Padme_Anakin

Dnes budu mít svou premiéru komentáře v lehce negativním duchu a vyndám ze sebe trochu kritiky. Tohle dílo mi nesedlo. Nechala jsem to ustát a koukla na to s odstupem času znovu. A stejně mi to nesedlo. Většina postav se chovala jako naprostí analfabeti, obzvláště ve chvíli, kdy se rozplývali nad užofkou s ostrými zoubky a mluvili s ní „ťuťuňuňupuťu“. Vskutku pikantní. Pak dcera, která svého otce nenáviděla tak, že z toho mrazilo a jejich pokroucený vztah se propadal do stále hlubší nenávisti s přáním smrti pro toho druhého. Výživně osvěžující. Tak a dosti bylo ironie a hany. Blonďatý Hajnz mě parádně pobavil a cele zaujal. Fassbender byl excelentní a pro mě to byla jaksi jediná zajímavá postava. Pouze s ním jsem se na chvíli mohla emocionálně sžít, s robotem bez emocí. Tomu říkám paradox. A potom bych tedy ještě zmínila vizuál. Ano. Efekty byly dost dobré, místy úžasné a dech beroucí. Ale jinak? Kryndypyndy. O ničem. A závěrečná scéna pohlcující soulože, no, brrr. A teď ještě váhám nad hvězdami... tři… dvě... tři... dvě... budu hodná, dám tři, ale sama nevím, proč...

Poflakující se feťačka se ocitá uprostřed tajných služeb, v místě, kde volba vlastně žádnou volbou není. Pokud se nepodvolí, místo na hřbitově už má připravené. Z divoké a nedisciplinované Nikity se během několika let stává nejen půvabná mladá žena, ale především vycvičená agentka s jediným posláním a do papíru už se věru střílet nebude. Dvojí život ji však začíná dohánět a postupně i ničit. Křehká Anne Parillaud je v roli Nikity naprosto úchvatná, místy dojemná a něžná, jindy brutální a někdy upřímně zoufalá. Za zmínku jistě stojí i charismatický Tchéky Karyo, jenž pod drsným a nesmlouvavým zevnějškem pečlivě střeží své tlukoucí srdce a v neposlední řadě bezcitný a ledový Viktor Čistič, ze kterého běhá mráz po zádech a nahání opravdový strach. Pro mě je tento film bez vady. Prostě stručně „špica“.

Lucky Number Slevin – sedmý kůň v desátém dostihu aneb zákon pomsty. A kansaská léčka se bez těla dělat nedá. Takže kdo je Nick Fisher? Nick Fisher je odpověď na otázku, jak dostat dva chlapy, kteří se dostat nedají. Naprosto dokonalá krimi prosáklá černým humorem od začátku do konce, skvěle jsem se bavila a finále považuji za třešinku na dortu, dá se pouze vychutnat. Za zmínku jistě stojí výkon Joshe Hartnetta, obzvláště stojí-li u dveří v papučích a okolo beder má pouze osušku. Příjemně a mile mě překvapila Lucy Liu, byla mazlivě kouzelná. A Bruce Willis opět dokázal, že nájemný vrah v jeho ztvárnění ani okem nemrkne a působí dojmem zcela ochrnutého obličejového svalstva. A na závěr chválím, ale úplně neskutečně chválím hudbu, celý film byla jedním slovem suprskvělá.

"Dobré ráno, poskoci." Pozdrav arogantního bosse. "Proč si nejdeš hrát? Najdi si pudla a vyhoď ho z okna" – návod na přežití. Takže tu máme hlavní postavu v podání charismatického Novozélandšťana. V okamžiku velkého finančního úspěchu na burze - za ne příliš čistých praktik - ho zastihne zpráva o úmrtí strýčka. A neb je jediný žijící příbuzný, vydává se jaksi nedobrovolně na cestu do Francie, aby dostál právnickým podmínkám a převzal dědictví. Vzpomínky na krásné a šťastné dětství však dostihnou každého, nejen bohatého hajzlíka. A v čem tkví strýčkovo tajemství? Zbožňoval Anglii, ale žil ve Francii. Miloval ženy a přitom se nikdy se neoženil. Uměl prožít četná dobrodružství, přičemž se nikdy nevzdálil ze své vinice na sto metrů. Ale především - svého synovce měl upřímně rád a chtěl mu předat pár životních mouder. Ano. Celé je to o tom „umět žít“, milovat život a užít si ho.

