Padme_Anakin

Lusknutím prstů si mě Kabir Bedi nalodil na tu svou pirátskou plachetnici a já se velice ochotně svezla na vlně nostalgie, zas jsem byla ta malá copatá, co k němu obdivně vzhlíží pro jeho smysl pro spravedlnost, čestné chování, odvahu i houževnatost.. Pravdou je, že v té černé barvě je až hříšně sexy a nesmírně mu to sekne... Pochvalu ode mne zaslouží i Mel Ferrer, ten jeho podvraťácký Van Gould mě dokázal i po třiceti letech rozpálit doběla... Užila jsem si to krásné prostředí, úchvatné lodě, nádherné kostýmy, podmanivou hudbu a vytýkat nebudu nic, nechce se mi...

Zdařilý válečný snímek, ze začátku to vypadalo na pohodovou dobrodružnou jízdu, jenže finále diváka nenechá na pochybách, že sleduje válečné běsnění... Zajímavý je úhel pohledu, který poskytuje, je víc o cti, o povinnosti, o zdravém rozumu i vlastním úsudku, o tom, že i ve válce lze najít čestné muže... Herecký trojlístek Michael Caine- Donald Sutherland- Robert Duvall úžasný, ostatně všichni herci byli příjemní a uvěřitelní, až na toho plukovníka (Larry Hagman), to se nějak vymklo kontrole.. V každém případě pozoruhodná věcička..

Začátek se mi líbil nejvíc, ta fleška od kostelníka solidně zamíchala karty všem zúčastněným, na jedné straně sympaťák David Tennant s rodinou vs. šílená úča a na druhé straně Stanley Tucci za mřížemi a jeho nové případy... Svižně to odsýpá, místy ad absurdum, protkáno černým humorem, občas za hranicí všeho, já si originality ovšem cením a tak hodnotím i ty blbiny v podstatě shovívavě, protože musím přiznat, že jsem se bavila... Každopádně si myslím, že by se dala vyhlásit nejprotivnější postava letošního roku, Dolly Wellsová se do toho tak položila, že jsem i já měla chuť vzít do ruky to kladivo.. Vrahem se může stát každý, stačí správná osoba, špatný den, dobrý důvod..

Dala jsem si po letech opáčko a vyplatilo se, jak mi ty roky přibývají, dokážu to všechno víc ocenit, víc si užít a doslova vychutnat celý ten herecký ansámbl, strhující příběhy obyvatel jednoho pražského činžáku, no on i ten vír událostí v letech 1936 až 1945 je poutavý i zajímavý sám o sobě... Vidět vedle sebe Slávku Budínovou, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou je pro mě filmové pohlazení a z mužů bych určitě pochválila Jiřího Adamíru, moc se mi líbil... Ode mne dnes večer bez připomínek..

Pro tuhle rodinnou komedii mám slabost od dětství, Janinka Preissová je půvabná žena a skvělá herečka, Tomáš Holý je v mých očích nádherný přírodní úkaz, no a František Němec má ohromné charisma a podmanivý hlas.. Báječně jim to spolu funguje, ta chemie mezi nimi je okouzlující.. Zimní prázdniny ve Špindlu jsem si s nimi parádně užila a v závěru se mi zas a znova stahovalo hrdlo dojetím.. P.S. Miluju celou tu scénu, kdy František Němec dopočítává měsíce do září a pak si vrazí hlavu do sněhu..

Divadlo Ungelt mám moc ráda už spoustu let, je pro mě zárukou kvality a tady se mi sešlo vše, pro co mám slabost.. Krásná komorní konverzační záležitost, výborný František Němec a fantastický Petr Kostka, příběh je to hořkosladký, od smíchu k slzám a pak zpátky ze slz do smíchu.. Měla jsem to štěstí vidět oba pány herce naživo na prknech, ta nádherná vzpomínka znovu ožila a já jsem si to dnes večer vychutnala na 100%, ode mne plný počet s úctou, obdivem a upřímným poděkováním..

Jakmile se na začátku objevil rok 1957, hrklo ve mně jak ve starých pendlovkách, předem jsem si nic nezjišťovala a tak jsem do toho skočila rovnýma nohama.. Mrazivé psychologické drama o nemocném muži (odsouzenci na smrt), který je převezen z vězení do psychiatrické léčebny kvůli stanovení diagnózy, resp. je tu snaha o prokázání simulanství.. Metody StB jsou tak odporné, že mi obrací žaludek ještě teď.. Pochvalu zaslouží herecký ansámbl, moc se mi líbil Petr Haničinec jako ošetřovatel, Zlata Adamovská v roli trochu naivní mladé lékařky, Jaromír Hanzlík tradičně skvělý, no a František Němec tentokrát jako všivácký estébák výborný.. Smutné pokoukání o neomezené moci politické policie nad obyčejným člověkem..

Velice příjemné nahlédnutí do života i práce výborného herce Františka Němce, návštěva jeho rodného města, fotografie z dětství, působení na divadelních prknech, vzpomínky na naše herecké velikány.. Způsob zpracování a uchopení dokumentu se mi zamlouvalo, rozhovory vedené cestou (ať už pěšky nebo autem) působí přirozeně a sympaticky.. Moje jediná výtka se týká oslovení „Fráňo“, tahalo mě to za uši, pan Němec má krásné křestní jméno a tuším, že prosté „Františku“ by vyznělo mnohem lépe..

S politováním konstatuji, že jsem nic tajemného neviděla, starý muž se bláznivě zamiloval do mladé holky a ta s ním krutě zacházela.. Ze začátku mi to prohazování hereček v hlavní roli přišlo divné, s přibývajícím časem mi to začalo být nepříjemné a ve finále už mi to vadilo.. Tedy takhle ženy to jsou obě krásné, proti tomu žádná, nicméně po herecké stránce mě nepřesvědčila ani jedna.. Oproti tomu Fernando Rey byl úžasný, zvládnul to na výbornou, bylo mi ho ovšem nesmírně líto a cítila jsem z něj, jak se trápí.. S hodnocením zůstávám tak nějak uprostřed, mrzí mě, že nejsem cílovka..

Dobrodružné prázdniny starých známých spojařů, tentokrát v roce 1942 na okupovaném území Francie na návštěvě u šéfa, v rámci žánru hodnotím zcela jednoznačně velmi dobře, od srdce jsem se zasmála.. Jedná se o příjemné pokoukání se skvělým hereckým ansámblem a báječným hudebním podmazem..