Morien

(1001) Mám dojem, že jsem v minulosti Jamese Stewarta trochu pomlouvala, že kvůli tomu, že je vždycky takový naivní a fanatický, preferuji jiné herce jeho doby. Tady si u mě tedy ale parádně napravil reputaci, prvně protože vůbec souhlasil s účastí v tomto filmu, a za druhé jak nechal Premingera svou naivitu a fanatismus využít takovým způsobem..., inu chef's kiss. Celý film jsem obdivovala fantastickou sbírka fantastických postav fantasticky zahraných - sekretářka, poručík, soudce, státní zástupce a další, a asi teď miluji George C. Scotta. Ale film dělá opravdu výjimečným klinická soustředěnost a cílevědomost pana režiséra. ♥ P. S.: A nesmím zapomenout zmínit Duka Ellingtona!

-"A man is dead because of you." -"Only one?" --- Tento seriál jsem převalovala v ústech velmi, velmi dlouho, a nakonec se prostě musím přiklonit ke spíš pozitivnímu názoru, ačkoliv spousta jeho aspektů působí poněkud neuměle. Většina zajímavých motivů je delegovaná do druhé půlky a působí trochu uspěchaně, ale přece tam jsou. Dost stopáže bohužel okupuje (pro mě) nezajímavá romance mezi Willem a tou slečnou. Nejlepší věcí na seriálu byl jednoznačně Kit Marlowe a Jamie Campbell Bower, občas dokonce tak dobrý, že působil jako z úplně jiného díla než ten zbytek. Kdyby tam nebyl, tak nevím, jestli bych vydržela začáteční rozpaky.

Není to vyloženě "filmový" film, funguje spíš jako citlivé/brutální pozadí pro přemýšlení o tom, jaká je to všechno strašná depka.

Občas jsem si říkala, jestli všechno to cool moje srdíčko vůbec dokáže unést. (Ale zároveň bych s radostí viděla těch bojových scén víc.) Myslím, že miluji Lashanu Lynch.

Ačkoliv jsem si říkala, že už nebudu ztrácet čas s hate watchingem, tak tady jsem udělala výjimku, neboť už jsem viděla dost dalších adaptací na to, abych chtěla mít úplnou "sbírku". Navíc/bohužel jsem teď přečetla předlohu a tak jsem čerstvě naplněna tím pocitem, že bohatosti a osobitosti knihy se nic nemůže rovnat. Hned od úvodní scény mi bylo jasné, že tahle adaptace mi vůbec nesedne. Ačkoliv to má delší stopáž než většina ostatních filmových verzí, což by teoreticky slibovalo možnost jíti do hlubších fajnšmejkrovských detailů, tak příběh moc nedrží pohromadě. Emocionálně to taky nedává smysl. Sestry jsou prapodivné obsazené. Všechny působí stejně staře a jejich osobnosti nejsou nijak zvlášť rozpracované. Zejména Meg a Beth mi splývají dohromady. Amy vypadá jako dvacetiletá žena a tak její chování dvanáctiletého spratka otvírá všechny kudly ve všech kapsách v okruhu alespoň dvaceti kilometrů. A co se týče Jo - inu, dospěla jsem k závěru, že Maya není ani trochu přesvědčivá herečka. Ve všech rolích působí na jedno brdo, ať už zmateně blábolí u Tarantina, ve Stranger Things nebo tady, nevidím v ní nic než nepo baby, které možná zdědilo vzhled svých rodičů, ale už ne schopnost vyjadřovat různé emoce výrazem očí nebo tak. Teddy je taky zoufale nevýrazný a nezajímavý. Dokonce i matka děvčat je tady pojatá jako spíš odtažitá, chladná a zamlklá. Jako by ve své snaze příběh zmodernizovat a odlišit od ostatních verzí tvůrci zapomněli, že ve své podstatě je/má být příběh Malých žen feel good utopie, a že bez té pohádkové idealizace a vřelých vztahů to nedává smysl, a tak vytvořili něco, kde se lidé sice jmenují stejně, ale v čem se duch předlohy neodráží skoro vůbec. P.S.: Ale s odstupem a trochu paradoxně musím říct, že zdejší teta Marchová Angela Lansbury je asi nejlepší filmová teta Marchová ze všech.

Tak to byla těžká nuda. Má to podobnou energii jako bezrozpočtové nadšenecké filmy, kde nic nefunguje tak, jak má, a tvůrci tam toho motají zároveň příliš mnoho dohromady s pocitem, že je to celé prázdné. Pokus o tajemství, které se divákům jakože pomalu a postupně odhaluje, mi přijde úplně mimo, společně s posledním záběrem. Jaký to má smysl a pro jakého diváka je to vůbec určené? Je to jako Doba ledová, ze které někdo odebral všechnu legraci a s ní důvod na to koukat. Nejvíc mě nicméně zklamalo, jak Země a její flora vypadala (moc) moderně.

(1001) -"Between grief and nothing, I will take grief." Já nevím. Za mlada mi přišlo, že francouzská nová vlna není nic moc pro mě, tak jsem počkala deset+ let, abych získala schopnost ji ocenit, a pořád to asi není nic moc pro mě. Jakože ty jump cuty jsem si užila, ale tento druh příběhu a postav a/nebo jejich podání mě míjí. -"What's your greatest ambition?" -"To become immortal and then die."

Nedávám plné hodnocení jenom proto, že nesouhlasím s premisou, že "Cats die. Music fades, but art is for keeps." Hudba je rovněž umění. Willem fantastický. Sledovala bych ho i sledovat barvu schnout.

"The police investigate murders all the time, and it's our first go. It's not even fair."

Je to strašně, strašně divně sestříhané. Ale brečela jsem, když Kate Winslet řekla: "I ride." A taky jsem doufala, že se plukovník přidá na stranu domorodců. I když si pořád myslím, že pokud Cameron bude pokračovat v chrlení dalších, tak k tomu nakonec musí dojít. A ještě mám tedy potřebu dodat, že se mi to líbilo o dost víc než první Avatar. Neytiri je sice skvělá, ale Jake je (jakkoliv jsem zjistila, že mám vlastně dost ráda Sama Worthingtona, nejvíce ovšem, když mluví s australským nebo zélandským přízvukem) opravdu nepříliš zajímavá - nebo prozkoumaná - postava. I velryba s useknutou ploutví má víc charismatu a dějového zastoupení než on, teoreticky hlavní postava (?). Škoda, že to nebylo ještě víc streamlined jako příběh těch dětí. Všichni mlaďoši fantastičtí. Závěrečnou rage against the machine jsem si nicméně dost užila/oplakala.