ledzepfan

Dobrý je to... Ze začátku to má parádní atmošku, která se během chvilky zvrhne v parádní kaiju destrukční záležitost. Giant God Warrior je chodící pomsta a výsledek musel Miyazakiho (který si vždy při povodních tajně přeje aby ta voda stoupla ještě o kousek výše) docela potěšit :) ... Technicky je to parádní kombinace klasických miniatur, klíčování a CGI.. Giant God Warrior se objevil už v Naushice (na které pracoval jako animátor právě Anno a prý animoval mimojiné přímo scény s warriorem). Pokud jsem to správně pochopil jde tady o prequel k Naušice, kdy vlastně sledujeme zkázu na které je vystavěn postapokalyptický svět Naushicy..... Samo o sobě cca za 3.. jako bonus k Naushice za 4

Něco do sebe to fakt má, ale tady jsem se s Oshiim trošku minul. Přišlo mi to jakoby každá složka filmu byla zároveň parádně sedící i otravná.... Vizuální stylizace, minutáž, poláci, scénář..i ta Kenjiho hudba...... Prostě nevím co s tím.

Deathstroke je tak chytlavý charakter, že jen sám o sobě utáhne lecjaké zpracování.. Tohle je vcelku povedený fankraťas.. jen se s tou hrstkou anonimních pěšáčků Deathstroke mazlí něják moc dlouho... Myslím, že za 30 sekund by nemělo být co řešit.

No tak co si budeme povídat.. evidentně jde spíš o čvičení s digikamerou v inlandempire období... Ale je tam ten industriál a je to Lynch takže za mě dobrý :)

"...Kdysi dávno bylo řečeno: Bílý muž bude nevěřícně přihlížet jak jeho synové a dcery příjmají indiánskou cestu aby se naučili to, čemu jejich otcové nerozuměli.." Svým způsobem je to krásnej film.. Sem tam zamrzí, že herci jsou buď takoví ti nejokoukanější indoši dokolečka hrající v každém indiánském filmu, nebo nové tváře, které ale jakoby vypadly z magazínu Beauty young Indians... taky ta angličtina v takovém filmu prostě moc nesedí (ale chápu, že prdnout amíkům do tříhodinového tv filmu anglické tiulky asi není moc reálná idea).. ale jinak je to moc hezké a těch 200minut uteče jak voda.

Nakonec teda docela dobrý..i když relativně dlouho trvalo než se to vyšplhalo a usadilo na úrovni která odpovídá tomu co bych od filmu s tímhle tématem očekával. Ze začátku se to totiž dost nešikovně plácá v mixu pozorování rozpačitého startu tůry a trochu výplňových flashbacků a teprve až časem se to celé jakoby přesune hlouběji do Cherylyny hlavy a retrospektivy působí smysluplněji jako dokola se opakůjící myšlenky v tichu divočiny... Oproti nedávným Tracks které působily více osaměle, vyprahle a stereotypně a tím pádem až psychedelicky, je Wild v tomhle směru spíše psychoterapeutická záležitost, kdy si tady holka dělá dlooouhou únikovou procházku aby si vyřešila bordel v hlavě. Witherspoon obecně moc nemusím ale tentokrát předvedla relativně civilní výkon a sem tam se jí povedl i fakt uvěřitelný vyplašený výraz :D .. Takže podtrženo sečteno: Tracks mě chytly kapku více, ale pořád to bylo sympatičtější než třeba Into the wild..

Ten Takahata je teda fakt zvláštní chlapík... Hodně osobitý, odvážný a se skoro až diametrálně odlišným přístupem než jeho slavnější ghiblikolega. Tam kde Hayao idealisticky bojuje se samotnou podstatou a snaží se jakoby vytvořit lepší svět (i když sám by řelk jen něco skromného ve stylu : Je to jenom film pro děti), tam Isao působí, že očima beznadějného realisty ví, že je to všechno víceméně v hajzlu a snaží se spíše diváka učit jak těma sračkama projít aspoň s úsměvem a nadějí... Jeho psíci mývalovití nebojují s konzumem(na to už si příliš navykli na obsah lidských popelnic a televizi), nevedou ekologickou válku za záchranu ducha lesa a mýtických tvorů. Chcou jen nějáký ten prostor kde by mohla jejich rozrůstající se rodina žít v klidu a s humorem.... Po pravdě je mému srdci bližší idealistický Miya-san, ale zároveň má osobitý a tvrdohlavý Takahata mé sympatie.

No, jak mi to ze začátku moc nesedělo, tak na konci už vážně zvažuju pátou hvězdu.. Opravdu silný art v mixu poetiky a syrového naturalismu- tak jak to umí snad jen japonci.... Ale je fakt, že je to kapku zdlouhavé a ten Wagner je dost těžkopádný (i když to k tomu vlastně sedí)

Svérázný, poučný a srdečný rodinný film vyprávějící, skrze drobné epizodky ze všedního života o úplně obyčejných lidech.. "..Kdyby byl jen jeden z vás normální, narušilo by to rovnováhu. "

Samotná divadelní hra je dobrá a kameramanům se občas povedl fakt hezký záběr, ale to jsou tak jediné klady které drží tuhle tv verzi divadelního záznamu nad vodou. Jinak je to nešikovně prostříhané, schází přehled o scéně jako celku což tříští samotnou srozumitelnost děje a i já (přestože znám každou repliku, souvislosti atd..) jsem se přistihnul, že občas ztrácím niť(nebo mi spíš schází nějáká ucelená pevná kostra, která by jednotlivé dialogy, flashbacky, informace a střihy nálad držela pohromadě). Vůbec tomu nepřidaly ani koniny s projekcí které zaprvé vypadají lacině a zadruhé ještě více narušují už tak nekompaktní celek (o kolik jednodušší, rychlejší a funkčnější by bylo dané scény natočit tak jak byly vymyšleny na jevišti )... Jako alternativu divadelního představení bych to neznalému divákovi rozhodně nenaordinoval. Hra je přínosná ale pokud tady musím hodnotit nejen obsah ale i provedení, tak se na více než 3 rudé hvězdy nedostanu :/