Padme_Anakin

Ústřední dvojka báječná, Leslie Cheung má takové to příjemné chlapecké charisma, jinak tedy jeho postava je občas k zulíbání a jindy na kopnutí pod koleno, no a mladinká Joey Wangová se mi moc líbila, půvabné stvoření + slušný herecký výkon.. Žánrový mix mi kupodivu sednul, cením si nepřehlédnutelné kreativity tvůrců a na rok 1987 to je parádní jízda, škoda jen, že jsem to neviděla dříve, zřejmě bych teď měla ke snímku vřelejší vztah..

Ze začátku jsem se nějak nechytala, kdo s kým a proti komu, navíc ten uřvaný blb z řady kriminalistů to byla nešťastně napsaná postava, nechci urážet toho herce, protože jeho práci neznám... Nicméně Sol Kjong-gu v roli profesora a Han Hye-jin jako začínající policistka mě upoutali natolik, že jsem se nechala vtáhnout a posléze i vcucnout do příběhu o unesené dceři a vrahovi, který vydírá.. Závěr byl hodně silný kafe, dost to se mnou zacloumalo a jedním dechem dodávám, že mi bylo nesmírně líto všech zúčastněných...

Ze všeho nejdřív musím napsat, že charismatický Lee Byeong-heon to zvládnul na výbornou, on toho svého oddaného a poslušného zaměstnance zahrál tak, že mě doslova přišpendlil k obrazovce, pak dostal za úkol pohlídat na pár dnů šéfovu přítelkyni a objevilo se v něm lidství, svědomí, smysl pro spravedlnost, touha po životě, po jiném životě... Postupný přerod v nelítostného mstitele byl nejen krvavý, pro mě hlavně srdcervoucí, tušila jsem, jak to celé dopadne.. Moc jsem si přála jiný konec, ale pravdou je, že by se k tomuto snímku nehodil.. Krásně smutné pokoukání s nádhernou hudbou...

Původně jsem měla v úmyslu jen nahlédnout a překvapivě mě to vcuclo, stačilo se trochu naladit na jemnou ulítlost a jistou dávku přepálenosti, kdy se hlavní postavy (dospěláci) chovají jako puboši a pak už to jelo bez přestávky.. Herecký ansámbl je nesmírně sympatický a přiznávám, že jsem jim sedla na lep, Yoo Teo má ohromné charisma (Minulé životy), Kim Ji-hoon (Natalri) je stále pohledný plakátový kousek a v závěru mě i ty dvě baby bavily.. Několikrát jsem se upřímně od srdce zasmála a často jsem měla úsměv na rtech, tedy ode mne v rámci žánru krásné čtyři hvězdy..

Nestává se mi to často, ale jednou za čas ano, nenacházím vhodná slova, to přesně pasuje na tuto nádhernou záležitost.. Líbilo se mi to ve všech ohledech, velice příjemní a sympatičtí herci (přiznávám, že ani jednoho z nich jsem neznala), příběh o setkání po letech, kdy stačilo jen pár okamžiků a přeneslo se na mě takových silných emocí, že mi to vhánělo slzy do očí.. Klidné tempo vyprávění mi v tomto případě sedlo, mohla jsem si ty dva užít.. Celine Songová zaslouží smeknutí klobouku, něco tak něžného, křehkého, krásného, přitom hlubokého a ryzího se jen tak nevidí, výborná práce od všech zúčastněných, ode mne plná palba a přemýšlet nad hodnocením dnes večer opravdu nemusím.. Film, který určitě ještě uvidím..

Přínosem tohoto snímku je v podstatě jeho úchvatná dokumentární hodnota, divák může vidět všechny možné druhy prací, které už dnes v reálu nikde neuvidí.. Příběh mladého Olofa se mi pod kůži však nedostal, putoval z jedné práce do druhé, od jedné ženy k další, byl přelétavý jako motýl a asi bych si možná mohla myslet, že byl nezodpovědný, takový fluktuant bez jakékoli kotvy... Natočené je to zajímavou formou, některé nápady výborné, chápu i ten kritický osten do let 1916-1918, dokážu pochopit, že podmínky byly nesmírně drsné, za spoustu práce (většinou dřiny) málo peněz.. A jen douška na závěr - nějak mi nebylo jasné, kam mizí postavy, např. ten mladý anarchista, pak ta dívka Maja, zapůsobilo to na mě divně..

Do třetice všeho dobrého a vyplatilo se, pokračování se povedlo, v průběhu let mi ten sympatický medvěd Ma Dong-seok přirostl k srdíčku a dnes večer jsem si tu drsnou chlapáckou jízdu užila.. Ano, jistě, mozek se dá směle odložit, na druhou stranu od akčního nářezu neočekávám filosofické dumání nad životem.. Má to svižné tempo, bitky jsou dynamické, nenudila jsem se ani minutu, no a závěr potěšil.. Když má polda charakter, chce mít čisté město bez drog a šmejdů, co s nimi kšeftují, nedá se uplatit, nenechá se zastrašit, vždycky fandím, na to já slyším..

Cítím se trochu rozpačitě, za celou dobu jsem se zasmála dvakrát, takže je nad slunce jasné, že cílovka nejsem, pravděpodobně mi chybí nějaké buňky či synaptické spojení, fakt nevím.. Ukradený diamant mi byl jaksi ukradený a Peter Sellers byl pro mě jediným důvodem k dokoukání.. Hodnotím za tři, vracet se nebudu..

Tahle kriminálka nestárne, pořád je výborná, ode mne bez připomínek.. Alain Delon zahalený cigaretovým dýmem je v roli inspektora Borniche skvělý, moc se mi líbí, no a Jean-Louis Trintignant jako vraždící monstrum tak přesvědčivý, že mi z něj a jeho ledových očí běhá mráz po zádech ještě teď.. Film, ke kterému se vracím, dnes večer potřetí.. Pochvalu zaslouží i velice příjemný dabing, zejména Josef Abrhám a Josef Vinklář odvedli znamenitou práci..

Napíšu svůj dnešní komentář asi takhle, kdo si ten únos letadla bude chtít užít, užije si ho, kdo bude hledat mouchy, najde je.. Já jsem zvolila nadhled a pochopení pro lidské slabosti a parádně jsem se prolétla z Dubaje do Londýna.. A to podstatné Idris Elba je nesmírně charismatický chlapík, měl mě v hrsti hned od začátku a díky němu jsem to celé prožila s ním.. Není to dokonalé, místy to klopýtá, nicméně já to beru tak, že lidé v mezních situacích často nedokážou zvítězit nad svými emocemi..