raimi

Colors jsem chtěl vidět už drahně let. Filmy z prostředí gangů jsou povětšinou dost zajímavý, a Colors se jevily jako ten zdárnější příspěvek do tohohle subžánru. Jenže. Film dodneška nemá český titulky na unrated verzi. Já jsem ji sehnal jen s dabingem České televize z roku 1997, a s otitulkovanýma dodatečnýma scénama (samozřejmě překladačem, meh). No, a tenhleten dabing, to je něco naprosto příšernýho. Když postavy dětí dabujou dospělí herci a šišlají u toho jak mimina, nebo když tam nedejbože někdo rapuje a je to nadabovaný, tak je to směšný a trapný zároveň. Nemluvě o drsným slangu a macho proslovech gangsterů. Takže polovina atmosféry v hajzlu. A film? Bohužel už neskutečně zestárnul. Počínaje dneska už neposlouchatelnou oldskool hudbou Herbieho Hancocka, a nesnesitelnou postavou pozérskýho policejního frajera v podání Seana Penna. Navíc je to prostě takový unylý, zdechlý, bez šťávy. A nemyslím si, že by v té o sedm minut delší unrated verzi byly nějaký scény, který by příběh nějak obohacovaly, nebo by byly už "too much" pro obyčejnýho diváka. Prostě pár scén navíc. Zklamání na plný čáře.

Typickej "dokument" od Netflixu. Hodně "blablablabla" keců, hodně žen hledících zamyšleně v dáli, hodně rádobyemocí, natahovaná stopáž a málo faktů. Poslední díl byl k nepřežití. Docela rád bych víc věděl o rodinným zázemí holčin. Něco málo se zmínilo, ale že by se nějak moc řešilo, jaktože si lolitky vylítávají po celým světě s boháčema, to teda ne.

Wow! Rok 1913 a snad i první home invasion thriller, kterej obsahuje automobilovou honičku, nějakej ten kaskadérskej kousek, perfektní a nápaditou kameru, geniální střih, a vymazlenou gradaci napětí. Naprosto špičková podívaná.

Na imdb je uveden jako režisér Cecil M. Hepworth. Na stránkách BFI (British Film Institute) zase Lewin Fitzhamon. A na letterboxu oba dva. Hm... Na svou dobu hodně creepy a drsná podívaná. Panenky byly strašidelný odjakživa, ale když se k tomu přidá trhání těla a kanibalismus, tak to je teprvá podívaná.

Asi spojlery, takže... Já to tušil. Chvíli jsem teda měl pochybnosti že držkuju předčasně, a že si budu sypat popel na hlavu, ale hned v první minutě bylo nad slunce jasný, že zdegenerovanej Hollywood opět nezklamal a servíruje prvotřídní woke propagandu. Takže opět a znova, po milionté první: Všichní bílí chlapi jsou kreténi - mladí jsou toxičtí blbci a burani, staří jsou oběťmi letitého patriarchálního zřízení a mají blbý kecy. Ženy všech věkových kategorií jsou naprosto úžasný. Nejchytřejší je malá holčička - filozofka, pak tu máme transku "Dannyho", kterážto dívčina předstírající chlapce, má pokoj vylepenej feministickýma plakátama, dále pak malou revolucionářku - model Gréta-Stranger Things, co doma haleká: "Mamí, kde mám to tričko na zítřejší demonstraci?" "Dívala ses do špinavýho prádla?", anebo: "To je kulturně necitlivé.", na nějakej joke o cizincích. Nejhodnější je samozřejmě BIPOC (Black, Indigenous, (and) People of Color) soused (tentokráte latino, pardon, latinx). Hotovej anděl, co by se pro ostatní nezištně rozkrájel. Hlavní hrdinka je opět děvka, tuhle ojížděla celá rocková kapela (jenom jedna?) a teď neví, s kým je těhotná (asi se všema :-)). Modla to současných wokesterů (podobně jako ve Venus nebo francouzským Revenge), a zas a znova projde nanebevzetím. Rodina je samozřejmě rozvrácená, otec neexistuje. Ale! Jak ty nány zavřou huby a začne poslední půlhodina, tak je to fakt boží jízda. Stejně tak scéna na jezeře nebo vznášející se tělo pod dekou.

Chjo, jak já se na tenhle film těšil. Ale bohužel, tohle je to horší z portfolia autorskýho a manželskýho dua Fragasso / Druddi. Nudnej, hloupej a lacinej biják bez atmosféry, s takovýma logickýma lapsama, že si říkáte, že ta ohrožená rodina je banda absolutních debilů, když například po nekompromisním, životohrožujícím útoku nadpřirozených hord, jdou hned druhou noc ve stejným domě v pohodě spát, navíc s dětma v jiným pokoji, jakoby se nechumelilo. La Casa 5 naprosto postrádá tu auru hovadské dávky neumětelství a nesoudnýho patlalství, který z dalších filmů tohohle dua (či tria, s podobně postiženým trasherem Matteim), dělá výsostně zábavnou podívanou. Zbyla jen hloupá nuda bez přívlastku. Mrzuté.

Neodvratitelná a emocionálně devastační záveřečná epizoda.

Ze tří Mélièsových "cestovatelských" filmů ten nejdelší a nejslabší. Místy opravdu zdlouhavé, ale sekvence se Sněžným obrem, nešťastný konec vlezlé obézní sufražetky nebo letecké přistání na severním pólu jsou pořád natolik uchvacující a zábavné, že to ani nevadí.

Ovečka Shaun nám po netflixovsku zwokeizovala. A navíc je to nevtipná nuda.

Fajnovej Elkayemův kraťas, kterej se tak zalíbil Devlinovi a Emmerichovi, že mu vyprodukovali Pavoučí teror. Žádná velká amatérština, vždyť obří digitální pavouky si vzalo do parády slavný trikový studio Weta, ale prostě pěkně šlapající žánrová blbůstka.