakt nikdo není zvědavý na japonský G-film co se bere smrtelně USA-vážně). Minus One s tímhle bravurně pracuje a dokáže doručit vše co divák žádá a přitom být stále kreativní, překvapivý, vtipný, krutý i milosrdný, dokáže pomrkávat po divákovi obrazovými citacemi a analogiemi na předešlé filmy.. a hlavně (!) dokáže to všechno vybudovat na charakterech na kterých divákovi záleží a na Godzille která je pro tyhle charaktery opravdovou hrozbou.. Má to parádní soundtrack. Jediné co bych vytknul je herecký projev R. Kamikiho, který ne vždy odhadnul míru ještě přípustného přehrávání (jinak snad všichni ostatní hrajou parádně). A osobně je mi pořád líto, že japonci upustili od gumových obleků a přešli na CGI které sice drží v nějaké sympaticky stylizované "neumětelskosti", ale chlap v obleku je prostě chlap v obleku. PS: Fakt, že tohle, i v obecně drahém japonsku, stálo jen 15mega, napovídá, že je cosi ekonomicky shnilého v království Hollywodském.

Zatraceně dobrý dokument. Jsem přesvědčený, že tohle bylo velkým zdrojem motivů pro film Mosul z roku 2019 .. A zároveň je to myslím něčím čím chtěl být dokumentární film Mosul z roku 2019, který ale jaksi přecenil své síly.