Padme_Anakin

Malá Helen přišla po zánětu mozkových blan o zrak i sluch. Rodiče ji milují, snaží se ji chránit, jenže s ní nedokáží komunikovat, nevědí si rady. Helen roste, stává se nezvladatelnou, chová se jako divoké zvířátko, navíc její okolí se domnívá, že je mentálně postižená. Až teprve mladá vychovatelka Annie po urputném boji, řekla bych na samé hranici psychických sil a fyzického vyčerpání, si k Helen nachází cestu, objevuje její inteligenci a učí ji významu slov pomocí prstové abecedy. Herecké kreace Anne Bancroft a Patty Duke jsou dech beroucí, obdivuhodné, prostě mimořádné..

Zajímavá černohumorná krimi s několika parádními kotrmelci, ve svižném tempu odsýpající, no já nemám námitek. Vynucený pracovní vztah Emma Thompson a Alan Rickman skvělý, luxusní dialogy, nádherně zahraný, k tomu krásná sexy Carla a co chlap, to sympaťák (senátora nepočítám, ten mezi chlapy nepatří), vychází mi to na čtyři hvězdičky bez váhání, neb já se velice dobře bavila, navíc mám slabost pro devadesátky...

Barbara je mladá lékařka zahalená jedním velkým tajemstvím, tvůrci o ní vůbec nic neprozradili. Takže já nevím, co provedla, že byla potrestaná přemístěním do zapadlé dědiny a nemám ponětí, proč má permanentně za patama soudruhy ze Stasi (teda asi?). Nicméně v prvních dvou třetinách se jedná o hutné atmosférické drama, výborná Nina Hoss tomu výrazně pomáhá a představu o roce 1980 v NDR získám poměrně rychle. Jakmile však začnu tušit, kam to celé míří, vyšumím...

S panem Bergmanem to mám jako na houpačce, jednou nahoře, jednou dole. Tentokrát jsme se nepotkali, konstatuji s upřímným politováním. Asi umím pochopit složitost dlouhodobého vztahu i hlubokého citu, přesto dané "řešení" je mi nesympatické, tak nějak nesouzním, neumím se ztotožnit...

Pod vlivem filmu V plném slunci jsem se vrátila k tomuto snímku a opětovně se mi potvrdilo, že opáčko se vyplatí. Pro mě osobně byli v tom městě muži tři. Gino, který se zoufale snaží vymanit ze své minulosti, vychovatel, jenž beze zbytku naplňuje mou představu o druhé šanci a odporný komisař, co mi pil krev neuvěřitelným způsobem. Herecký trojlístek - Jean Gabin, Alain Delon a Michel Bouquet - podal strhující výkon. A neb mé oko nezůstalo suché, měním hodnocení do plných.

Z chytrého a talentovaného studenta se stane zapálený vědec, který se bez mrknutí oka změní v šílence a od svého experimentu neustoupí za žádných okolností. Peter Cushing mi do role barona Frankensteina sedl a ač jsem měla co chvíli chuť na něj zařvat, musím mu vyseknout poklonu, byl skvělý.

Naprosto luxusní absurdita s Ladislavem Chudíkem v hlavní roli, hořkosladká televizní inscenace o životním příběhu vídeňského pošťáka (doručovatele), který chodil do školy s Göringem a zachránil ho před propadnutím, štěstí či smůla, smát se či plakat? Každopádně výborná věcička s báječným hereckým obsazením, zejména mě potěšili pánové Mistrík, Huba, Labuda a zcela pochopitelně úžasný pan Chudík.

Napínavé krimi se umně přehoupne v mysteriózní příběh, který stojí především na hereckých kreacích tří hlavních postav (podivínský spisovatel Richard Burton, doktorka Lee Remick a detektiv Lino Ventura - všichni ve svých rolích výteční). Chválím tísnivou atmosféru kolem muže upoutaného na lůžko, s ovázanou hlavou, na přístrojích, zdánlivě bezmocného, téměř mrtvého, přitom s abnormální činností mozku. Lidská mysl a zlo v ní ukryté je děsivé...

Už po první čtvrthodince jsem si říkala, že tenhle kód je pro mě neznámý. Takhle rozšmikanej film jsem ještě neviděla a tiše doufám, že už neuvidím. Střih/tma jeden střípek, střih/tma druhý střípek, střih/tma třetí střípek a pořád dokola. Po čtyřiceti minutách jsem to chtěla vypnout, jenže zvědavost mi nedovolila. Já bláhová očekávala, že se v závěru příběhy protnou a vyústí do něčeho uchopitelného, rozumného, vstřebatelného, stačilo by mi bývalo, kdyby to do sebe nějak zapadlo. No, nestalo se. Tedy s politováním konstatuji, že zpráva je neúplná...

Horké léto ve slunné Itálii, ze kterého běhá mráz po zádech, stačí, aby se Alain Delon ledově podíval. Strhující příběh dvou mužů, bohatém spratkovi (skvělý Maurice Ronet) a chudém podrazákovi. Tom Ripley rozehrál tu svou záludnou hru ve velkém stylu a přiznávám, že jsem byla napnutá jak kšandy. Závěr bez chyby, jedním slovem skvostný.