ledzepfan

Tady v rámci těch rakouských krátkometrážních experimentů klidně ty 4 (s náběhem na 5) dát můžu, protože tohle už je aktivní a dotažená umělecká tvorba... Nejde jen o statický záznam nějákého (prvoplánového) nápadu, ale o střihově dynamickou a imaginativně velmi pestrou tříminutovku která mě zaujala, pobavila a těšil jsem se kam to další záběr posune....

Více než svébytné umělecké dílo je to spíše zajímavé hledání nové formy a výrazového prostředku.. První část je rozhodně poutavá. Struktury, barvy a hmoty nanášené na živý podklad (se kterým se nezachází jinak než jako s materiálem) mají něco do sebe.. Druhá část je už horší.. člověk tuší o co se Muehl snaží, ale něják to není příliš funkční... Z obou částí navíc leze (možná až moc okatě) snaha provokovat a šokovat což může na někoho fungovat, ale třeba mě takový šok pro šok moc nebere. Chci umění..nevadí jestli je šokantní nebo tradiční ale musí být upřímné a opravdové. Chválit tady formu s ohledem na rok vzniku je trochu mimo, vzhledem k tomu, že podobné experimentálie rozhodně nebyly v 60.-70. letech nic ojedinělého a zvláštního.

Tvary, formy, struktury, konzistence a barvy chytlavě prostříhané do dynamického obrazu... Zásadní nedorozumění u podobných kousků spočívá v mylném přesvědčení, že umělecké dílo vytvořené na filmovém pásu musí být automaticky filmem (tozn, že musí mít děj, myšlenku, jistou formu atd..)

Vezměte Lynchovy "Six figures getting sick", mínus five figures, mínus malířův rukopis a působivost uměleckého díla nahraďte prvoplánovou, dekadentní provokací (ve správném významu slova dekadentní-né v tom cool smyslu jak se to často chybně užívá) a vyleze vám Zeigt = Nic moc, docela nuda a esteticky o ničem, ale aspoň snahu dělat věci jinak musím ocenit.

tvl pakárna..asi mi uniká nějáká souvislost s něčím co neznám protože jak japka a jejich šílenostní stylizace miluju, tak u tohodle jsem se nudil. Esteticky je to takové "ani ryby ani rak" kdy to chvilku vypadá hezky a chviku jak z řadové a zapomenutelné videogamesky. Dějově by to taky mohlo být slušné herní intro, kdyby se ale nějáký chytrák nerozhodnul natáááhnout to na hodinu, která díky zabité dynamice pocitově působí jako věčnost... Sorry ale tohle mi nesedo.

Po mástrpísu Bobby Yeah a lehké "odpočinkovce"(dá li se to tak nazvat) ve formě Invocation, přichází Morgan s další kulervoucí noční můrou, která se bude řadit mezi ty výraznější kousky jeho tvorby... evidentně je v parádní formě..

No tvl makakr.. Jeden z vrcholů temné, disturbing, surrealbizar animací vůbec...

Možná trochu nepříjemné ale zároveň empatické.

Vzhledm k tomu, že jsem se bavil více než u jedničky, bylo to více pestré a vyložených propadáků bylo jen pár, musím dát o bod lepší hodnocení než posledně... Bezkonkurenčně nejlepší bylo v mých očích písmenko D, to byl fákt námrd který mi přesně kápnul do noty. Dál bych vyzdvihnul asi Y, Z, H, K, snad i R, T a zajímavé byly dále třeba C, J, S, W (a pro mě osobně kvůli Howardu Moonovi i B :D ).. Nekoukatelné pro mě byly jen L a P ...zbytek co jsem nezmínil je spíš neutrální vata.

Dávám "jen" čtyři rudé protože jsem cítil, že by se tady dalo trošku více zatlačit na pilu v syrovosti(u samotného únosu a převozu) a přitom by to byla pořád stejně kvalitní, neprvoplánová, nepathetická a nevtíravá "agitka".. Ale jinak klobouk dolů-takhle citlivě vyvážených projektů v tomhle směru moc není.. Většinou to jsou jen nějáké účelově šokantní a nesmyslně útočné kraviny. Tohle bych se nebál pustit na nějákém (horror)festu jako plnohodnotný kraťas s myšlenkou. Dopad by to mělo a nepřipadal bych si jak vegelojza co někomu něco cpe.