Morien

Původní název scénáře byl "Glam!" a během práce na filmu se ještě uvažovalo o názvu "Glitter Kids".

Sandy Powellová byla nominována za kostýmy na Oscara a získala za ně televizní cenu BAFTA. Režisér Todd Haynes byl na festivalu v Cannes odměněn cenou za nejlepší umělecké přispění roku a byl nominován na Zlatou palmu. Na festivalu v Edinburghu vyhrál cenu 4 režisérů. Jonathan Rhys Meyers byl za svoji roli Briana Sladea britskými kritiky nominován na nejlepší britský objev roku. Editoři soundtracku byli nominováni na Golden Reel Award, ale cenu nakonec nezískali.

Ve filmu se měla původně objevit (už podle názvu) i nějaká hudba přímo od Davida Bowieho, jenomže zpěvák byl zaskočen tím, jak moc se scénář podobal jeho vlastnímu životu (protože vycházel z jeho neautorizované biografie "Stardust: The David Bowie Story"), a tak pohrozil autorům filmu žalobou. Scénář se tedy musel přepracovat, aby neobsahoval tolik podobností, a žádné Bowieho písně se nakonec nepoužily.

Během scény na festivalu měl Ewan McGregor pouze uklidnit nespokojený dav rockovější písní, než jaké hráli předchozí interpreti, ale inspirován excesy skutečného zpěváka Iggyho Popa si trochu zaimprovizoval, a scéna nakonec dopadla jako jedna z nejdivočejších a nejkontroverznějších ve filmu.

Jméno Brianova hudebního alter ega "Maxwell Demon" byl název kapely Briana Ena v šedesátých letech a jméno jeho kapely "Venus In Furs" byla zase písnička Lou Reeda a jeho The Velvet Underground. Písně obou těchto hudebníků se objevují na filmovém soundtracku.

Když Brian poprvé uvidí svoji budoucí ženu Mandy, zeptá se jí "Do you jive?" To údajně řekl David Bowie při prvním setkání svojí budoucí manželce Angele.

Původně chtěli Beatles natočit western, v němž by hráli hrdinné mladíky ochraňující slabé ženy, ale z tohoto záměru nakonec sešlo.

Jedno z propagačních hesel k filmu znělo "Prosím nevyzrazujte začátek tohoto filmu svým přátelům (stejně by vám nevěřili)." To byla narážka na tehdejší obvyklé uvozovací věty ke thrillerům: "Prosím nevyzrazujte konec tohoto filmu svým přátelům."

Když Beatles usednou v indické restauraci ke stolu, přepadnou stoupenci bohyně Kailí původní původní kapelu a spustí instrumentální verzi písničky "A Hard Day's Night".

Plavec, který se Brouků během filmu v Alpách a na Bahamách ptá na cestu k bílým útesům doverským, je Mal Evans, cestovní manažer Beatles.

Podle herečky Eleanor Bron, jež ztvárnila roli Ahme, pojmenoval později Paul McCartney slavnou píseň Eleanor Rigby z alba Revolver.

Během natáčení závěrečné rvačky na pláži měl John Lennon schůzku a nemohl být přítomen - musel za něj tedy zaskakovat dvojník (což po je podobná situace, k jaké došlo i během natáčení předchozího beatlovského filmu Perný den).

Seriál vyhrál z osmi nominací tři televizní ceny BAFTA - za nejlepší seriál, nejlepší make up a účesy a za nejlepší produkci. Výkon Davida Sucheta ocenila společnost udělující Broadcasting Press Guild Awards nejlepší cenou a zároveň celému seriálu udělila ocenění nejlepšího dramatického televizního seriálu roku. Této pocty se seriálu dostalo i při udělování cen TRIC.

Graham Linehan, režisér a spolutvůrce seriálu, se objeví v malé roli v epizodách Mannyho první den (jako muž v tričku "I love books") a Bezpečnostní dveře (jako muž v buferu).

Visačka na dveřích obchodu má v 1. řadě na obou stranách nápis "Closed" (zavřeno), který se později změní na "Open" (otevřeno) na obou stranách. Posléze se nápis změní na "Clopen" (zatevřeno).

Postavu Bernarda napsal Dylan Moran, jenž ho v seriálu i hraje, podle skutečného majitele knihkupectví v Dublinu, kterého popsal takto: "Vypadá, jako by zrovna vypil šálek kyselého mléka a zároveň se počůral. Má v obličeji výraz neustálého hnusu, jak mu léta nelibosti navěky zdeformovaly tvář."

Franino (Tamsin Greig) příjmení "Katzenjammer" je německý výraz pro kocovinu. Doslovně znamená "naříkající kočka".

Tamsin Greig (Fran) byla během natáčení první série těhotná.

Přestože to tak místy nevypadá, film měl napsaný přesný scénář, podle nichž se natáčela většina scén. Pouze při záběrech v autobusu měli herci volnou ruku k improvizaci. John Lennon a George Harrison se netajili nechutí k natáčení, proto většinu času strávili spaním nebo se vyhýbali kamerám.

Svetr, který měl Victor Spinetti (televizní režisér) na sobě, byl jeho vlastní. Dostal ho jako dárek a později ho věnoval fanklubu, který ho o něj požádal.