Smrtící Avalon

Trošku to s Váma pravda zamává, jenže zkuste hledat hlubší význam v takovém nevyzrálém mixu úchylných barev a momentu hráčské vášně. Renomovaný vizionář Oshii nepochopitelně vsadil na hranou verzi, kde se topí velké procento slibných nápadů. Pro neznalého diváka (to jako mě) je stejně nepochopitelný i aspekt Polska v průběhu celého filmu. Nic proti katolickým sousedům, ale v zajetí vyzívavě arogantní holky, co krade hodiny vlastního života v alternativní realitě drsné hry docela pěst na oko. Fanoušci podobných ražení kleknou na zadek už jen po nášupu úvodní zpomalovačky a nevstanou až do orchestrální dávky. Ostatní preventivně varovat více než nutné. Smrtící Avalon je věc pro fajnšmekry, nedotažená vize. V principu však zajímavý pokus, jenom ne pro každého. (09.09.2009)

Až sa divím že režisér geniálneho kúsku Ghost in the Shell, ktorý bol hlavným inšpiračným zdrojom pre Matrix vypustil do sveta niečo tak zlé. Zábavné však je, že v Avalone nájdete podobne ako v Matrixe akúsi "mytológiu". V prvej polhodine som si hovoril aký to má geniálny vizuál, lenže keď ten filter zlezie z kamery až posledných dvadsať minút, po tej polhodinke to nudí. Načo preboha poliaci hovorili japonsky, znie to rovnako príšerne ako keď angličania dabujú anime. Jediné čo môžem pochváliť je hudba. Pokiaľ má byť hlavným motívom to, že pre hráča je herná "realita" krajšia než tá skutočná, stačilo o tom natočiť nejaký kraťas a nie film naťahovať na 1:46. 4/10 (25.11.2005)

Ve všech směrech silně nevyrovnaný film. Fádní, jen rádoby efektní forma a vyblité bavy jsou většinu času poměrně ubíjející, a nezajímavé, sem tam však poslouží jako odrazový můstek pro obrazovou vychytávku, která vám v hlavě zůstane velmi dlouho (barevná večeře, zastávka tramvaje). Na druhou stranu ve vyblitých pasážích vyniknou Polské exteriéry, i interiéry, které naopak zcela nefungují v barevné pasáži. Příběh je místy značně zmatečný, jindy je velmi zábavné sledovat herní principy, aplikované na děj (hrdinka popadně "odněkud" raketomet, a neustále, z "mimozáběru" vytahuje nové a nové střely), stejně jako RPG prvky. Zvláštní je také jayková nevyhraněnost. Polští herci (jejichž herecký projev je navíc velmi stilizovaný, a jeden je vážně mizernej) jsou nadabováni japonsky (někdy lépe, někdy hůře, a 2 jsou vážně mizerně), v knihovnách mají knihy s Japonsky psanými názvy na hřbetech, ale na stěnách jim visí plakát s nápisem "Filharmonia Narodnowa". Hodně ale zvedá úroveň hudba Kenjiho Kawaie. A taky je zvláštní pozorovat, jak Mamoru Oshii všude cpe basety (nabízí se srovnání s jeho pozdějším Innocence, a v některých scénch je vidět zjevná inspirace bratry Wachovskými, kteří se s Matrixem zase inspirovali právě od Oshiiho) (27.02.2007)

No jako teda ehm. Dlouho už jsem neviděl nic co se snaží bejt tak cool a přitom je to trapný a hlavně nudný. Kde proboha vyhrabali toho plešouna??? Akční scény jsou hypersociální a celý je to takový ála máme nízkej rozpočet. Když chcípnul debil co mlaskal a nechutně žral tak jsem mu to přál, malý holčičky už taky zrovna neletěj i když tadyta vypadala docela zlověstně. A naprosto jsem nepochopil proč na konci hrál ten hypertrapnej orchestr. Jediný co je dobrý je vizuální stránka, mám rád tu vyblitost ve stylu Světa Zítřka. Jo a taky pěkná hudba jinak ale zhola nic. (05.05.2005)

Všední realitu obyčejné dne už dávno nahradilo něco jiného - a to HRA. Hra přináší peníze i společenskou úroveň - zvlášť pokud jste v ní stejně dobří jako je Ash (Malgorzata Foremniak). Jenže ona sama netouží po penězích či úctě, chce jen být nejlepší - a to znamená, dostat se do úrovně Special A - a přežít. Jen málokdo ale tuší, co se v této úrovni může hráči stát ... Avalon je zvláštní výtvorem polsko-japonské spolupráce (japonský režisér, japonský námět ale polští herci v polských exteriérech) - a bohužel z něj nejsem tak nadšený, jak jsem si myslel, že budu. Sice po první půl hodince to vypadá velmi nadějně - příběh mne docela pohltil, ale to se v pozdější fázi filmu docela změnilo (spousta věci mi přestala dávat smysl), a vše bylo doraženo asi dvacetiminutou scénou v polské filharmonii, kdy jsem se málem unudil k smrti. Na druhé straně sympatická Malgorzata Foremniak a zajímavé prostředí (ať už exteriéry či prostředí samotné hry) - jenže to samo nestačí... (09.03.2011)