ledzepfan

Miyazakiho nejdospělejší a nejrealističtější film který je zároveň dechberoucím mástrpísem. Animace je naprosto bezkonkurenční a koukat na davové scény kde každá postavička žije svým vlastním životem nebo sledovat hustý kouř z motorů ve víru vrtulí to je prostě mazec. Příběh obyčejného člověka ve víru svých snů a událostí doby je lidský, civilní, vtipný i napínavý a dokáže dojmout přestože netlačí na pilu a snaží se vyhnout osvědčeným melodramatickým fintičkám na slzyčky. Jeden až nevěřícně kroutí hlavou jak snadno Miyazaki dokáže přetavit na první pohled nezáživné téma v chytlavou podívanou která s přehledem drží pozornost až do konce. Jestli jde opravdu o mistrovu rozlučku, tak je to rozlučka ve velkém stylu, přesto stále plná pokory, skromnosti a důstojnosti.

Parádní estetická forma a nekompromisní výpovědní hodnota. Asi si ani nevzpomenu kdy naposledy jsem měl z pohledu na mrtolu ve filmu tak naturalistický pocit. Smolders ví jak to prodat aby to bylo prostě tělo(flákota bez života)- žádné kudrlinky, šoky, nebo stylizace prostě blablabla-Prásk-povečeřet-rozřezat-a nazdar....

parádní hříčka, která je zábavná a napínavá až do konce. :D

Klaustrofobik přímo nejsem, ale plazení se v labyrintu polozatopených katakomb pod Paříží není úplně představa ideálního trávení volného času- takže z tohodle pohledu to pro mě potenciál pro rozklepaný řitní svěrač má. Na druhou stranu, bych si dokázal představit, že se z toho dalo vytřískat mnohem větší peklo a že to mohlo vypadat méně jako počítačová hra o vnučce Indiany Jonese.. Narozdíl od např JASMa jsem dával pozor a pochopil kdo byl ten tajemnej týpek co je odkázal na Papiliona, dokážu pochopit, že při bloudění v katakombách (kdy dochází baterie, voda a odvaha) se nikdo nechce moc pozastavovat a douze truchlit nad mrtvým kámošem(nehledě na to, že by to brzdilo dynamiku) a i ty patálie s funkčností kamene jsem něják pobral (ikdyž je fakt, že na to mám asi 2 teorie :D ). I přesto ale cítím, že to mohlo být mnohem lepší- takhle je to taková pekelnická demoverze a to mě do kolen nedostane.

Postavy relativně sympatické. Příběh a nápad dostatečně obskurní (né, tentokrát se nehraje ani na náznak reality). Prvoplánová snaha vmanipulovat hezkou nahou holku do přestřelky je v jistém smyslu sympatická... Jen se to příliš táhne, celkově to není bůh ví co a v hlavě to nezůstane.... Snaha se ale cení.

Trpí to sice klasickou italskou nemocí "Hercózo šitózo" , některé scény nedávají moc smysl a určitě by to sneslo výrazne prostříhat, ale jinak je to překvapivě kvalitní kousek který tahá nahoru hned několik výrazných prvků. V prvé řadě to jsou masky, které sice otevřeně rezignují na snahy o realismus, ale zato jsou kreativnější a výrazně hnusnější (plné červů a tekutin uvnitř). Druhým výrazným tahounem je hudba, která ladně klouže tam a zpět z šedesátkové psychedelie připomínající kakofonii ranných pinkfloydů do jakéhosi soundtracku scifíček z padesátých let (takhle napsané to zní divoce ale fakt to funguje). Zapomenout bych neměl taky na tu ujetou incestní linku která výrazně oživuje jinak mdlé charaktery.. a ten úchylnéj chlapec prostě nechá klidným málokoho :D. + nějáké ty kozyčky a občas šikovná kamera a vychází mi z toho hodně férovej oldschool který není nikomu nic dlužný. Paráda.

Jak je u italů zvykem má to nějáké ty mouchy (zde konkrétně v podobě občas přestřeleného herectví a trošku hloupoučkého vyznání vrahových motivů). Vše ostatní ale parádně funguje a díky všem těm prdelkám, kozičkám, sedící hudbě a chytré změně prostředí v polovině filmu, to drží konstantní tempo, je to zábavné a hlavně napínavé.. Velké překvápko a kvalitka. Někde mezi 4 a 5

Jedině fakta, že NIN miluju a ty songy prostě pořád trochu smrdí jako kleště na rvaní koulí, můžou za to, že dávám 4. Tohle statické světelné divadlo, které vlastně Trentovi nedovoluje udělat byť jen krok vedle-natož aby si něják zadivočil-si totiž žádnou velkou chválu nezaslouží. Chápu, že hrát si před padesátkou na vnitřně rozervaného mladíka by byla falešná kokotina...., ale na druhou stranu, hrát kousky jako Head like a hole v tomhle mdlém formátu, kdy Trent jen "smyslně"máchá rukama, za statickou kapelou se pořád přesouvají panely ve složitých vzorcích aby diváka "ohromila" další "nápaditá" variace stínohry a celé je to vlastně takové mechanické, nacvičené a vyprázdněné- to taky smrdí nedostatkem sebereflexe. Mám tě rád Trente(bůh ví že fakt jo), ale možná radši důstojný důchod živený vzpomínkami na divokou jízdu než tahle pakárna.

Víceméně zklamání.... Nic moc se tam nestane, základní linka má závažné logické díry, digiopice jsou pořád divné a vůbec je to celé takové nějáké umělé a klišoidní.. Na druhou stranu, některé charaktery byly fajn, některé scény měly potenciál a v závěru se zablýskla naděje, že by se opice příště mohly konečně dostat do zásadního konfliktu s poněkud odolnějším vzorkem lidské poulace. Na nějáké velké a působivé revoluce v podobě Dobytí planety opic sice můžeme asi zapomenout, ale snad to bude aspoň pořádná mela.

Parádní dokument, který přibližuje zákulisí padesátileté historie Godzilly především z pohledu mistrů speciálních efektů. Miniatury, herci v oblečení v latexu, destrukce atd.... Pro kaijufandy povinnost, pro ostatní spíše zajímavost.