ledzepfan

Na jednu stranu to chvílema působí příjemně argentovsky.. Na stranu druhou to smrdí ne úplně dobře vykalkulovaným kalkulem :D Ve výsledku jsem z toho měl pocit, že celý film vzniknul jen na základě něčí představy chlapce v ženských šatech, stojící nad mrtvolou. "Jó, to bude vypadat cool.. a ten děj okolo toho už nějak splácneme, naroubujeme a obšlehneme.."

V rámci lobotomických filmů, někde mezi 3 a 4.. Je to sice o kousek horší než posledně, ale pořád to stačí na to aby to s přehledem rozmázlo jakoukoliv jinou Avengerovku.

Tvrdit, že "Hory mají oči" je vykrádačka tohodle filmu je prachsprosté ignorantství. Craven by vás kopal do zadele až na nevadskou poušť..... Jinak teda, je tahle vykrádačka filmu "Hory mají oči" plná nevyužitého potenciálu a scénáristické bezradnosti. Hezké lokace a atmoška jsou k hovnu když filmař neví co s tím..

Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5

Rock je už sice tak dobrej, že mu na začátku filmu museli ufiknout nohu aby pro něj záchrana celého toho mrakodrapu byla aspoň na oko jakože výzva (a taky aby si s protézou užil spoustu rafinovaně "vtipné" srandy..hahaha), ale jinak mě to kupodivu neurazilo (jako třeba letošní "Jurassic World", nebo "Solo"). Patolízalská podkuřba čajňanům je sice do očí bijící, ale na druhou stranu, až někdy někdo postaví takovejhle panelák, tak hádejte kde to bude stát... v USA teda určitě ne-e.. Mrakodrap sice do smrtonosnopasťového subžánru nepřináší nic nového, všechny "zvraty" jsou čitelné od zárodku, ale odsejpá to svižně, je tam pár úsměvných frků a nese to krásně oldschoolové poselství které hlásal už prorok McGyver, že kobercovka zachrání každou situaci.... Tři rudé..ať nežeru..

Tady se asi přímo nabízí srovnání s filmem Malcolm X (1992).. I když jsou oba filmy biografií černých muslimů bojujících za občanská práva (ať už své či celé afroamerické komunity).. I když má Malcolm papírově uznávanějšího herce v hlavní roli.. i když Malcoma dirigoval papírově povolanější rejža.. Stejně to z mého úhlu pohledu dost jasně vyhrál právě Ali. Spike Lee tenkrát, skrz úzkoprsý biografický formát, vykreslil Malcolma X jako člověka který svým (často zcestným) přesvědčením hýbe světem. Mann naproti tomu představuje Aliho jako chybujícího člověka, kterého svět (a jeho pravej hák) naučí pokoře , empatii a rozvaze. Mann navic, narozdíl od Leeho, nerámuje svůj film do prvoplánového kýče. Mannův přístup je tak lidštější, po všech stránkách sympatičtější a ve výsledku je tak odvyprávěný příběh silnější a inspirativnější.

Oproti několikahodinové kabuki předloze je to sice osekané až na kost ( Chybí vedlejší dějové odbočky, některé motivy, často i zásadní a ikonické obrazy.. a taky černý humor) ale hlavně díky japonsky estetické kameře je to nakonec natolik funkční a působivé, že si to v mých očích tu čtvrtou rudou stár zaslouží.

První cca 4 série jsem to, s jistýma výhradama, žral.. Potom ale začal být stále výraznější ten telenoveloidní pattern kdy už scénáristi vaří přiblble absurdní zápletky z osolené vody.. Ono to už od startu mělo dost daleko k nějakému realistickému (nedej bože hyperrealistickému-jak tady někteří slaboduší píší) popisu chodu věznice, ale to co si tvůrci cucají z prstu někdy od půlky čtvrté série, to už si fakt nezadá s peckama typu Tak jde čas, nebo Divoký anděl :D . Jak jindy "panikařím" když nějaký seriál dokoukávám, tak tady jsem se modlil ať už to konečně skončí... Já úplně chápu, že v mnoha ohledech to byl milník v seriálové tvorbě, ale z dnešního pohledu je to už zastaralé...Ale abych jen nehanil: Herci jsou ale prvotřídní.. Tklivá trumpeta v pozadí tvoří krásně nervní atmošku.. Některé dějové linky jsou silné.. A i kdyby to bylo realistické jen z 50%, pořád je zde důvod vážně se zamyslet jestli v tom USA jailsystému není něco čirou náhodou špatně.

Docela nekompromisní zývačka... Každý další SW film jakoby se snažil dokázat, že původní trilogie byla jen obrovská haluz a magie konkrétního okamžiku (doby). Každým dalším filmem se mi SW svět protiví víc a víc. S každým dalším filmem se nám tvůrci asi snaží dokázat, že SW jsou jen prázdná bublina bez obsahu a hodnot. Když se náhodou zrovna nerecykluje stará zápletka držící na nostalgických berlích, zapojí se do procesu prototyp počítače generující scénáře tak sterilní, šablonovité a přiblblé, že bych to snad radši svěřil pětiletému dítěti.. Je možné, že jsem byl jen hodně blbě vyladěný, ale spíš to stojí fakt za starou bačkoru.

Jakože sorry, ale mě to fakt bavilo.. Bál jsem se, že to bude moc na sílu a za každou cenu cynické a jakože manýristicky přestylizované, podobně jako v loňské seriálové sračce roku "Blood Drive", ale veškeré obavy se ukázaly jako liché. Happy! parádně balancuje na hraně komiksové stylizace, tak aby z ní co nejvíce vytěžil ale zároveň se v ní neutopil. Humor je sice drsnej, ale je v tom i jistý nadhled. Cynismus je spíš taková přiznaná maska, protože vychází z postavy Nicka Saxe který je pod vším tím břitkým negativismem vlastně takovej Mirek Dušín.. trošku jetej Dušín, ale srdíčko tak nějak na správným místě. Osm dílů není ani málo ani moc. Meloni válí. Happy je roztomilý i na zabití zároveň a vlastně je až překvapivě funkční postavou... Nedotknutelná srdcovka z toho asi nebude, ale klidně si to dám někdy (možná i víckrát) znova, protože ve výsledku má tohle sledování největšího ztroskotance ve Velkém Jablku, který ale nakonec dokáže udělat správnou věc, až terapeutický účinek :)