Skvělá jízda. Týmová práce bez kazu aneb protokol house party je lahůdkou a potěšením pro oko. Úzkostný mechanik Tony, sexy žhavá Pepper, slizácký Killian a sjetý Mandarin. Svižné tempo. Vtipné dialogy. Parádní efekty. Co dodat? Já chci oblek!

První Bondovka s Danielem Craigem, kterou nejen že beru na milost, ale musím upřímně a otevřeně přiznat, že je skvostná a dokonalá ve všech ohledech. Ať už je to kamera, hudba, příběh, vývoj postav – absolutní nadšení! Použitý a viditelně zestárlý Craig, ustaraná a ohrožená M a naprosto dokonalý padouch v podání Javiera Bardema. Koktejl, kterému nelze odolat. Řemeslo zvládnuté na jedničku, takže píšu za jedna a dávám za pět.

Ralf je přátelská a hluboko v srdci něžně křehká záporná postavička. A skutečnost, že je a má být navždy záporák, ho štve a mrzí. Díky tomu se ocitne na terapii, kde vyslechne mantru záporáků: „Jsem zlej a to je dobrý. Nikdy nebudu dobrej a to není zlý. Nechci bejt nikým jiným, než kým jsem.“ To Ralfovi zcela pochopitelně nevyhovuje, tak se vydá vlastní cestou a opustí svou gamesu.... Skvělá animovaná podívaná. Báječně jsem se bavila. Příjemná oddechovka.

Přesto, že Eminem není "můj šálek kávy", hodnotím tento snímek vysoko. Vzejít z ničeho a nepoddat se danému koloběhu, to chce kus houževnatosti. Prát se o své místo na slunci - to mě vždy osloví. A jen ten, kdo skutečně zakusí na vlastní kůži... ať už bolest, ústrky, zklamání či ponížení, dokáže ze sebe vydolovat to nejlepší, má-li tu vůli, překročit svůj vlastní stín. A pokud je syn dospělejší a vyzrálejší, než jeho vlastní matka, působí to bolestné poznání. Eminem to "dal", pro mě věrohodně ztvárnil a Kim Basinger v roli "labilní" matky byla skvělá. A to zcela úmyslně opomíjím fakt, že nejen v 90. letech byli rappeři bílé kůže terčem posměchu.

Velkolepá, zajímavá a v mnoha ohledech nevídaná podívaná pro všechny milovníky vesmíru, ať už se jednalo o překrásný dotek hvězd či úchvatný pohled na vycházející slunce. Sandra Bullock mě velmi příjemně překvapila, celý film spočíval na jejích bedrech a ona to dala. A z mého úhlu pohledu to zvládla bravurně. Přesto jsem nedokázala zcela a ve všem podlehnout. I když malér stíhal malér, kyslíku ubývalo, panický strach houstl a problémy se vršily, celkově mi to vyznělo jako příliš přehuštěné. A tím se ztrácel pel uvěřitelnosti. A to nezmiňuji a nerozebírám holý fakt, že i vesmírný odpad popírá fyzikální zákony.

Jsem snílek. Duší i povahou. A možná i proto jsem čekala od tohoto filmu víc, mnohem víc. Jediné, co mě skutečně zaujalo a co jsem celý film napjatě a bez dechu sledovala, byl "nezdravý" sourozenecký vztah. Blízké sepětí, vzájemné vcítění, intimita, závislost jeden na druhém, důvěrnosti - to vše dohromady vytvářelo zajímavý prostor k úvahám. Erotické scény mě neoslovily - i když si cením otevřenosti a hlavní postavy byly dobře koukatelné - pro mě to bylo bez žáru, bez chtíče, bez skutečné vášně. Nicméně... beru v potaz lásku k filmům, pozoruhodný a zvláštní dům a obrovskou toleranci ze strany rodičů.