ledzepfan

Slabé jako čaj. Psychologie popkulturního odkazu je jednoduchá: Divák chytí popodkaz a má ze sebe dobrý pocit, jako když babka vyluští křížovku. No, a když je film založený jen na popodkazech tak je divák tak moc ujišťován, že je chytrej a bystrej, že nakonec získá pocit, že ten film je snad fakt dobrej.. A je asi úplně jedno, že to točil senilní dědek kterej z toho celého udělal kýčovitou omalovánku bez jakéhokoliv přesahu, invence či nadhledu. Mě osobně to nechávalo chladným. Jasně, je tam všechnomožné od wormsíkovského Holy Grenade až po Overwatch.... a co jako?

Godzillácký svět utržený ze řetězu a evolvovaný do všech stran. Jasně, to CGI je hnus a scénář píšou makakové na kokainu, ale pro fanoušky Godzilláckých filmů nejde o nic na co by nebyli zvyklí. Druhá část trilogie už se nedrží zkrátka a krom dávky nových nápadů do G-universa navíc naznačuje, že se ve finále pravděpodobně dočkáme ultimátního souboje božstev.. Jakože sorry, ale tenhle brak mě začíná fakt namotávat.. a jestli nakonec dojde na vše co bylo naznačeno, tak to bude Velké!

Jakože v rámci trashem šmrncnutého subžánru je to naprosto do pohody. V zásadě to může vypadat jako další konina, ale když se na to mrknu střízlivým okem, tak co... Má to velmi rozumnou minutáž. Parádní triky a masky. Děj vnáší nové prvky do vlkodlačí mythologie. Má to dynamiku a parádní atmošku osmdesátkových braků kterou podtrhuje solidní hudební podkres. Herci jsou tak akorát.... Z mého pohledu prostě dobrý..

V první cca třetině jsem si pochvaloval jak je to krásně lehké, jak konečně někdo natočil film o homosexualitě, bez patosu a s nadhledem. Bavil jsem se barvitými charaktery, svěžími nápady a chichotal jsem se u toho jako malej. Pak se to ale přehouplo, film začal poučovat, moralizovat až nakonec z věže nadhledu sklouznul do vod laciného a sladkobolného kýče který se tváří, že je cool, ale ve skutečnosti se bere strašně vážně. Promarněná šance. Právě takovýhle přiblblý přístup je důvodem proč je i v dnešní době homosexualita pořád ještě téma. Pravdou sice je, že např. od Philadelpie jsme se posunuli o řádný kus vpřed a Love,Simon tak skutečně představuje jistý pokrok, ale asi to bude ještě nějakou dobu trvat než tohle téma přestane být zatěžováno pathosem, afektovaností a sklonem ke kýčovitosti..... Ale jinak, jak píšu.. Frky tam lítají solidní, prokreslené je to hezky a herecky není co vytknout. Hlavně teda Katherine L. je zase odzbrojujícím způsobem rozkošná.

Já nevím.. Jak Eastwooda fakt můžu, tak tady mi to přišlo tak moc suše učebnicové a akademicky líbivé, až se z toho pocitově stal vlastně protiklad jazzu jako takového. Whitaker ve své roli nemá žádné charisma (fakt nevím kde se berou ty hlášky o jeho perfektním herectví). Postavy mezi sebou nemají žádnou chemii. Děj skáče tam a zpět v čase, ale protože se v žádné rovině neděje nic zajímavého, je z toho ve výsledku jen homogenní masa vaty, ve které Whitaker jakože extaticky mačká saxík a všichni ho pozorují a jakože orgasmicky prožívají každý tón..hahaha.. Je to zase jen další klišoidní povídačka o trpícím umělci která voyeurismus maskuje za studii. Parker byl asi pro svět hudby důležitý ale zfilmování osudu důležitého člověka, nedělá automaticky důležitý, kvalitní a zábavný film.. ani když to důležité nic rozpitvávám na dvou a půl hodinách.

No, podle reakcí jsem čekal návrat vrcholné formy DC animáků, ale bohužel se tak nestalo. Je to sice o poznání lepší než ptákoviny typu Son of Batman, nebo Hell to pay, ale na vrcholy jako Doomsday, Under Red Hood, nebo Flashpoint Paradox se to pořád zdaleka nechytá.. V The death of Superman se mísí parádní momenty s naprostými výblitky imbecilního diletanta. Superman působí jako panák. Děj zněl asi parádně na papíře, ale když to pak odflákne režie, je to sakra znát. Justice League je redukována na nýmandy kteří nejsou schopní boje po první pořádné ráně. Dítě běžící vstříc smrti jen aby zvedlo ze země gameboye je pak už na hranici parodie.... Je pravda, že lepších momentů je asi více než těch špatýnch, ale ta hnusná pachuť (nasranosti, frustrace, zklamání) tam prostě zůstává... Za mě někde mezi 3 a 4

Tohle už je prostě staré.. Kirkovo herectví je afektované, příběh je příliš schématický, postavy jsou vlastně nesympatické.. Sice chápu co tím chtěl autor říci (a asi je to v zásadě pravda), ale koukat po stopadesáté na klišé o osudem zmítaném umělci (navíc minimálně potřetí v Kirkově podání) to už je kapku pruda.. Ale něco do sebe to má..

S odstupem let musím říct, že ten film zpětně víc a víc doceňuju. Babadook se mi svou psychologickou naléhavostí, filmařskou osobitostí a odvahou rozplétat příběh cestou kterou pravověrný hororový fanda rozhodně neocení, jaksi zavrtal pod kůži a i když mi tam pořád dost věcí neladí, má moje sympatie. Koneckonců je to jeden z hrstky žánrových filmů za posledních cca 5 let který mi v záplavě trapně šablonoidních"tutovek" typu Conjuring, opravdu zůstal v paměti. Ale je fakt, že já od hororu očekávám něco jiného než běžný konzument.

Navzdory očekávání to nebylo úplně marné. V poměrně smysluplné minutáži tady filmaři rozjeli jednoduchou (a možná proto překvapivě funkční) zápletku s hrstkou víceméně sympatických postav. Je fakt, že vnímavější divák tak nějak podprahově tuší, že se tu základní premisu nepodařilo vytěžit se vším všudy a naopak některé prvky byly jakoby nadbytečné, ale co už.. Minimálně, jak z principu nesnáším lekačky, tak tady jsem měl pocit, že i když se zde operuje i těmito sprostými metodami, nejde úplně o berličkoidní prvoplán ale spíše jaksi o součást hry. .......Někde na půl cesty mezi (pro mě horším) "Mamá" a velmi podobným, ale přecejen o kus osobitějším a odvážnějším Babadookem.

The Wire to sice zdaleka není, ale i přesto mě tenhle mozaikoidní drobnohled do těžkého života šlapek, lehkého života pasáků a komerčního vzestupu pornoprůmyslu, docela slušně upoutal a bavil. Jen teda z Francovy dvojrole jsem poněkud v rozpacích..